V posledním doprovodném článku k novému archivu výukových programů bych rád popsal typy licencí volně šiřitelných programů, které vymezují, jak je můžeme užívat. Nepleťme si třeba freeware a free software…
Uživatelé výpočetní techniky hledající kvalitní programové vybavení dnes nejsou odkázáni pouze na komerční produkty, nýbrž mohou volit z celé řady volně šiřitelných programů, které jejich autoři poskytli veřejnosti k volnému – většinou ovšem nekomerčnímu – použití. V případě těchto programů se setkáváme s celou řadou termínů, jako jsou freeware, free software, open source, GNU, shareware, aj. Význam těchto pojmů je uživatelům ne vždy jasný a přitom právě ony definují, jakým způsobem mohou s programy nakládat.
Freeware
S tímto pojmem se v případě volně šiřitelných programů setkáváme asi nejčastěji. Přesto nemá žádnou pevně stanovenou definici. Obvykle je používán pro programy, které uživatel může používat zdarma a u nichž je povolena jejich další redistribuce.
Shareware
Programy typu shareware jsou taky volně šiřitelné, ale pokud se uživatel rozhodne takový program používat, měl by jej v určitém časovém limitu zaplatit. Poplatek za registraci takových programů bývá ve srovnání se srovnatelnými komerčními produkty nižší, někdy pouze symbolický. Dokud uživatel za používání programu nezaplatí (nezaregistruje ho), program většinou pracuje s nějakým omezením, které nemá sice vliv na jeho funkčnost, ale omezuje jeho pohodlné používání (zobrazování reklamních proužků, nutnost zadat při spuštění na klávesnici nějaký řetězec, atd.).
Free software
Pojem freeware bývá často zaměňován s pojmem free software. Tento pojem má ovšem přesnou definici, která říká jaké vlastnosti musí splňovat konkrétní program, aby mohl být považován za free software: Free software dává uživateli možnost jej volně používat, kopírovat, distribuovat, studovat, měnit a vylepšovat. Přesněji řečeno uživatelé free softwaru mají následující práva:
- Používat program k jakémukoliv účelu.
- Studovat, jak program pracuje a přizpůsobovat ho svým potřebám. Nezbytným předpokladem k tomu je, aby měl každý uživatel přístup ke zdrojovému kódu programu.
- Redistribuovat kopie programu.
- Vylepšovat program a takto vylepšený ho dále uvolňovat pro veřejnost. Nezbytným předpokladem k tomu opět je, aby měl každý uživatel přístup ke zdrojovému kódu programu.
Program můžeme označit jako free software pouze v případě, že jeho uživatelé mají všechna výše uvedená práva.
Programy, které splňují definici free softwaru můžeme dále dělit podle detailů podmínek zacházení s jejich kopiemi a modifikovanými verzemi na tzv. copylefted a non-copylefted free software:
Následující obrázek přehledně znázorňuje vztahy mezi výše uvedenými pojmy.
Na většinu z tzv. copylefted free programů se vztahuje některá z tzv. obecných veřejných licencí GNU (General Public Licence GNU), které podrobně popisují všechna práva a povinnosti uživatelů těchto programů. Těchto licencí je celá řada a případní zájemci naleznou jejich přesný popis i podrobné vysvětlení všech výše uvedených pojmů na http://www.gnu.org/licenses/licenses.html. Plné znění poslední verze obecné veřejné licence GNU pro Českou republiku se nachází na adrese http://www.zastudena.cz/.
Někdy se ještě můžeme setkat s pojmem Open Source. Tento pojem bývá používán ve stejném smyslu jako free software.
Petr Hladiš
0 komentářů:
Okomentovat