Obsah Výroční zprávy České školní inspekce o školním roce 2000/2001 je ve srovnání s předchozími daleko kritičtější. Naše školství se sice stále více humanizuje a demokratizuje, ale situace se ve školách paradoxně spíše zhoršila. Jaké jsou příčiny a důsledky tohoto vývoje, na to jsme se zeptali ústřední školní inspektorky Marie Kalábové.
Výroční zpráva ČŠI o školním roce 2000/2001 je daleko kritičtější než v předchozích letech. Vyznívá daleko lépe ve prospěch mateřských, speciálních, středních a vyšších odborných škol než ve prospěch základních škol. Znamená to, že se krize v primárním vzdělávání prohlubuje?
Myslím, že o nějakou hlubokou krizi nejde. Spíše se přešlapuje na místě, nedochází k potřebným systémovým a obsahovým změnám v primárním vzdělávání, včetně přípravy učitelů zejména 2. stupně základních škol. Důvodů je hodně – personálních, materiálních, finančních, existují velké rozdíly mezi městskými a venkovskými školami.
V letošní zprávě je však v kapitole o základních školách zpracováno mnohem víc poznatků, při inspekcích v nich bylo provedeno nejvíc hospitací vyučovacích hodin. Analýzy stavu jsou hlubší, postihují více sledovaných oblastí, více se také zabývají nedostatky, které vzdělávací proces provázejí. To vše může také vyvolat dojem, že jde o krizi primárního vzdělávání a že se prohlubuje.
Místo moderní vítězí škola tradiční. Rutinní frontální práce se žáky, zaměření na faktografii a encyklopedičnost vědomostí, transmisivní způsob výuky a dominance učitele ve třídě. S tím vším vstupujeme třináct let po sametu do 21. století. Vidíte osobně nějakou perspektivu, nějaké světlo na konci tunelu?
Světlo na konci tunelu se může rozsvítit, až se změní především personální podmínky. Věkový průměr a struktura učitelských kolektivů nejsou optimální. Absolventi pedagogických fakult nastupují do škol v nedostatečné míře, dokonce po krátké době odcházejí - důvody jsou zřejmé, hledají lukrativnější zaměstnání. Dále chybí systém kariérního růstu, který by dával jednotlivcům jasnější odbornou i finanční perspektivu.
“Zaměření na faktografii a encyklopedičnost” částečně ovlivňuje i způsob a obsah přijímacího řízení na střední, případně i vysoké školy. Učitel ve snaze připravit žáky co nejlépe volí zdánlivě méně náročný postup pro žáky i pro sebe.
Jedinou podstatnou změnou je širší využívání počítačů při výuce některých předmětů a technické vybavení škol se v letošním roce ještě zlepší. Je ovšem projekt Státní informační politiky ve vzdělávání schopen změnit nepříznivý trend a vnést do výuky více kreativních prvků?
Samozřejmě není. Rozhodujícím činitelem ve výchovně-vzdělávacím procesu stále bude učitel - dobře připravený, odborně fundovaný a zaujatý svou prací. Je však zřejmé, že dnes se některé moderní formy výuky bez výpočetní techniky a především bez internetu neobejdou.
Více než 90 % sledovaných škol rozvíjí vzdělávací program Základní škola. Zastoupení ostatních vzdělávacích programů je opravdu minimální. Národní škola 1 %, programy s rozšířenou výukou některého předmětu 1,4 %, reformní a experimentální projekty - 0,8 %. Dokonce dochází i k odklonu od vzdělávacího programu Obecná škola. Není to svým způsobem návrat k jednotné základní škole?
Může to tak vypadat, ale záměr to určitě není. V základních školách se spíše přiklánějí k programu, který je nejvíce rozpracován, a pedagogové také mají z jeho realizace nejvíce zkušeností. Obsah učiva také nejvíc vyhovuje již uvedenému zaměření přijímacích zkoušek na střední školy. K volbě jiných alternativ možná ředitelům škol a učitelům chybí potřebná motivace. Odklon 1. stupně od programu Obecná škola je způsoben tím, že zpravidla nemá na 2. stupni pokračování.
Velmi zajímavým poznatkem ČŠI jsou zjištění o metodických chybách při počátečním nácviku čtení a psaní. Znamená to, že metodika výuky trivia je zastaralá, nebo že jsou učitelé pro první stupeň ZŠ špatně připravováni?
Metodika výuky trivia není zastaralá. Tam, kde je výuka prováděna zkušenými učiteli, zpravidla spíše učitelkami – elementaristkami, se problémy téměř nevyskytují. Potíže jsou ve třídách, kde výuku zajišťují nekvalifikovaní učitelé (vychovatelky školní družiny, absolventi středních škol, učitelky mateřských škol) nebo učitelé bez dostatečné praxe.
Situace není lepší ani v oblasti výuky cizích jazyků. Vždyť pouze 49 % sledovaných hodin angličtiny a 54 % němčiny vyučují učitelé, kteří splňují podmínky odborné a pedagogické způsobilosti.
Konstatování, že situace ve výuce cizích jazyků je nebo není lepší, může být jen relativní, a to podle toho, s čím ji srovnáváme. Budeme-li hodnotit vzhledem k počátku 90. let, pak je mnohem lepší. Dosud však není dobrá na všech stupních a druzích škol. Je převážně dobrá v gymnáziích, je dobrá v části VOŠ. Příčiny jsou rovněž v nedostatku připravených učitelů. Na počátku 90. let se mladí a perspektivní učitelé ruského jazyka rekvalifikovali zcela živelně a individuálně, celkem bez úlev, vysoké školy se do tohoto procesu nijak nezapojily. V současnosti vysoké školy připravují již dostatek učitelů jazykářů, avšak jen část z nich do škol nastupuje. Důvody jsou u všech v podstatě stejné - finanční.
Česká školní inspekce věnovala pozornost třetině středních škol, z nichž gymnázia si vedou jako tradičně nejlépe, ale i ostatní střední školy se na rozdíl od základních škol pomalu, ale jistě rozvíjejí.
Střední školy se rozvíjejí v poněkud jiných podmínkách než základní školy. Na začátku 90. let vznikalo zcela živelně mnoho nových středních a vyšších odborných škol, z velké části soukromých. Postupně se situace stabilizovala z hlediska právního rámce, řada z nich pro nesplnění podmínek zařazení do sítě škol a pro nízkou úroveň výuky zanikla. Naopak mnohé, zvláště odborné školy, se výrazně zlepšily, jinak by nemohly úspěšně konkurovat poměrně velké nabídce. Nezanedbatelným stimulem pro střední školy je i externí evaluace, která probíhala formou maturitních sond. Připravovaná forma státní maturity zřejmě také ovlivní skladbu vyučovacích předmětů, v dohledné době můžeme očekávat i reakce na výsledky mezinárodních výzkumů.
Minulý školní rok se zvýšil podíl oprávněných a částečně oprávněných stížností. 94 % všech stížností směřovalo na ředitele škol. Kdy předpokládáte, že bude zahájeno systematické vzdělávání vedoucích pracovníků ve školství?
Zdá se mi, že v otázce je naznačena souvislost stížností na ředitele školy s jejich horšími manažerskými schopnostmi. Poznatky ČŠI však jsou z tohoto hlediska převážně pozitivní. Máme hodně dobrých ředitelů a spíše jim vytýkáme, že se více než vlastnímu pedagogickému procesu věnují organizaci chodu školy, ekonomickým otázkám apod. Zaznamenáváme i zvýšení úrovně jejich právního vědomí.
Je to asi tak: stížnosti proti škole budou zpravidla směrovány na jejich ředitele, který v podstatě odpovídá za všechno. Porovnáme-li však počet stížností (483) s počtem škol a zařízení (cca 15 000), je možné na uvedených 94 % nahlížet trochu jinak.
Tyto argumenty v žádném případě problém nezjednodušují a vůbec nejsou namířeny proti systematickému vzdělávání vedoucích pracovníků ve školství. Sama bych si přála, aby bylo zahájeno co nejdříve a s co nejúčelnějším obsahem. Předpokládám, že se tyto otázky budou řešit v rámci přípravy a realizace Dlouhodobého záměru.
Častou příčinou oprávněných stížností byly v mateřských a základních školách nedostatky v komunikaci školy s rodiči. Znamená to, že dnešní česká škola o komunikaci s rodiči nemá výraznější zájem?
To v žádném případě neznamená. Školy berou úlohu rodičů vážně a současný stav je trápí. Ve výroční zprávě však upozorňujeme, že problém má dvě stránky - zájem části rodičů o spolupráci se školou klesá a řada škol zase není připravena tento zájem udržovat. Fungující rady škol, které by mohly pomoci problém řešit, jsou ojedinělým jevem. Existence řady z nich je pouze formální, některé z tohoto důvodu zanikají.
Ve školách jsou poměrně časté stížnosti na klasifikaci a hodnocení chování žáků. Řada škol i rodičů postrádá v této oblasti přesnější pravidla a upozorňují především na neujasněnost vztahu mezi klasifikací chování a ukládáním výchovných opatření. Neměly by také pravidla klasifikace a hodnocení projít nějakou reformou?
Ředitel školy má povinnost na základě zákona o státní správě a samosprávě ve školství zajišťovat, aby zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci byli informováni o průběhu vzdělávání a výchovy žáka. Myslím si, že by tato povinnost mohla či měla být stanovena jednoznačným postupem stejně jako provázanost mezi ukládáním výchovných opatření a známkami z chování. Pravidla klasifikace a hodnocení procházejí v podstatě stále nějakými proměnami a především základní škola má možnost úprav a jiných forem klasifikace.
Inspekce se po několika letech opět vrátila k tematickým inspekcím. V minulém roce se inspekce věnovala nenárokovým složkám platu učitelů, otázkám primární prevence, rovnosti mužů a žen ve výchovně vzdělávacím procesu a vzdělávání cizinců. Na které oblasti se zaměří v tomto školním roce?
