Jaké je sociální klima v našich školách? Jsou dostatečně bezpečné? Je nějaký rozdíl mezi školami, které rozvíjejí program Zdravá škola, a těmi běžnými? Na takovéto otázky se snažil odpovědět dosud nejrozsáhlejší výzkum tohoto druhu. Jeho výsledky smetly poslední iluze o Komenského české škole jako dílně lidskosti.
Jak je to se sociálním klimatem v našich školách? Jsou dostatečně bezpečné? Je nějaký rozdíl mezi školami, které rozvíjejí program Zdravá škola, a těmi běžnými? Na takovéto otázky se snažil odpovědět dosud nejrozsáhlejší výzkum tohoto druhu. Jeho výsledky smetly poslední iluze o Komenského české škole jako dílně lidskosti.
Společný výzkumný projekt MŠMT a Institutu dětí a mládeže se pod vedením Michala Koláře a Miluše Havlínové uskutečnil v druhém pololetí minulého roku na 66 školách a oslovil více než šest tisíc žáků navštěvujících druhý stupeň základní školy.
Výzkum si stanovil dva impozantní cíle: Za prvé, zmapovat kvalitu sociálního klimatu, jak se projevuje při vyučování ve školních třídách a porovnat mezi sebou výsledky škol zapojených do projektu Zdravá škola se školní atmosférou, která vládne v ostatních běžných základních školách. Druhým cílem pak bylo zmapovat projevy šikanování a dát odpověď na otázku, zda školy v projektu Zdravá škola ochraňují své žáky před projevy šikanování podstatně účinněji než běžné základní školy.
Neuvěřitelných čtyřicet jedna procent
Jak se cítím v naší škole a třídě? Zamysli se a napiš, jak často ti bylo ubližováno? Na tyto a dalších 40 otázek odpovídali školáci, zatímco učitelům byl věnován dotazník o šikanování obsahující především otázky, jak vlastně řeší projevy šikany v běžné každodenní praxi.
Zdrcujícím poznatkem nedávno dokončeného výzkumu je zjištění, že jednačtyřicet procent žáků druhého stupně ZŠ je ve třídách nebo ve své škole šikanováno. To je téměř o dvacet procent víc, než kolik uváděly výzkumné studie v minulých letech, které však terén mapovaly jen velmi orientačně a u podstatně méně žáků. Jestliže připustíme, že podobná situace je i na středních školách, a dílčí šetření tomu nasvědčují, potom nám po přepočtu tohoto procenta na jeden a půl milionovou armádu žáků vyjde, že v českých školách je týráno téměř šest set tisíc školáků. To je ohromné, zdrcující číslo, které nasvědčuje, že šikana je nejčastější příčinou traumatizace našich dětí.
Výzkumná studie ovšem nezůstává pouze u tohoto konstatování. Analýza výsledků naznačuje, že dívky, které jsou daleko vnímavější k mírnějším formám psychického násilí, jsou v tomto ohledu více šikanovány než chlapci. Ti jsou naopak více vnímavější vůči fyzickému násilí, které uvádějí daleko častěji než dívky.
Zdravá škola děti neuchrání
Naprosto paradoxně děti ze Zdravých škol častěji vypovídaly, že jsou šikanovány, než děti v běžných základních školách. Argument, že žáci Zdravých škol si výrazněji uvědomují existenci ubližování ve své škole, je sice zajímavou psychologickou hypotézou, leč nic to nemění na faktu, že tyto děti nejsou vystaveni o nic menší šikaně než jejich spolužáci v ostatních základních školách, které si na zdravém životním stylu zase tolik nezakládají.
Určité rozdíly mezi těmito dvěma typy vzdělávacích programů ale přesto existují. Zatímco školáci navštěvující Zdravé školy většinou uvádějí „běžné“ podoby fyzického šikanování, děti v ostatních školách zažívají na vlastní kůži všechny formy fyzické šikany. Lze říci, že školáci běžných ZŠ daleko více “tlačí na pilu” a jsou ve své agresivitě mnohem tvořivější.
Kde je lepší atmosféra ve škole?
Výsledky výzkumu však dokumentují, že celkové sociální klima ve školách rozvíjejících zdravý životní styl je nesporně lepší než školní atmosféra, která vládne na ostatních běžných základkách. Ve Zdravých školách je vyšší zájem žáků o vyučování, je zde větší pořádek a školní práci provází vyšší snaha učitelů pomoci jednotlivým žákům. Proč se zde tedy daří šikaně?
“Praktická zkušenost mě vede k názoru”, říká přední odborník na oblast šikanování Michal Kolář, “že škola s lepším sociálním klimatem, avšak bez speciálního programu proti šikanování, nemůže mít výrazněji lepší efektivnost v jejím potírání.” Podle Koláře takové školy mají pouze lepší předpoklady pro integraci preventivního programu proti šikanování, ale úroveň tohoto fenoménu nejsou bez systémových změn schopny významně snížit nebo dokonce eliminovat.
