Absolvent práv se zpočátku účastní soudních procesů spíš jako divák, začínající lékař konzultuje se zkušenějším kolegou i zaražené větry. Učitelský elév je naproti tomu vržen do víru veškeré kantorské práce, od vyplňování třídnice až po řešení šikany. Být v takové situaci perfektní je těžké.
Mladý učitel, který nastupuje do školy s čerstvým VŠ diplomem, není samozřejmě „hotovým kantorem“. Ačkoli běžně vykonává veškeré činnosti patřící k učitelské profesi, můžeme jen stěží očekávat jejich bezchybný výkon. Jako každý začátečník i začínající učitel rozvíjí své dovednosti a obohacuje zkušenosti postupně.
U nastupujícího učitele dochází k významné změně životních a profesionálních rolí – z žáka, studenta, který byl po řadu let veden a kontrolován, se stává učitel, který musí sám a samostatně vést druhé (žáky). Mezi mladými inženýry, lékaři, právníky či ostatními absolventy vysokých škol zaujímají začínající učitelé poněkud zvláštní místo. Jak zmiňuje O. Šimoník ve své publikaci Začínající učitel: „Toto specifikum je dáno tím, že se od začínajícího učitele požaduje hned od prvního dne ve škole plnění všech povinností, které učiteli přísluší. Zatím co v ostatních profesích se náročnost úkolů zvyšuje postupně, prožívá učitel ‚profesní náraz‘ a musí neodkladně, často okamžitě, řešit řadu více či méně komplikovaných výchovně vzdělávacích situací.“
Jak začínajícím učitelům chutná život
Výzkumy provedené na velkém vzorku začínajících učitelů ukázaly, že problémy, které si na počátku své profesionální cesty uvědomují, jsou natolik rozdílné, že z nich nelze vyvozovat jednoznačné závěry. Přesto jako nejčastější příčiny problémů a zklamání uvádějí začínající učitelé tyto faktory: materiální vybavení školy, neukázněné chování, agresivita žáků, nezájem žáků o školu a učení, nízká úroveň znalostí žáků, špatná organizace práce ve škole, problematický vztah rodičů k učitelům, nedobré vztahy mezi učiteli navzájem, nízký nástupní plat atd.
V práci začínajících učitelů se projevuje řada nedostatků a lze předpokládat, že těchto nedostatků je mnohem víc, než si sami mladí učitelé přiznávají. Začínající učitel musí na plnění běžných učitelských činností vynakládat mnohem více úsilí a času než zkušený učitel. Jednou z cest redukce problémů začínajících učitelů je skutečnost, že budoucí učitele lépe připravíme.
Příprava učitelů je náročný a složitý proces, v němž studium na fakultě představuje rozhodující, ale nikoli konečnou etapu. Domníváme se, že jednou z možných cest vedoucích ke zlepšení učitelského studia, ale i nezbytné následné péče o začínající učitele na školách (která je zatím Popelkou), je sledování pracovních podmínek učitelů a analýza profesionálních potíží, s nimiž se setkávají na počátku své učitelské dráhy.
Problémy očima odborníků
O nedostatcích v práci našich mladých učitelů byla v posledním čtvrtstoletí publikována řada článků a studií. Například podle B. Klementa se v práci začínajících učitelů projevují tyto nedostatky: nízká úroveň jazykového vyjadřování, metodická neobratnost, neznalost školní administrativy, nejistota při řešení výchovných problémů, při klasifikaci, při jednání s rodiči apod.
Z. Kalhous, který publikoval výsledky šetření 248 začínajících učitelů, na základě průzkumu zjistil, že jejich metodické postupy jsou založeny především na jejich vlastních zkušenostech z doby, kdy sami absolvovali studium. Činilo jim potíže zvládnutí žáků po stránce kázeňské, získávání autority, uplatňování aktivizačních metod, stanovení a vytipování specifických výukových cílů, vymezení základního učiva a správná formulace učebních úloh.
Podnětné studie o pedagogických problémech začínajících učitelů publikoval také E. Miklovič. Autor u začínajících učitelů na základě rozsáhlého průzkumu v praxi zjistil následující nedostatky v jejich práci: Mladí učitelé často nedoceňují význam písemné přípravy na hodinu, často se úzkostlivě drží učebnice, probírají učivo, ale nepracují s cílem výuky, nedovedou odhadnout přiměřené množství poznatků, které lze v hodině probrat, cítí se především učiteli, ale málo vychovateli a hlavní cíl vidí v předávání poznatků. Dominují u nich vyučující metody, při nichž je aktivní učitel a žáci jsou pasivní. Jejich jazykový projev často postrádá logickou strukturu a termínovou správnost, návaznost a přiměřenost.
