V době blížícího se zápisu mnoho rodičů řeší zásadní otázku: Jakou základní školu máme vybrat pro naše dítě? Ti, kteří se nespokojí s osudem a nepošlou dítě zkrátka do té nejbližší, čeká nelehké rozhodování. Spolehlivých vodítek totiž není mnoho…
Současně si stále více rodičů klade otázku, zda je jejich dítě opravdu připraveno pro vstup do dnešní české školy. Loňské údaje ministerstva školství uvádějí, že odklad školní docházky byl realizován téměř u 25 % předškoláků. Jaká dnes panuje obecná představa o dnešní škole, jestliže se rodiče v každé čtvrté české rodině rozhodnou poslat své dítě do školy raději až v sedmi letech?
Nemáte-li však doma geniální dítě, nebo naopak dítě s nějakou dysfunkcí, pak je musíte dříve či později poslat do školy. Pouze velmi omezené procento dnešních rodičů je odhodláno učit své dítě v domácím prostředí.
Jakou školu máme vybrat pro naše dítě?
Z nabídky mnoha základních škol se bez bližších informací opravdu vybírá velmi těžko. Přestože řada statistik naznačuje trvalý pokles počtu nově nastupujících prvňáčků do prvých tříd, některé základní školy musí už při zápisu mnoho dychtivých rodičů s mnoha omluvami odmítat. Jiné se ovšem potýkají s vážným nedostatkem svých „klientů“, což pro ně může znamenat i zánik. Jsou mezi nimi opravdu tak velké rozdíly?
Školy, které ”frčí”, nabízejí vždycky něco, čím osloví veřejnost a přilákají na sebe pozornost, ale jsou i takové, o kterých se přes jejich velmi dobré výsledky příliš mnoho neví. Rodiče zpravidla reagují na to, jestli škola nabízí něco viditelně nového, než na co byli sami z dob svých školních let zvyklí. Veřejně prezentované aktivity jsou však jedna věc, ale kvalita pedagogického sboru a vzdělávací výsledky jsou druhou stránkou mince, která se rodičům zjeví až po několika letech školní docházky jejich dítěte do vysněné školy.
Mnoho škol si dnes uvědomuje, že na vahách rodičovského rozhodování se v mnoha případech ocitne vybavení základní školy výpočetní technikou, podstatnou úlohu dnes sehrává i nabídka mimoškolních aktivit, ale i takové argumenty, jako je spolupráce se školním psychologem či speciálním pedagogem, kteří jsou zárukou rychlé a účinné pomoci v případě počátečních obtížích dítěte ve škole. Narváno dnes mívají školy s rozšířenou výukou jazyků a informatiky. Školy, které se orientují na speciálně vybranou část dětské populace, však mají podle řady psychologů vedle svých předností i řadu skrytých rizik, které většina rodičů na samém počátku školní docházky svého dítěte ani nepostřehne.
V panující informační chudobě je cenným zdrojem Česká školní inspekce, jejíž inspekční zprávy metodicky hodnotí kvalitu jednotlivých základních škol. Na stránkách www.csicr.cz si může každý zájemce pod odkazem Inspekční zprávy vybrat z databáze příslušnou školu a pod tlačítky Ředitelství > Inspekční zprávy si prohlédnout její poslední provedené hodnocení. Zprávu by vám na požádání mělo poskytnout i ředitelství školy.
Mnoho učitelů má sice k průběhu samotných inspekcí výhrady, přesto jsou zprávy ČŠI vlastně jediným zdrojem objektivních informací o budoucí škole. Kromě nich pochopitelně zbývá poslední a osvědčená metoda: vypátrat ve svém okolí několik rodičů, kteří mají v dané škole své děti, a pokusit si z jejich vyprávění udělat vlastní obrázek.
Nabídky alternativních škol
Po Listopadu vstoupily na školskou scénu také daltonské, waldorfské či montessoriovské školy, využívány jsou i alternativní programy Obecná škola, Národní škola, Začít spolu nebo Zdravá škola. Který rodič však přesněji ví, co od nich může očekávat?
”Rodiče budoucích prvňáčků mají doposud velmi malou šanci orientovat se zejména v přednostech či slabinách jednotlivých vzdělávacích programů, jejichž hodnocení a srovnání je prozatím hudbou blízké či spíše vzdálené budoucnosti”, říká přední odborník na oblast komparativní pedagogiky profesor Jan Průcha. ”Většina základních škol totiž realizuje v převážné míře vzdělávací program Základní škola, zatímco ostatní vzdělávací programy stojí v pozadí zájmu.”
Z alternativ bylo Českou školní inspekcí ojediněle zaznamenáno uplatnění vzdělávacího programu Národní škola (1,0 %) a programů s rozšířenou výukou některého předmětu (1,4 %), případně i využití jiných vzdělávacích koncepcí (waldorfské, montessoriovské a daltonské školy nebo experimentální projekty - 0,8 %).
Které z těchto škol však mají lepší výsledky? Jaké jsou alternativní školy ve srovnání se standardními či tradičními školami? Je výuka v alternativních školách vskutku tak podstatně odlišná od standardní výuky, jak to tvrdí někteří odborníci? Na tyto závažné otázky bohužel rodiče nikde nenajdou komplexní odpověď, protože ke srovnávání kvality a výstupů alternativních a standardních škol u nás dochází jen velmi málo. Základní porovnání podle dostupných průzkumů najdete v tomto článku Jana Průchy.
(Některé informace či kontakty také na http://www.waldorf.cz/ a http://www.dalton.cz/ ; stručný popis vzdělávacích programů najdete v článku na serveru Rodina.cz)
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat