Pro všechny výukové programy lze stanovit zhruba deset základních požadavků. Podle těchto kritérií jsme se řídili i při zařazování konkrétních produktů do našeho výběrového archivu. Absolutní splnění je ovšem jen ideálem, a to zejména u volně šiřitelných programů, naopak hodnocení komerčních produktů je vždy pochopitelně přísnější. Jak by tedy měl takový dobrý výukový program vypadat?
Obecné požadavky
První čtyři uváděná kritéria jsou v podstatě platná pro všechny typy programů, nejen ty výukové:
- Dokumentace
Každý dobrý program by měl být vybaven kvalitně provedenou dokumentací. U komerčních programů je pravidlem, že součástí dodávky od distributora je dokumentace v tištěné formě. U programů typu freeware šířených především elektronickou cestou je něco takového samozřejmě nereálné. Přesto by však měl být každý produkt vybaven kvalitní dokumentací v elektronické formě. Její nejdůležitější součástí je manuál, který krok za krokem popisuje, jak s programem pracovat. Měl by být dobře srozumitelný, obsahovat popis typických problémů či často se opakujících chyb, kterých se může dopustit ten, kdo ještě nemá s programem velké zkušenosti.
Instalace
Kvalitní produkt by měl mít vždy vlastní instalační program. Ten by měl kromě samotné dekomprimace dat zajistit jejich uložení na požadované místo do libovolného námi zvoleného, třeba i dosud neexistujícího adresáře. Správný program by měl ovšem vedle instalačního programu obsahovat i jeho opak, tj. program deinstalační.
Instalační a deinstalační programy by měly být zároveň zpracovány tak jednoduše, že jejich použití nebude činit problémy ani uživatelům, kteří nejsou v oblasti počítačů příliš zdatní. - Ovládání
Další vlastností, která určuje kvalitu programu, je jeho ovládání. Zvláště u výukových programů, které ve velké míře používají děti, rodiče a učitelé, kteří ne vždy mají dostatečné znalosti a dovednosti, jak pracovat s počítačem a počítačovými programy, by jejich ovládání mělo být co nejvíce přirozené a intuitivní. Uživatelé by neměli být rozptylováni od učení s počítačem tím, že část svého času a úsilí budou muset věnovat snaze přijít na to, jak a z jakého místa jsou dostupné všechny funkce programu a jak zvládnout principy jeho ovládání.
S ovládáním úzce souvisí způsob rozložení jednotlivých ovládacích prvků na obrazovce neboli uživatelské rozhraní programu a s ním zase struktura programu. Jde o to, jak jsou z kteréhokoli místa dostupné všechny potřebné funkce a jak jsou vzájemně propojeny různé části či moduly programu, pokud je jich více. Moderní výukové programy, mají-li splňovat požadavky na aktivní tvůrčí přístup ze strany studenta, musí umožňovat volný pohyb mezi jednotlivými moduly bez ohledu na to, jakou funkci plní. - Nápověda
V případě, že již dojde k situaci, kdy si uživatel opravdu neví rady buď s ovládáním programu nebo s dalším postupem, přichází na řadu nápověda. Ta by neměla chybět v žádném kvalitním programu, ve výukovém zvlášť. Bořivoj Brdička – pedagog a odborník zabývající se dlouhé léta využitím informačních technologií ve výuce konstatuje: „Nápověda je tím nejdůležitějším prvkem každého výukového programu. Jejím úkolem je zajistit, aby si s daným problémem dokázal poradit i ten nejhorší žák. Přitom se při práci nesmí nudit ani ten nejlepší. To znamená, že je třeba zajistit, aby se získaná pomoc týkala skutečně pouze toho problému, který je právě řešen (kontextově závislá) a aby byl její informační obsah pokud možno odstupňován (víceúrovňová). Při prvním vyvolání by měly být získány pouze nejzákladnější informace. Teprve když tyto nestačí, mohou být poskytnuty další, a nakonec třeba i úplné řešení problému.“
Pedagogické požadavky
Výše uvedené vlastnosti by měly být společné všem dobrým programům. Výukové programy ale musíme posuzovat i z hlediska pedagogicko – psychologického. Jaké jsou zde požadavky?
- Výklad látky
Úkolem výkladové části výukového programu je zprostředkovat studentovi nové poznatky, a to formou vhodnější než učebnice a někdy třeba i zábavnější než výklad učitele. Jednotlivé významem související informace by měly být navzájem propojeny. Výkladová část ideálního výukového programu by měla uživateli umožňovat volný pohyb ve všech kapitolách i modulech programu, tisknout výklad či vytvářet si vlastní poznámky pomocí kopírování textu přes schránku do jiných aplikací. Tak jako u správné učebnice by součástí výkladové části měl být obsah jednotlivých témat a rejstřík či vyhledávání. Látka obsažená ve výkladové části by samozřejmě měla odpovídat osnovám předmětu, pro který je výukový program určený. - Simulace
Někdy bývá výkladová část výukového programu obohacena kromě audio a video ukázek a obrázků týkajících se probíraného tématu ještě o simulaci probíraných jevů. Ta umožňuje nahradit některé obtížně či vůbec proveditelné pokusy a přiblížit žákům studovaný jev. Správná simulace by měla popisovat daný problém v grafické podobě, dovolovat interaktivně měnit parametry a okamžitě sledovat vliv těchto změn na výsledek. Žák přestává vnímat probíranou tématiku pasivně a staticky, ale může si sám aktivně prozkoumat nejrůznější aspekty studovaných jevů. - Procvičování látky
Jedním z nejrozšířenějších způsobů využití výpočetní techniky na podporu výuky je procvičování látky. Procvičovací část dobrého výukového programu by uživateli měla umožňovat časově neomezený pobyt v této části, volné přecházení do části výkladové a zpět. Žák by měl mít možnost výběru procvičovaného tématu, stanovení počtu otázek, zpětné zařazování špatně zodpovězených a ukládání výsledku procvičování. - Zpětná vazba
Dobrý výukový program by měl při předání učiva žákovi a kontrole získané úrovně znalostí reagovat i podle výsledků zpětnovazební informace. Přítomnost zpětné vazby má ve výukových programech velký význam, neboť umožňuje počítači reagovat alespoň zčásti jako dobrý pedagog. Ten, když vidí, že žák v nějaké oblasti chybuje, předkládá mu doplňující informace, které ho mají vést ke správným závěrům, případně se ve výkladu vrátí k látce, která je žákovi nejasná. Stejně by se měl chovat i dobrý výukový program.
Za každou výkladovou částí by měla být část procvičovací, ve které program zjistí úroveň studentových nově nabytých znalostí a v případě nedostatků dokáže předložit žákovi doplňující informace nebo vybrat části látky, které je nutné vyložit znovu. Takový učitel – počítač potom přistupuje ke každému žáku individuálně a diferencovaně, což většinou není v silách učitele – člověka. - Testování
Součástí výukových programů bývá i testová část, ve které počítač zjišťuje míru získaných znalostí a dovedností žáka. Tyto testy po vyhodnocení slouží jak pro učitele, tak i pro samotné studenty, kteří s jejich pomocí mohou zjišťovat, do jaké míry si osvojili vykládanou látku.
Kontrolní otázky ba měly být voleny tak, aby k jejich správnému zodpovězení bylo nutné pochopení probírané látky a nebylo možné jejich náhodné správné zodpovězení. Úlohy by měly být různých úrovní složitosti, od nejjednodušších založených na reprodukci získaných poznatků, až po ty, u nichž musí žák sám úlohu analyzovat a vyvodit správné závěry. Žák i učitel by měl mít možnost vybírat témata testu i počty pokládaných otázek, učitelé by potom měli mít možnost tvořit vlastní testy. - Grafika, zvuk a další vlastnosti dobrých výukových programů
- Součástí hodnocení výukových programů je i to, jakým způsobem působí na své uživatele. Toto z velké části ovlivňuje grafické zpracování programu i případná zvuková kulisa, která doprovází práci s ním. Hodnocení grafického designu programu a jeho ozvučení je ovšem víceméně subjektivní záležitost. Obecně oplatí, že čím je nižší věk uživatelů, tím je třeba zvolit větší písmo, více grafických prvků a barev. Co se zvuku týče, ten by měl být vypínatelný a uživatelé by měli mít možnost zvolit, které zvukové prvky chtějí slyšet (hudbu na pozadí, speciální zvukové efekty, mluvené slovo a ozvučení videosekvencí či výslovnost u cizojazyčných výukových programů).
- Všechny programy by taky měly jít okamžitě ukončit. Tam, kde se předpokládá, že se k nim studenti budou vracet, je třeba umět uložit rozpracovaný stav, aby nemuseli začínat vždy od začátku.
- Dále můžeme sledovat, zdali program dovoluje modifikovat strukturu a obsah dat, jako je změna nebo přidání textů, obrázků apod. Takovou vlastnost má ovšem pouze minimum výukových programů.
Petr Hladiš
0 komentářů:
Okomentovat