Nesporná hodnota tohoto výzkumného projektu spočívá v důkazu, že sociální klima je daleko komplexnější povahy. Že ho prostě nelze redukovat na efektivitu školního kurikula. Do tvorby školního klimatu je nutné už konečně zapojit rodiče školáků, kteří by se měli spojit v boji proti dětské šikaně.
Čím dál, tím hůř
Snaha o zlepšení školní atmosféry byla od poloviny devadesátých let spojena s dvěma vzdělávacími programy, do nichž byly vkládány veliké naděje, že budou schopny nastartovat změny stylu práce i sociálního klimatu ve školách. Prvním z nich byl vzdělávací program Začít spolu, jehož experimentální ověřování v síti mateřských a základních škol schválilo ministerstvo v roce 1994. Bezpečné sociální prostředí sice nebylo jeho základním cílem, neboť program spíše ověřoval nové vzdělávací standardy, ale sociální výchova, která je jednou z jeho významných složek, k bezpečnému prostředí ve škole alespoň směřovala.
S nemenšími nadějemi byl před několika lety spojován program Zdravá škola, jehož cíle a celá filozofie byly zaměřeny na tvorbu bezpečného a podnětného sociálního prostředí v každé třídě. První školy rozvíjející tento ambiciózní program (dnes je jich osmdesát) byly zařazeny do sítě sice už v roce 1992, ale to mělo české školství jiné systémové starosti a po šikaně tehdy ještě ani nevzdechlo.
Od roku 1994 až dodnes se v České republice uskutečnilo celkem jedenáct výzkumů zaměřených na prevalenci šikanování v českých školách. Zatímco první výzkum Pavla Říčana realizovaný v roce 1994 u dvou tisíc žáků 5. a 6. tříd dospěl k závěru, že na počátku druhého stupně je v českých školách šikanováno osmnáct procent školáků, poslední výzkumné studie Rážové a Csémyho, stejně jako i výzkum Michala Koláře z přelomu století dospěly k šokujícímu závěru, že počet šikanovaných žáků vzrostl až na alarmujících 29 - 37 procent. Poslední, nejrozsáhlejší výzkum Michala Koláře a Miluše Havlínové je již dvanáctým v pořadí a dospěl k uvedeným 41 procentům. Tento průběžný nárůst je sice spojen s širším (a přesnějším) chápáním šikany jako nejen fyzického, ale i psychického týrání v mnoha formách, bezpochyby však znamená i reálné zvýšení celkového počtu případů.
Co bude dál?
Ministerstvo školství již dříve přiznávalo, že se šikana objevuje prakticky na všech školách, děje se během přestávek, cestou do školy i v době osobního volna žáků. Problém však začalo řešit vlastně až předloni. Během minulého školního roku ministerstvo organizovalo semináře pro pedagogy a začalo klást větší důraz také na prevenci. Smyslem seminářů i metodického pokynu bylo seznámit pedagogy s charakteristikou a projevy šikany, s prevencí i výchovnými opatřeními, včetně ochrany šikanovaného dítěte. To však evidentně nestačí.
Co tedy bude dál? Varianta, že za pár let spatří světlo světa již třináctá výzkumná studie, která zjistí další nárůst šikany, není právě tou nejlepší perspektivou. Učitelé ve Zdravých i běžných základních školách nejsou prakticky vůbec připraveni šikanování ve svých školách řešit, jak z výzkumu také vyplývá. Více než osmdesát procent dotázaných učitelů se dopustilo závažných a hrubých chyb při řešení nejjednoduššího postupu, který měl vést k pouhému odhalení tohoto fenoménu ve školní třídě.
Kantorům v základních školách prostě chybí potřebná odbornost a kvalifikace v boji se šikanou. A jediné, co prozatím mají, jsou jejich holé ruce. Je jen otázkou času, kdy a kdo jim do ruky vloží řemen či další metodickou příručku. To první je bezpochyby špatně. To ovšem neznamená, že druhá varianta může něco opravdu vyřešit. A tak více než řečnickou otázkou zůstává, zda je skutečně možné epidemii šikanování v českých školách zastavit.
Autoři výzkumné studie se domnívají, že to možné je, ale nikoli bez razantních systémových změn v oblasti primární prevence. Dokazují to mimo jiné i výsledky preventivních programů ve Skandinávii a Velké Británii. S jejich pomocí poklesly v polovině devadesátých let projevy šikanování v norských a britských školách během pouhých dvou let až o neuvěřitelných padesát procent.
U nás jsou však modelové preventivní programy, jejichž vývoji se věnují v zahraničí stovky odborných týmů, stále úzkoprofilovým luxusem.
Doplňující zdroje
Zajímavé zahraniční stránky věnované problému šikany:
- Anti-Bullying Network, University of Edinburgh (www.antibullying.net/index.html)
- Scottish Council for Research in Education – Bullying at School (www.scre.ac.uk/bully)ChildLine (linka pomoci pro děti) - Bullying (http://www.childline.org.uk/factsheets/bullying1.htm)
Ukázky zahraničních dotazníků pro výzkum školního klimatu (přeloženo do češtiny) ke stažení zde (archiv *.zip, 25 kB).
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat