Po úvodním článku našeho seriálu se dostáváme k prvnímu praktickému kroku: určit redakční funkce, obsadit je těmi správnými studenty a vysvětlit jim jejich práci. V těchto počátcích vydavatelské činnosti učitel sehraje zásadní úlohu.
Pokud jste se řídili mými radami z předchozího dílu, máte teď plnou učebnu studentů, kteří chtějí pracovat ve školním časopisu. Jejich představy mohou být velmi odlišné, a proto je dobré dát všem zájemcům slovo. Zeptejte se studentů, proč přišli, jakou mají představu o podobě školního časopisu a co by chtěli v redakční radě dělat. Předem se připravte se na to, že jejich představy budou velmi mlhavé…
Protože velkou část prací (hlavně psaní článků) budou studenti dělat doma, musí se na redakční rady pečlivě připravovat. Měli by předem vědět, co si mají přinést příští týden a co se bude na následující redakční radě dělat. Potřebují vlastní sešit a disketu. Také jim můžete doporučit odbornou literaturu uvedenou v předchozím článku.
A úkol pro studenty? Rozmyslete si do následujícího setkání, kterou funkci v redakční radě chcete zastávat, čeká vás konkurz! Studenti samozřejmě musejí vědět, o které funkce se mohou ucházet. Měli by si zapsat nejen jejich názvy, ale také náplň práce.
Šéfredaktor a jeho zástupce
Pokud vzniká školní časopis na „zelené louce“ (nenavazuje na žádnou tradici), doporučuji, aby před vydáním prvního čísla dělal šéfredaktora učitel. Ukáže studentům, jak se redakce řídí, a může rozhodovat ve sporných věcech. Šéfredaktor by měl vést redakční rady, stanovit termín uzávěrky (do kdy mají ostatní dodat své články) a dohlížet na technickou realizaci časopisu (kopírování). Může napsat úvodník (editorial) a měl by si vzít na starost redakční rubriku (tiráž, představení redakční rady, ohlasy čtenářů, soutěže atd.).
V dalších číslech může učitele vystřídat student, který byl zástupcem šéfredaktora. Jinak je ve školním časopise funkce zástupce šéfredaktora víceméně zbytečná (může jedině zaskakovat za nemocného šéfredaktora nebo si s ním rozdělit práci).
Vedoucí rubrik
V klasických novinách zodpovídají za jednotlivé rubriky jejich vedoucí (editoři). Kvůli lepší organizaci práce doporučuji ponechat toto rozdělení také pro školní časopis. Vedoucí rubriky zpravodajství nebude psát o aktuálních politických událostech a tunelářích, ale může mapovat události v jednotlivých třídách, na škole a v jejím bezprostředním okolí. Vedoucí rubriky komentáře dostane na starost názory na tyto události, může také dělat ankety mezi spolužáky a učiteli a psát fejetony. Vedoucí rubriky publicistika bude zajišťovat rozhovory a reportáže. Vedoucí rubriky kultura má velmi široké pole působnosti. Může psát recenze a kritiky, zpracovávat kulturní tipy, dělat rozhovory o kultuře a spravovat literární přílohu. Vedoucí rubriky sport bude mapovat sportovní úspěchy školy, může psát reportáže z různých akcí atd. Vedoucí rubriky zábava vymyslí mystifikaci, persifláž, kvíz nebo křížovku. Doporučí ostatním nějakou diskotéku nebo zajímavou společenskou akci…
Rubrik může být samozřejmě mnohem více nebo i méně (podle počtu a zájmů studentů). Ani jejich názvy nejsou závazné (určitě vás už teď napadají mnohem lepší). Pokud je v redakci student, který se zajímá o záhady, může se stát třeba vedoucím rubriky X…
Hlavně studentům zdůrazněte, že jsou vedoucí rubriky (musí zajistit její naplnění), ne jejími otroky (nemusí tedy napsat všechny články, mohou přece využít pomoc ostatních redaktorů nebo externích spolupracovníků)!
Další funkce
To ovšem není všechno. Školní časopis potřebuje, stejně jako profesionální časopisy, svého grafika (může si vzít na starost fotografování, kresby, výtvarnou přílohu, logo a počítačový zlom i tisk časopisu). Chyby a slohové nedostatky musí opravit korektor. A doporučuji vytvořit také internetovou podobu časopisu, kterou dostane na starost webmaster (může se věnovat i rubrice věda a technika). Pokud chcete, můžete někoho pověřit činnostmi public relations (propagace a prodej časopisu, nástěnka, ale také získávání inzerentů).
Konkurz (o týden později…)
Minulý týden jste seznámili své studenty s hlavními funkcemi v redakční radě. Každý si měl promyslet, o jakou rubriku má zájem, a teď přichází hodina H. Vykřikujte názvy funkcí a doufejte, že se někdo přihlásí. Pokud to bude pouze jeden student, hned mu rubriku přidělte. Když se jich přihlásí víc, musí každý zájemce předstoupit před ostatní se svým projektem: „Pokud mě zvolíte za šéfredaktora, budu vám nosit výborné svačiny od mojí babičky…“ Po představení všech kandidátů se hlasuje. Kdo dostane nejvíce lístků, může se chopit své práce.
Nejhorší je třetí varianta. Co když se nikdo nepřihlásí? Nechávám na vás, jestli rubriku obsadíte násilně (někoho určíte), nebo ji zrušíte.
Může nastat ještě jeden problém. Co se zbylými redaktory, kteří nemají žádnou funkci? Nejlepší bude, když se připojí k vedoucímu konkrétní rubriky. Ten bude jejich nadřízený a může je úkolovat (stejně jako šéfredaktor bude úkolovat vedoucí rubrik).
Redakční rada
Tak, konečně je po konkurzu, začátek máte úspěšně za sebou. Chci vám doporučit, aby redakční rada nezasedala v tradičně uspořádané třídě, ale v kruhu. Všichni na sebe uvidí, dobře se uslyší a mohou si tak lépe vyměňovat názory. Ideální by bylo obsadit přímo počítačovou učebnu, nebo do ní zajistit přístup, aby mohli redaktoři hned psát a upravovat svoje články.
A ještě jedna zkušenost. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale někdy přílišná demokratičnost rozhodování škodí kvalitě časopisu. (Tušíte, jak by asi vypadal Karlštejn, kdyby se o jeho podobě hlasovalo v referendu?) Nebojte se říct studentům „Ne! Školní časopis se nebude jmenovat Prezervatyf!“ Klidně vyberte nějaký název předem a řekněte jim, že dělali konkurz do tohoto časopisu (ostatně, tak tomu bývá i ve skutečnosti). Už to, že se vedoucí rubrik volí, neodpovídá vůbec realitě, správně je má vybírat šéfredaktor.
Také očekávejte, že studenti budou mít velké problémy s novým stylem práce, na který nejsou příliš připraveni. Většinou mají být v hodinách zticha, poslouchat výklad, zapisovat si ho do sešitů a pak ho zopakovat u tabule nebo v písemce. Práce novináře je ale úplně jiná. V takovém deníku musí redaktor dopoledne navrhnout, o čem bude psát, a odpoledne svou práci odevzdat. Na rozdíl od poslušného žáčka si musí každý den vymyslet, na čem bude pracovat, a neprodleně to udělat! Tato činnost se velmi blíží podnikání (nabízení vlastních výrobků a služeb na trhu) nebo práci politika (ten musí vymyslet politický program a získat pro něj voliče). Tradiční škola ale nikoho k takovému způsobu jednání nevychovává. Školní časopis je v tomto ohledu světlou výjimkou. Třeba právě díky němu vyrostou z vašich studentů aktivní a samostatní lidé!
Doporučená literatura
Karel Čapek: Jak se co dělá? Jak se dělají noviny
Internetové stránky pro inspiraci
Svoje „elektronická zrcadla“ mají například:
- deníky: Lidové noviny (www.lidovky.cz), Blesk (www.blesk.cz), regionální deníky Bohemia (www.mojenoviny.cz)
- týdeníky: Týden (www.tyden.cz), Reflex (www.ringier.cz/reflex)
- měsíčníky: CosmoGirl a další společenské časopisy (www.stratosfera.cz)
- studentské časopisy: Nuda (www.nuda.cz)
Existují také čistě internetové projekty:
- průběžníky: Neviditelný pes (http://pes.eunet.cz), Britské listy (www.britskelisty.cz
- zpravodajské portály (nabízejí řadu služeb): Česká tisková kancelář vydává České noviny (www.ceskenoviny.cz), Trafika (www.trafika.cz)
Příště: Počítačová typografie a grafika.
Radek Sárközi
0 komentářů:
Okomentovat