Pokyny nebo požadavky na žáky jsou velmi obecné, kusé a stručné, žákům nejasné a nepřiměřené jejich možnostem chápání. Začínající učitelé mnohdy nezjišťují, zda žáci jejich požadavkům nebo pokynům rozumějí, nedovedou žáky zaměstnat a jejich nedostatky v učební činnosti žáků pak vedou k nepozornosti a nekázni. Hodnocení žáků může být někdy povrchní a nespravedlivá klasifikace probouzí u žáků nedůvěru ke škole a k učitelům. Představy o osobnosti žáka si tito učitelé vytvářejí na základě jeho vnějších projevů a málo pronikají do vnitřních motivů a příčin jeho chování.
Mnoho vědomostí, málo dovedností
Charakteristika nedostatků začínajících učitelů zahrnuje všechny oblasti učitelské profese. Velmi málo se však zatím hovoří a píše o vlastnostech obecně občanských a lidských, tedy o osobnostních vlastnostech. Tyto vlastnosti jsou v učitelské profesi klíčové a pro výkon učitelské profese mnohdy rozhodující. Bohužel při hodnocení činnosti začínajících učitelů se s uplatněním tohoto významného hlediska téměř nesetkáváme.
Teoretičtí pracovníci a zkušení učitelé z praxe i nastupující učitelé se shodují v tom, že naši začínající učitelé mají velmi dobré teoretické znalosti, ale neumějí je uplatnit v praxi a chybí jim základní dovednosti. Nedostatek zkušeností a dovedností souvisí do jisté míry i se způsobem teoretické přípravy během studia. Ta postrádá příklady, chybí disciplíny aplikačního charakteru a praktického výcviku je málo nebo je prováděn s malou efektivitou. Od mladého učitele se však ve škole očekává, že své teoretické poznatky bude schopen „přetavit“, aplikovat v každodenní pedagogické práci tvůrčím způsobem podle specifických podmínek.
Pro začínajícího učitele je to ovšem velmi náročné, neboť k bezprostřední aplikaci nebyl během studia připraven, a proto začínající učitelé nejsou většinou okamžité aplikace schopni. Odtud plyne i jistý pocit zklamání z předcházející přípravy na fakultě a mladí učitelé silně pociťují nejistotu při výkonu základních pedagogických činností.
Začínající učitelé mají potíže také v oblasti napomáhání rozvoje osobnosti žáka, v oblasti motivace a aktivizace žáků, v uplatnění individuálního přístupu k žákům. Podle výsledků výzkumu O. Šimoníka má téměř polovina začínajících učitelů problémy v oblasti komunikace se žáky, s udržením pozornosti (přes 70 %) a s přizpůsobením vyučování věku žáků. Domníváme se, že většinu didaktických dovedností (především pak dovednost pedagogické komunikace a pedagogického taktu) lze systematicky procvičovat a rozvíjet. Jde o celoživotní proces a zaleží na něm z velké části úspěšnost jeho práce.
Chybějící pomocná ruka
Z výše uvedených poznámek vyplývá, že začínající učitelé se ve své práci setkávají a potýkají s řadou profesionálních problémů. Nastíněné problémy nastupujících učitelů však nemají své kořeny pouze v nedostatcích učitelské přípravy. Současný učitel, a nejen začínající, se potýká mimo jiné s nízkou prestiží učitelského povolání, s podceňujícím vztahem části rodičů i žáků k hodnotě vzdělání, tedy i ke škole a učitelům, a také s nedostatečným finančním ohodnocením. Některé nesnáze vyplývají i z prostředí uvnitř školy – rivalita, rutinérství a nedostatek pochopení starších kolegů, také nedostatek podpory začínajícího učitele ze strany vedení školy, množství problémových žáků apod.
Jestliže jsme v našem článku zaměřili pozornost především na nedostatky a obtíže, nebyl to záměr vidět věci jen v negativním světle, ale spíše snaha ukázat problematická místa, ve kterých je třeba začínajícím adeptům učitelství pomoci. Rozhovory se studenty učitelství, kteří se ocitají v roli začínajícího učitele, naznačují, že se často jedná o osobnosti tvořivé, nadšené, kantořinou neopotřebované, nezasažené rutinou a toužící změnit současnou školu k lepšímu, tedy s perspektivami „být dobrým učitelem“.
Literatura:
• Hrabal, V. : Jaký jsem učitel? Praha, SPN 1988.
• Kalhous, Z.: Zkušenosti s uváděním začínajících učitelů do praxe v Severomoravkém kraji. Socialistická škola, 1986–87, č.7.
• Maciaszek, M. : Vytváření didaktických dovedností učitele. Praha, SPN 1969.
• Pařízek, V. : Učitel a jeho povolání. Praha, SPN 1988.
• Prokopová, A.: O (ne)mocné výchově. Brno, MU 1993.
• Šimoník, O. : Začínající učitel. MÚ, Brno 1995.
Článek vyšel v časopise Moderní vyučování.
Nataša Mazáčová
0 komentářů:
Okomentovat