V letošním školním roce se ČŠI zaměřuje zejména na následujících čtrnáct témat:
sledování a hodnocení plnění Národního programu rozvoje sportu pro všechny, další vzdělávání pedagogických pracovníků, vyhodnocení postupu při integraci žáků ze ZvŠ do ZŠ, adaptační obtíže žáků 1. ročníků ZŠ, vzdělávání žáků při pobytech ve školách v přírodě, sledování plnění závazků v oblasti výchovy a vzdělávání k lidským právům, sledování a hodnocení průběhu vzdělávání cizinců na území ČR, sledování a hodnocení prevence sociálně patologických jevů,
gymnázia s třídami zaměřenými na sportovní přípravu v ČR, institucionální postavení škol, kontrola hospodaření církevních škol a zařízení, výuka fyziky v ZŠ a SŠ (šetření), podmínky vzdělávání v SOU (analýza), souvislosti hodnocení vybraných předmětů ČŠI a výsledků testování PISA (tematická zpráva).
Novými uživateli inspekčních zpráv jsou dnes také krajské orgány. Jaké máte ohlasy na výroční zprávu ČŠI z jednotlivých krajů? Do jaké míry splňuje jejich potřeby?
Charakter celostátní výroční zprávy nemůže splňovat četné specifické požadavky krajů. ČŠI však vypracovává nad rámec svých zákonných povinností i výroční zprávy pro jednotlivé kraje. Ty jsou přijímány většinou pozitivně, podle šetření náměstka ČŠI prováděného k 5. 12. 2001 jsou tyto zprávy zejména využívány pro porady ředitelů škol, úředníci KÚ s nimi průběžně pracují, případné nejasnosti jsou s ČŠI konzultovány. Objevují se dokonce ojedinělé požadavky na zpracování zpráv na okresní úrovni. Požadavky krajů jsou vrchními školními inspektory na jednotlivých inspektorátech brány v úvahu při tvorbě celoročního plánu inspekční a kontrolní činnosti.
Novou kapitolu ve výroční zprávě tvoří závěry a doporučení pro státní správu a samosprávu v oblasti školské legislativy, koncepčního plánování a rozhodování, vzdělávání a hodnocení výsledků vzdělávání a provozu a řízení škol. Bude školní inspekce věnovat pozornost i otázce, jak jsou tato doporučení v dalších letech naplňována?
ČŠI může vzhledem k nashromážděným údajům z inspekční činnosti sledovat rovněž vývoj v oblasti výchovy a vzdělávání z hlediska delšího časového horizontu. Pokud byla v konkrétní oblasti přijata opatření, jejich účinnost je identifikovatelná při běžné inspekční činnosti. V opodstatněných případech je možno realizovat i tematické sledování. Chtěla bych připomenout, že vážnost těchto závěrů a doporučení byla zvýrazněna rozhodnutím porady vedení MŠMT - do konce února je odpovědnými útvary ministerstva v jednotlivých oblastech rozpracovat až do konkrétních opatření a odpovědnosti za jejich realizaci.
V dlouhodobé perspektivě se plánuje zpracování ucelené koncepce evaluace, kde by ČŠI měla sehrát dost podstatnou úlohu zejména v oblasti externí evaluace výsledků vzdělávání škol všech stupňů. Jak se na tuto úlohu inspekce připravuje?
Hodnocení výsledků vzdělávání by mělo být začleněno i do připravované metodiky ČŠI, protože výsledky vzdělávání by se měly projevovat v každé vyučovací hodině a měly by být hodnoceny v každé úrovni či etapě vzdělávání.
K tomu se ověřují vypovídací hodnoty ukazatelů sledovaných jevů při hospitacích faktorovou analýzou, byla zahájeno srovnávání výsledků testování ve vzdělávání se zjištěními ČŠI z průběhu vzdělávání v ZŠ a víceletých gymnáziích. Připravuje se hodnocení existujících nástrojů externí evaluace a vývoj a ověřování nových evaluačních nástrojů. Do konce školního roku bude zpracován návrh koncepce evaluace vzdělávání (1. etapa).
Jak se vyvíjí myšlenka na ustavení Centra pro evaluaci vzdělávacích výsledků v rámci ČŠI, které by bylo gestorem tvorby evaluačních nástrojů a koordinátorem evaluačních aktivit v regionálním školství? Podle prvé verze Dlouhodobého záměru byl stanoven termín na zřízení tohoto pracoviště od června 2002 do začátku roku 2003.
Domnívám se, že to souvisí s předchozí otázkou. Na úrovni ministerstva byla potvrzena smysluplnost existence Centra pro evaluaci vzdělávacích výsledků jako koordinátora evaluačních aktivit a gestora tvorby nástrojů začleněného do organizační struktury ČŠI. Koncepce jeho činnosti bude zpracována do konce tohoto školního roku a s ustanovením se počítá nejpozději do konce kalendářního roku 2002.
Úplná výroční zpráva je zveřejněna na webových stránkách České školní inspekce (www.csicr.cz). Podrobnější informace o každé kontrolované škole, zpracované formou veřejných inspekčních zpráv, najdete tamtéž.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat