Během jednoho měsíce vyplňovat pětkrát stejné údaje do vždy jiného formuláře. Nové a nové papírové dotazníky, na které škola již odpovídala jinému odboru téhož zřizovatele… Každý, kdo pracuje ve vedení školy, ví, o čem je řeč. Existuje vůbec z tohoto leckdy nesmyslného papírování východisko?
Učitelé, kteří pracují v našem školství již nějaký ten pátek, mi jistě potvrdí, že liberalizace, která nastala po pádu diktatury, byla v transformujícím se školství postupně nahrazována stále detailnějšími příkazy a nařízeními. Většina z nich by měla vést na školách ke kvalitativně lepším výsledkům na poli vzdělávání. O efektivitě některých výkazů lze však velmi pochybovat.
Každý, kdo pracuje s mládeží v zájmových sdruženích a hnutích, mi jistě potvrdí, že tento proces není pouze dominantou státního školství. Také pro vedoucí v těchto organizacích platí, že k úspěšnému vedení oddílu již nestačí vrozený pedagogický cit a chuť do nezištné práce s mládeží, ale i značná zběhlost v potřebné administrativě. O zpřísňujících se pravidlech a podmínkách pro pořádání rekreačních akcí snad netřeba mluvit.
Formulář, hlášení, výkazy…
Vraťme se ale do škol. Právě začátky školního roku znamenají pro vedení škol vysokou pracovní zátěž. Kromě splnění organizačních podmínek nutných k zajištění výchovně vzdělávacího procesu musí vedení školy vyplnit bezpočet hlášení a výkazů. A generátory těchto formulářů bývají nejen orgány, které mají zákonné právo vyžadovat informace – MŠMT, zřizovatel, kraj, ÚIV a další orgány činné na poli vzdělávání.
Kdo nikdy nemusel během jednoho měsíce vyplňovat pětkrát stejné údaje do vždy jiného formuláře, ten asi neví, o čem se zde zmiňuji. Jako zástupce ředitele mohu jen pozorovat, jak např. jednotlivé odbory zřizovatele zasílají klasickou poštou škole nové a nové dotazníky, na jejichž obsah již škola odpovídala odboru jinému. Ačkoliv většina zřizovatelů disponuje funkční elektronickou poštou, nezřídka zůstávají u starých papírových metod.
V tomto systému si státní úředníci očividně neváží práce svých kolegů na školách a jen se snaží co nejrychleji splnit své pracovní zadání. Pokud se snad někdo ze škol ozve, dají mu zpravidla najevo, že on nemá na výběr a zkrátka to vyplnit musí. Anebo se příslušný úředník rozpačitě usměje, polituje ho a nakonec řekne, že od jeho úřadu je to pro tento měsíc jediný formulář a že jej potřebuje co nejrychleji zpět, tak ať tam tedy něco napíše. Číselchtivých úřadů však přibývá, vedení škol na další zaměstnance samozřejmě nemá.
Mnohdy ani samy příslušné orgány nevědí, co chtějí. Jako perličku mohu uvést formulář, který přišel na disketě na školu a v instrukcích vyžadoval, aby bylo vše vyplněno pouze v elektronické formě, uloženo zpět na disketu a odesláno klasickou poštou zpět (nadšenci mohli poslat data duplicitně i přes internet). Začal jsem si naivně myslet, jak se situace konečně zlepšuje (byť jen částečně), ale hned další odstavec mě vyvedl z omylu. Stálo v něm něco v tom smyslu, aby se ve výkazu neškrtalo, čísla nepřelepovala a psalo se čitelně.
Jak na to? Metoda první: výroční zpráva
Existuje nějaké řešení, které by bylo v blízké době reálné? Napadají mě dvě, první z nich je takovéto: Každá škola musí na konci školního roku vytvořit výroční zprávu. Zpráva by měla obsahovat informace za uplynulé období, které by měly být veřejně dostupné a měly by co nejpřesněji popisovat formou čísel a textů to, jaká škola vlastně je. Pokud by byla jasně dána osnova a struktura takové zprávy, pak by se příslušný orgán mohl zajímat pouze o svoji tabulku číslo XXIV na straně 33. Patrně by taková výroční zpráva musela být podrobnější, nežli dnešní zprávy jsou, ale pokud by skutečně „odrazila“ všechny úředníky, pak by ji jistě stálo za to vypracovat.
