Titulek článku je ovšem lehce nadsazený. Z první krajské konference, na níž generální dodavatel SIPVZ prezentoval aktuální stav svého projektu, jsem však odcházel s dojmem, že jeho ambice jsou mnohem větší, než se původně zdálo.
Titulek článku je ovšem lehce nadsazený, přesto jsem z první krajské konference, na níž generální dodavatel SIPVZ prezentoval aktuální stav svého projektu, odcházel s dojmem, že jeho ambice jsou mnohem větší, než se původně zdálo.
V Praze zahájená roadshow má další zastávku v Ústí nad Labem a skončí v půli prosince v Brně. (Kalendář s termíny naleznete na stránce AutoContu On Line.) V každém městě bude pořádána tisková konference a následná veřejná prezentace. Osobně jsem se zúčastnil dopolední konference pro novináře, pokud někdo z čtenářů zavítal na její odpolední veřejnou verzi v hotelu Olšanka, velmi uvítám jeho postřehy v diskuzním fóru.
Jedeme dál
Nejprve se podívejme na novinky týkající se dodávek samotné infrastruktury. V době špatných a nejasných zpráv ohledně financování celé SIPVZ nemohla nepadnout otázka, nakolik situace ovlivní Program III - Infrastruktura. Odpověď Jaromíra Horáka, vedoucího projektu v AutoContu On Line, zněla v tomto smyslu: „S MŠMT máme podepsanou rámcovou smlouvu, víc nás nezajímá. To je starost vlády, nikoliv naše.“ Postoj to byl vlastně očekávaný a v této chvíli jediný možný.
Oficiálně bylo také sděleno hlavní kriterium pro časové rozvržení dodávek. Podle dohody s MŠMT projekt začne v únoru 2002 ve školách, které dosud žádnou techniku nemají, a v prosinci by již měly být všechny dodávky ukončeny. Ještě letos ale začnou práce v prvních třech školách (Praha, Příbram, Prostějov), kde bude proces pilotně odzkoušen.
Je známo, že generální dodavatel se smluvně zavázal co nejvíce integrovat stávající vybavení. Jak tomu bude ve skutečnosti, ukáže až praxe. Napovědět však může poznámka Jaromíra Horáka, že z dosud zpracovaného vzorku dotazníků, kterými GD mapuje vybavenost škol, vyplývá, že jen asi desetina z nich má integrovatelné internetové připojení. Co se týče navyšování investic ze zdrojů zřizovatelů škol, generální dodavatel již kontaktoval krajské hejtmany a předložil jim svoji nabídku. Podle Horáka je pro zřizovatele výhodná a jejich předběžný postoj je v podstatě kladný.
Většina dalších informací, které na konferenci zazněly, již byly dříve řečeny a publikovány. Předpokládám, že čtenáři České školy sledují web http://www.acol.cz/, který lze vřele doporučit, zejména pak rubriku Odpovědi na časté otázky. Zajímavě znějí např. odstavce věnované obsahu budoucího portálu Indoš.cz, který začíná nápadně připomínat vzdělávací portál MŠMT, ač se, a to je třeba zdůraznit, jedná o soukromou, nadstavbovou aktivitu generálního dodavatele. (Tomuto tématu se budeme věnovat v samostatném článku.)
Generální dodavatel - myšlenkový integrátor SIPVZ?
Doposud hovořili zástupci vítězného konsorcia téměř výhradně v technických termínech o plánovaném připojení, zasíťování a vybavení počítači – tedy o tom, co od nich školy očekávají jako od soukromé firmy, která má za státní peníze dodat potřebné „železo“. Z poslední konference jsem však odcházel z pocitem, že generální dodavatel se pomalu ujímá role iniciátora hlubších změn v celém školství, a do jisté míry tak nahrazuje úlohu příslušných státních úřadů.
Prvním krokem je tzv. Rada strategických partnerů, jež byla ustanovena v pondělí 19. listopadu. Jejími členy jsou (či budou) zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva průmyslu a obchodu, Hospodářské komory ČR, Rady vlády pro strategický rozvoj, Ústavu pro veřejné informační systémy i dalších institucí, především z řad územní samosprávy. Podle tiskového mluvčího ACOLu Jiřího Chvojky je cílem rady efektivně propojit komerční sféru se školstvím, a to právě na regionální úrovni. Výsledkem spolupráce by mělo být např. to, aby odborná ICT příprava na středních školách a učilištích více počítala s konkrétními požadavky firem, do nichž pak absolventi v daném regionu zpravidla nastupují. Spolupráce by měla školám zároveň přinést jak doplňující finanční zdroje pro rozvoj ICT, tak i odborný potenciál lidí z praxe. Myšlenka jistě prospěšná, i když poněkud zaráží, že ve výčtu chybí zejména Národní ústav odborného vzdělávání, který by měl nad synergií odborného vzdělávání a požadavků trhu bdít v prvé řadě.
Jinou vznikající institucí je tzv. Rada školských expertů, která bude generálnímu dodavateli poskytovat zpětnou vazbu v koncepčních otázkách realizace nejen Programu III – Infrastruktura, ale i celé SIPVZ. Každý kraj v ní bude zastoupen jedním pedagogem, celkově by složení mělo pokrývat co nejširší spektrum škol. Členové rady, která se má scházet každých čtrnáct dní, se budou v daném časovém intervalu střídat. První z nich jsou podle Chvojky již vytipováni a osloveni.
Iniciativy generálního dodavatele a jeho partnerů bude myšlenkově zastřešovat tzv. Národní program informační gramotnosti, který má být jakousi nevládní, k Státní informační politice paralelně realizovanou vizí. Konkrétní podoba programu teprve vzniká; podle vyjádření zástupců GD bude jeho cílem definovat veřejné potřeby v oblasti informační gramotnosti a pro jejich realizaci získávat finanční prostředky v komerční sféře. K prosazovaní programu bude zřízena zvláštní instituce (nadační fond, obecně prospěšná společnost).
Proč?
Jistě vás také napadá otázka: proč to generální dodavatel vlastně dělá a nedrží se pouze své zakázky? Předně je třeba říct, že tyto iniciativy již byly předmětem nabídky, s níž konsorcium zakázku na generálního dodavatele vyhrálo, byť nakonec kontumačně. Nicméně v případě standardního průběhu tendru by jistě představovaly významnou výhodu.
Oficiální stanovisko, řečené mluvčím ACOLu Jiřím Chvojkou, je takovéto: „Myslíme, že je na čase, aby aktivitu převzaly také soukromé subjekty, protože i ty jsou odpovědné za budoucnost tohoto státu, a je správné, že se tak děje.“ Komu se podobné vysvětlení zdá málo světské, může uvažovat i takto: v roce 2005 se bude rozhodovat o pokračování SIPVZ a konsorcium má pochopitelný zájem o prodloužení kontraktu. K tomu potřebuje být pro stát i veřejnost partnerem, bez něhož si další fungování SIPVZ lze těžko představit. Samotný úspěch při realizaci technické infrastruktury k cíli jistě vede. Kredit nepostradatelné „veřejně prospěšné instituce“ je ale mnohem víc, než postavení monopolního dodavatele.
Na této strategii ale není co kritizovat, ba naopak.
Vít Šebor
0 komentářů:
Okomentovat