Nedávno jsem mohl poznat, jakým způsobem jsou využívány informační technologie ve finských školách. O technickém vybavení a možnostech tamních učitelů se nám pochopitelně může jen zdát, a tak i míra nasazení ICT do výuky je mnohem vyšší než u nás. Metody využití těchto technologií i některé problémy jsou však podobné.
V říjnu tohoto roku jsem se díky české národní agentuře Socrates zúčastnil týdenního studijního pobytu v Helsinkách na téma “ICT in Education”. Odjížděl jsem s očekáváním, co nového se dozvím jak od účastníků, kteří byli z jedenácti zemí Evropy, tak od organizátora pobytu - odboru školství úřadu města Helsinki.
Organizátor pojal studijní pobyt spíše konferenčně, nicméně jsme mohli shlédnou i využití ICT přímo ve výuce, a to od primární školy až po vyšší střední školu, což odpovídá našim středním školám, resp. gymnáziím.
Technika opravdu na úrovni
Podle očekávání bylo hardwarové vybavení všech námi navštívených škol v Helsinkách na vysokém stupni. Počítač stál za katedrou většiny učeben už od těch nejnižších ročníků. Samozřejmostí byla minimálně jedna (většinou dvě i více) počítačová učebna s cca 20 počítači o stáří nejvýše 4 roky (Pentium 300 Mhz a více). Hlavně na vyšších středních školách nebyl výjimkou školní notebook, který měli učitelé plně k dispozici. Každá škola vlastnila minimálně jeden dataprojektor, většinou mobilní pro využití v každé učebně. Navíc zde právě uvažovali o nákupu zařízení, které umožňuje převod obrazu z PC do televize, což mě potěšilo, protože toto používám ve své třídě již druhým rokem. (Podstatné ovšem je, že já si převodník koupil za své!) Interaktivní tabuli jsem bohužel nikde neviděl.
Samozřejmostí bylo i připojení všech škol lokální sítí k internetu rychlostí 500 kb/s (!), takže jste mohli v pohodě sledovat TV po internetu… O vlastní chod školní sítě, včetně údržby jednotlivých stanic, se stará vždy jeden člověk na dvě až čtyři helsinské školy. Také žáci se těší některých vymožeností: ti ze vzdálených a těžko přístupných konců Finska mají díky internetovým konferencím možnost „docházet na výuku“ každý den, a to díky ISDN připojení, které mají k dispozici za zvýhodněných podmínek.
Co se týče softwarového vybavení, pak ač je Finsko zemí Linuxu, na většině PC jsou nainstalovány Windows (zpravidla MS 98, případně ME či NT). Výukového softwaru jsem na místě viděl pomálu, protože učitelé využívali především dokonale stavěné portály na internetu. Z dalšího softwaru jsou využívány převážně MS Works a jiné programy Billa Gatese. Jak by ne, když zhruba před dvěma lety dostali ve Finsku od Microsoftu finanční injekci k vybavení všech veřejných knihoven počítači s pevným připojením k internetu. Surfování v takové „Cable book library“ vás proto stojí pouze čas strávený na síti.
Finští učitelé ve výuce
Na rozdíl od českých pedagogů je s počítačem schopna pracovat – jak nás organizátor informoval - více než polovina finských učitelů. Také zde platí, že čím vyšší stupeň, tím vyšší procento učitelů počítač ovládá. Na škodu bylo, že jsme se pro krátkost pobytu nemohli blíže s praktickým školením učitelů seznámit. Konečně mi však došlo, proč čeští učitelé musejí získat ECDL - je to standart ve Finsku i ve většině zemí EU! Můj názor na tento certifikát jsem ale nezměnil. I když jej vlastním, domnívám se, že pro učitele, kteří chtějí využívat PC ve výuce, není nezbytně nutný, což mi potvrdili také ostatní účastníci studijního pobytu. V Helsinkách v současné době vlastní certifikát ECDL jen asi 400 učitelů ze čtyř tisíc, a to i přes to, že každý pedagog, který úspěšně složí zkoušky, dostane zdarma nový notebook od státu!
Pozoruhodným projektem, který právě na tamních školách startoval, byla počítačová hra k upevnění znalostí z již probraného učiva dějepisu pro starší žáky středních škol. Každý student získal na počátku hry virtuální identitu a pak jako postava ve hře „prožíval život“ v antickém Řecku - od návštěvy divadelního představení po chat v dobových restauracích.
Při využití PC ve výuce, jak jsem podotkl výše, se ve velké míře využívá internet a balíček MS Works, a to napříč všemi předměty. Na prvním stupni se pak využívá i software šitý na míru menším žákům. Ve srovnání s českými pedagogy využívajícími ICT ale nevidím podstatný rozdíl ve způsobech výuky. Hlavní rozdíl je ten, že díky finančním možnostem a podpoře státních orgánů je ve Finsku takovýchto učitelů podstatně více. Stejně jako v Čechách se však Finové potýkají s problémem dalšího vzdělávání pedagogů v této oblasti, které je stále nepovinné.
Podmínky finského učitele jsou celkově lepší nejen z důvodů finančních, ale i z hlediska samotného procesu tvorby curricula - vzdělávacího programu, který si škola vytváří svůj vlastní na základě jakéhosi hrubého celostátního. Viděl jsem roční plán výuky „informatiky“ pro jeden ročník: byl napsán do několika málo řádků a pojat velmi obecně s tím, že se v průběhu roku dotvoří. Zajímavé bylo i zjištění, že někoho takového, jako je školní inspektor, ve Finsku neznají. Kontrolovat učitele do výuky v podstatě nikdo nechodí…
Na závěr snad jen pár slov k mému vystoupení na konferenci. Příspěvek byl z části zaměřen na využití počítačů na základních školách v ČR a prezentoval jsem v něm model pro řešení a implementaci ICT na bázi síťového grafu návazných činností při realizaci programů P1 a P3 SIPVZ. Kromě toho jsem hovořil o svých metodách využití počítače ve školní třídě a také o dalším zavádění informačních technologií do výuky v ZŠ Návsí, kde působím jako ICT koordinátor.
Pavel Stopa
0 komentářů:
Okomentovat