Zdeněk Rakušan: Náměty pro rozvoj estetického vnímání ve skupině

Nedávno jsme na České škole publikovali ukázkové hodiny integrovaného přístupu k výuce češtiny a dějepisu. Dnes vám nabízíme dva jiné scénáře - náměty pro výuku esteticko-výchovných předmětů na 1. stupni ZŠ nebo podobně zaměřené kroužky.

„Leporelo“ je experimentální zájmový útvar pro žáky třetích, čtvrtých a pátých tříd ZŠ. Je zaměřeno na hry a jiné zábavné činnosti s výchovným potenciálem v oblasti estetické a osobnostně-sociální. Kroužek se koná jednou týdně na jedné z poboček Okresní knihovny v Olomouci a vedou jej dva posluchači učitelství pro 1. stupeň ZŠ z olomoucké pedagogické fakulty – moje spolužačka a já.

V listopadu 2001 jsme na „Leporelu“ uvedli dvojici dílen zaměřených na podporu estetického vnímání a prožívání dětí a jeho reflexe ve skupině vrstevníků. Tímto bychom vám chtěli nabídnout scénář těchto dílen jako balíček námětů pro vaši výuku nebo kroužky na 1. stupni ZŠ.

Téma: Rozvoj estetického vnímání a prožívání a jeho reflexe ve skupině

Výchovné cíle:

• být schopen hlubšího estetického vnímání a prožívání,
• být schopen a umět dále rozšiřovat a prohlubovat své prožitky, zkušenosti a znalosti prostřednictvím skupinové komunikace,
• uvědomovat si a přijímat estetické hodnoty a vážit si jich, a to nejen ve vztahu k sobě,
• umět být s druhými, umět dávat, brát a sdílet hodnoty – nejen estetické.

Literatura:
Hickson, A. Dramatické a akční hry. Praha: Portál, 2000.
Nelešovská, A., Svobodová, J. Hry zaměřené na sociální rozvoj žáků mladšího školního věku. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000.
Mégrierová, D. 100 námětů pro dramatickou výchovu. Praha: Portál, 1999.
Šimanovský, Z. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie. Praha: Portál, 1998.


Program dílny č. 1:

1.1. Uvolnění, dobré naladění k práci
- JAK SE VEDE? (podle A. Hickson, s. 95)
Děti se volně pohybují prostorem. Když se dva potkají, potřesou si rukou a pozdraví se slovy: „Jak se vede?“. Pustit se však mohou teprve tehdy, kdy si již oba třesou druhou rukou s někým dalším.


1.2. Od uvolnění ke koncentraci
- NAFUKOVACÍ MÍČ (volně podle D. Mégrierová, s. 44)
Každé dítě si zkusí představit, že je nafukovacím míčem, který skáče po podlaze. Vedoucí posléze určuje rytmus skákání a rukama ukazuje velikost míče – děti skáčou chvíli jako tenisáky, chvíli jako volejbalové míče, chvíli jako medicimbaly …


1.3. Rozmluvení skupiny a navedení ke vzájemnému aktivnímu naslouchání
- LÍNÁ LUCIE (notoricky známá hra)
Děti sedí v kruhu. Každý řekne své jméno a k němu doplní slovo, které začíná stejným písmenem a které co nejlépe vystihuje, jak se dotyčný dneska cítí, jaký má sám ze sebe pocit apod.
- CO BYS DĚLAL? (podle Nelešovská – Svobodová, s. 36)
Děti sedí v kruhu. První se zeptá souseda po své pravé ruce: „Co bys dělal, kdybys byl … žába?“ A soused bleskově odpoví: „Kdybych byl žába, tak bych … žvýkal.“ A tak dál po kruhu.

- NEJJEDNODUŠŠÍ MONOLOGY A DIALOGY (podle Nelešovská – Svobodová, s. 38)
Dobrovolník či vybrané dítě jde doprostřed kruhu a vytáhne si kartičku s určitou situací. Sdělí ostatním. Ostatní jej přemlouvají, aby danou věc nedělal (např. „růže – uvadnout“), a nebo naopak udělal (např. „kočka – slézt ze stromu“). Dotyčný se nesmí zasmát. Zasměje-li se, doprostřed jde ten, kdo ho rozesmál. (Pozor: Nemá smysl, aby byl ten uprostřed „klasicky“ rozesmíván!) Následuje důkladná reflexe hry – jak se cítil ten uprostřed v roli přemlouvaného, jak se cítili ostatní jako přemlouvači apod.


1.4. Vnímání a jeho skupinová reflexe
- SLEDOVÁNÍ TEPU
Každé dítě si dá prst na tepnu a sleduje svůj tep – pozorně mu „naslouchá“ a pak se pokouší poklepávat si rukou či nohou do jeho rytmu. Jde to? Je to příliš těžké? Potom si každý vyzkouší hluboký nádech a hluboký výdech. Co to dělá s rychlostí tepu?