Realita je samozřejmě úplně jiná. Například odbor školství pražského magistrátu vypracoval velmi podrobnou osnovu výroční zprávy. Informační otevřenost školy je pak skutečně vysoká. Dalo by se říci - krok správným směrem, ale nic není tak jednoduché. Úředníci z podřízených a dalších orgánů si samozřejmě žádnou zprávu školy číst nebudou a vše si vyžádají u školy znovu. Opět v jiné podobě, jinak uspořádané a nejlépe s platností k jinému datu. Tato varianta je tedy v podstatě to nejhorší, co mohlo školu potkat – musí vypracovat velmi podrobnou zprávu a na dotazy dalších úřadů odpovídat stále.
Jak na to? Metoda druhá: ÚVIS
Druhé řešení je sice velmi finančně náročné, ale snad se k němu již pomalinku schyluje. Stránky Úřadu pro veřejné informační systémy (http://www.uvis.cz) mohou vzbudit bujaré nadšení. Zejména formulace „Informační systémy veřejné správy (ISVS) pojímané jako souhrn jednotlivých informačních systémů vedených orgány státu budou vytvářeny s vědomím zásady, že identifikační údaje fyzických a právnických osob již jednou těmito osobami poskytnuté, by neměl jiný orgán po fyzických a právnických osobách opět vyžadovat, ale pouze si od nich nechat odsouhlasit platnost těchto údajů“. Podle zákona č. 365/2000 o informačních systémech veřejné správy by si měly orgány veřejné správy poskytovat informace výhradně prostřednictvím referenčního rozhraní s platností od 1. ledna 2002.
Na můj dotaz, zda se toto týká i škol, mi tisková mluvčí ÚVIS Barbara Milbauerová odpověděla: „Škol, ale i úřadů, ministerstev se to zřejmě nebude týkat. Ty poskytují data o své činnosti na základě zákonů atp. Nejde o typ správního řízení jako u občana. Jistě bude možné takové mechanismy vytvořit, ale je to záležitost dlouhodobá, spojená asi s reformou státní správy. Musí být propojeny opravdu všechny relevantní ISVS, a ne jen základní registry.“ A máte to.
Do vlastních řad
Zjednodušení administrativy mezi školou a dalšími orgány však bezpodmínečně vyžaduje, aby školy samy byly schopny vlastní informační systém provozovat. A zde se ocitáme na tenkém ledě. Nezáleží zas tak moc na softwarovém vybavení. Dalo by se říci, že některé programy na školách rozšířené již funkce IS částečně suplují. Jako příklad uveďme systém Bakaláři, který umožňuje vygenerování zahajovacího výkazu pro ÚIV nebo vytvoření seznamu žáků, kteří nepatří spádově do příslušné školy. Problém vidím v tzv. lidském faktoru.
Aby byl IS skutečně funkční, není možné jej nechat na starost jednomu zaměstnanci, jak tomu dnes často bývá. Rozdělení kompetencí – kdo za správnost jednotlivých údajů v IS zodpovídá – je jednou z podmínek úspěchu. Každý, kdo pracuje s IS, musí mít jisté pensum znalostí a domluvených pravidel, aby byl systém funkční. Pokud například u adresy bydliště žáka v Praze neuvedeme číslo obvodu, pak filtr pro děti s bydlištěm mimo příslušnou městskou část fungovat nebude.
Na tomto poli mají školy co dohánět. Kvalita jejich vedení je totiž úměrná i tomu, jak dobře chrání učitele před nadbytečnou administrativou. Pokud na škole dobrý IS nefunguje, pak není zpravidla v silách vedení vyplňovat množství formulářů a hlášení a přenáší tyto úkoly na již tak zatížené třídní učitele. Školení počítačové gramotnosti, která SIPVZ vyžaduje od učitelů, by se tedy především měla týkat vedení škol.
Ondřej Neumajer
0 komentářů:
Okomentovat