- JEDNODUCHÉ POSLECHOVÉ AKTIVITY
Jsou pouštěny ukázky z vybraných klavírních skladeb, a každé dítě si píše na kousek papíru své vlastní názvy pro jednotlivé skladby – podle toho, co mu při té které skladbě vytane na mysli. Doporučujeme volit krátké skladbičky určené dětem, např. skladby z Dětského alba P. I. Čajkovského. Důkladné vyhodnocení !!!

1.5. Závěr dílny – uvolnění, legrace
- KÁČA
Vedoucí pustí dětem dětskou orchestrální skladbu „Káča“ od G. Bizeta. Každé dítě má svoji myšlenou káču a podle Bizetovy hudby si s ní hraje – buď tak, jak předvádí vedoucí, a nebo lépe dle své vlastní fantazie. Lze samozřejmě volit úplně jinou skladbu na úplně jiné téma.


Program dílny č. 2:

2.1. Uvolnění, dobré naladění k práci
- KRUH A KŘÍŽ (podle A. Hickson, s. 93)
Každý si zkusí levou rukou opsat ve vzduchu kříž. Pak si vyzkouší pravou rukou „napsat“ kruh. Potom se pokusí udělat několikrát po sobě obojí zároveň … Reflexe!


2.2. Rozmluvení skupiny a navedení ke vzájemnému aktivnímu naslouchání
- SLOVA O PODZIMU
Děti sedí v kroužku. Každý řekne jedno slovo vztahující se k podzimu. Bleskurychle, bez dlouhého přemýšlení! Možno několikrát dokola.

- PODZIMNÍ ASOCIACE
Děti sedí v kroužku. První řekne jakékoliv slovo vztahující se k podzimu. Soused na něj pohotově naváže asociací na toto slovo – dalším slovem vztahujícím se k podzimu. Atd. několikrát kolem dokola.

- HRA NA REPORTÉRY (volně podle Nelešovská – Svobodová, s. 41)
Dialog ve dvojicích. Jeden zpovídá druhého na téma „Jak sis užil podzim“. Respondent se může, chce-li, vtělit do nějaké známé postavy či osobnosti. Vypovídá ale vždy jen o svých skutečných podzimních zážitcích! Pak vytvoří kruh a reportéři prezentují, co od svých „hvězd“ zjistili. Prezentaci možno pojmout buď jako monolog reportéra nebo jako dialog reportéra s respondentem.
Poznámka: Dvojice doporučujeme vytvořit např. pomocí rozstříhaných obrázků.


2.3. Průprava na aktivní estetický prožitek
- ZVUKY A RYTMY V KRUHU (podle A. Hickson, s. 75)
1) Po kruhu, přehlídka všech možných (i nemožných) zvuků, které lze vydávat ústy.
2) Každý vydává svůj zvuk a doprovází jej nějakým vlastním rytmem či pohybem.
3) Ten, kdo má zrovna v ruce tyč (tyč putuje!), určuje údery tyče do podlahy rytmus a hlasitost všech vydávaných zvuků.
4) Postupně přechod do zklidnění (tyč má opět vedoucí).

- OZVĚNA DECHU (volně podle D. Mégrierová, s. 44)
Dvojice. Partneři vzájemně naslouchají svému dechu a posléze svůj dech střídavě vzájemně napodobují. Postupně do maximálního zklidnění. (Pozor: Ne vždy se toto cvičení podaří! – je zapotřebí dobře znát své děti …)


2.4. Prožitková aktivita
- SOCHY, VOLNÉ PSANÍ, REFLEXE (volně podle Z. Šimanovský, s. 210)
Vedoucí dětem postupně pustí 3 hudební ukázky. Běží první ukázka: každé dítě chvíli pozorně poslouchá a poté se začne pohybovat podle toho, jaké pocity v něm hudba evokuje. Pak vedoucí hudbu nečekaně zastaví, a děti musejí zhruba deset sekund zůstat jako sochy. Potom si každé dítě poznamená na kus papíru, jak se jako socha cítilo – technika volného psaní. Běží druhá ukázka, atd. atd. Teprve po skončení volného psaní po třetí ukázce je možno přistoupit ke skupinové reflexi.
Doporučená hudba: (1) L. W. Beethoven – S. č. 5, „Osudová“, 1. věta, (2) E. Grieg – Jitřní nálada ze Suity Peer Gynt č. 1, (3) W. A. Mozart – předehra k opeře Figarova svatba.

- SOUSTŘEDĚNÝ POSLECH A TVORBA AKVARELU
Vedoucí dětem pustí celou skladbu (vhodná je např. volná věta z Dvořákovy S. č. 9., „Z nového světa“, známé „Dvořákovo Largo“), a děti poslouchají a své pocity z poslechu realizují formou akvarelu. Možno malovat individuálně, ve dvojicích, skupinově … Závěr: výstava obrázků a velmi opatrná slovní reflexe.

2.5. Závěrečná reflexe celé dvojdílny




Zdeněk Rakušan