K získání jedničky z němčiny jsou na dívky v 9. ročníku ZŠ kladeny daleko větší nároky než na chlapce. Přírodovědné předměty, tj. fyziku, chemii a přírodopis, ovládají nejlépe venkovští žáci a nejhůře žáci z velkoměst. Nejen tyto informace přinesly Srovnávací testy Scio pro základní školy.
Scio, o.p.s., se již od počátku své činnosti zaměřilo na srovnávání vědomostí žáků středních a posléze i základních škol. K tomu slouží tzv. srovnávací testy (též testy relativního výkonu), jejichž cílem je uspořádat žáky podle vědomostí neboli určit, kteří žáci jsou vynikající, kteří nadprůměrní, průměrní, podprůměrní apod. Tím se testy liší od tzv. ověřovacích testů (též testů absolutního výkonu), v nichž jde o to, zda žák splnil předem daná kritéria. Srovnávací testy jsou v našich podmínkách vhodnější, neboť umožňují zahrnout celou republiku a školy různých stupňů, naproti tomu pro ověřovací testy stále nejsou stanovena kritéria (evaluační standardy), jimiž by se ověřily vědomosti u tak velkého množství žáků zároveň.
Ve Srovnávacích testech Scio se užívá výhradně úloh s výběrem odpovědí z dané nabídky. Tím se testy řadí k objektivně skórovatelným testům, neboť vyhodnocení odpovědí účastníků probíhá zcela bez účasti hodnotícího subjektu pouhým srovnáním odpovědí s klíčem správných řešení – takové vyhodnocení může probíhat i strojově. Jiným typem jsou subjektivně skórovatelné testy, v nichž odpověď účastníka musí posoudit hodnotící subjekt – typickým příkladem jsou testy s otevřenými úlohami, eseje apod.
Ve Srovnávacích testech jsou zařazeny v naprosté většině testy výsledků výuky, které navazují na probrané učivo a zjišťují, nakolik si je žák osvojil. Pravidelně však bývá zařazen i test předpokladů, jehož účelem je zkoumat žákovy předpoklady k dalšímu studiu – úlohy v takovém testu se nevážou na konkrétní školní vědomosti, nýbrž na obecné studijní schopnosti.
Každá škola, která se zúčastní testování, obdrží výsledky svých žáků a tříd v přehledných tabulkách a grafech. Může tak snadno zjistit, zda jako celek náleží mezi nadprůměrné či podprůměrné školy, tutéž informaci samozřejmě získá u tříd i jednotlivých žáků. Tabulky dále nabízejí srovnání výsledků žáků a jejich klasifikace, využití jejich studijního potenciálu atd.
V rámci testování 5. a 9. tříd základních škol ve školním roce 1999/2000 jsme zpracovali rozsáhlou analýzu založenou na datech z testů a z doprovodných dotazníků. Z této analýzy uvádíme vybrané pasáže.
Vztah výsledku v testu a klasifikace v pololetí
Přijmeme-li předpoklad, že test testuje, co žák z předmětu umí, a že klasifikace vyjadřuje, nakolik žák umí to, co se ve škole učí, dá se vztah výsledku v testu a klasifikace vyjádřit jako srovnání, jak se obsah výuky shoduje s požadavky v testu. Rozdělením do skupin podle pohlaví lze dále zjistit, zda soulad klasifikace a testu se u chlapců a dívek liší.
Žáky jsme rozdělili podle známky z předmětu v pololetí a podle pohlaví a pro každou takto vzniklou skupinu jsme spočítali průměrné skóre v testu. Lze očekávat, že čím horší známka, tím horší výsledek v testu. Zajímavé je však zjistit, zda je tento pokles rovnoměrný a u obou pohlaví stejný.
Jak můžeme vyčíst z grafů č. 1 a č. 2, u obou cizích jazyků dochází na horších stupních klasifikace k zajímavému posunu. Chlapci s trojkou klesli na úroveň dívek se čtyřkou – to tedy jinak řečeno znamená, že při stejných vědomostech dostane dívka v angličtině čtyřku, kdežto chlapec trojku. Lze usoudit, že v angličtině jsou lepší žáci hodnoceni se stejnou přísností bez ohledu na pohlaví, u horších žáků jsou pak mírněji hodnoceni chlapci. Podrobnější analýza ukazuje, že mírnější hodnocení se vztahuje zejména na chlapce, kteří chtějí jít na některý učební obor, takže z hlediska dalšího studia cizích jazyků jsou považováni za bezperspektivní.
Na grafu pro němčinu pozorujeme, že rozdíl mezi jedničkou a dvojkou je u dívek propastný, naopak u chlapců se jedničkáři a dvojkaři svými vědomostmi velmi blíží. U chlapců dále pozorujeme velký rozestup mezi dvojkaři a trojkaři. Vzhledem k tomu, že dívky v testu dopadly mnohem lépe než chlapci (rozdíl je přes 8 bodů v 50 úlohách), je zřejmé, že na jedničku jsou u dívek kladeny mnohem větší nároky než u chlapců. Obrovský odstup v množství vědomostí mezi chlapci-dvojkaři a trojkaři vychází patrně z obdobného principu jako u angličtiny, tj. z pocitu učitele, že pro žáka daný předmět nebude podstatný, takže učitel nad žákem „zlomí hůl“ a nechá jej projít.
Výsledky podle vzdělání rodičů
Každý žák byl dotázán na vzdělání svých rodičů (nejednalo se přitom samozřejmě o povinný údaj). Jak známo, vzdělání rodičů vytváří v rodině určité zázemí, které podporuje nebo potlačuje předpoklady k dalšímu studiu, proto je určitě jedním z hlavních faktorů ovlivňujících současné i budoucí studijní výsledky žáka. V 5. třídě již lze u žáka rozeznat míru předpokladů k dalšímu studiu, přitom tyto předpoklady ještě nejsou znečištěny mnoha jinými vlivy (např. dospíváním). Vysoký vliv na tyto předpoklady má jeho dosavadní výchova v rodině. Proto není překvapivé, že výsledek v testu obecných studijních předpokladů (OSP) závisí rozhodující měrou na vzdělání rodičů.
Graf č. 3 dokumentuje, že výsledek v testu roste s rostoucím vzděláním otce i matky, přičemž se nedá jednoznačně rozhodnout, kdo má na žáka větší vliv. Závislost lze do určité míry vystihnout rozdílem mezi krajními skupinami – zatímco děti, jejichž rodiče dosáhli oba vysokoškolského vzdělání, dosáhly v testu v průměru 38 bodů, u dětí rodičů se základním vzděláním to je pouhých 22 bodů. Rozdíl tak činí 16 bodů v 63 úlohách, což je zhruba čtvrtina škály.
Výsledky podle místa školy
Vedle faktorů na straně žáka, jako například vzdělání jeho rodičů či vlastnictví počítače, jsou výsledky výuky ovlivňovány mnoha faktory na straně školy: počtem vyučovacích hodin, vybavením školy (přístup na internet, informační zdroje), způsobem výuky, ale i společenským prostředím v místě školy. Posledně jmenované je dáno především regionem školy a velikostí místa, v němž se škola nachází.
Školy jsme rozdělili podle velikosti místa do čtyř kategorií na školy velkoměstské (místa od 100 tisíc obyvatel výše), školy ve středních městech (například okresní města), školy maloměstské (obce nad tisíc obyvatel, resp. spádové obce umístěné při významných silničních a železničních tazích) a školy venkovské.
Jak se zmiňujeme výše, výsledky žáků souvisejí významně se vzděláním rodičů. A přitom právě se vzděláním rodičů souvisí místo bydliště žáka (obecně lidé s vyšším vzděláním bydlí spíše ve větších městech), takže lze očekávat, že kvůli zprostředkovanému vlivu vzdělání rodičů budou žáci z velkoměst a středních měst dosahovat lepších výsledků než žáci venkovských škol. Vliv vzdělání je tedy možné potlačit například tím, že ze souboru vybereme pouze skupinu žáků, jejichž matky mají stejné vzdělání.
Uvedený graf č. 4 přináší průměrné výsledky žáků 9. třídy v předmětech podle místa školy v tzv. z-skórech. (Z-skór udává, o kolik směrodatných odchylek se údaj liší od průměrné hodnoty. Je tak možné porovnávat výsledky s různými škálami, např. testy s různými počty otázek a různě obtížné.)
Je zřejmé, že u českého jazyka a OSP je vliv místa bydliště téměř zanedbatelný. U českého jazyka to může být způsobeno tím, že k přijímacím zkouškám na střední školy se intenzivně připravují všichni bez ohledu na místo školy. U cizích jazyků, zejména němčiny, pozorujeme zvláštní trend – nejlépe jazyky ovládají žáci ze středních měst, naopak velkoměstské děti podobně jako venkovské jsou v jazycích slabé.
Nejzajímavější však je zjištění, že přírodovědné předměty, tj. fyziku, chemii a přírodopis ovládají nejlépe venkovští žáci a nejhůře žáci z velkoměst. Tyto trendy přitom zůstanou zachovány, i když analyzujeme celý soubor žáků, tj. i když připustíme vliv vzdělání rodičů. Zdá se tedy, že život na venkově u žáků základních škol podporuje vědomosti v přírodovědných předmětech. U matematiky jsou rozdíly malé a analýza na celém souboru žáků vede k poněkud jinému výsledku, proto u matematiky nelze vyslovit obdobný závěr jako u výše uvedených tří přírodovědných předmětů.
Scio, o.p.s., kromě srovnávacích testů pro základní a střední školy připravuje rovněž přijímací zkoušky do středních škol. Každoročně též nabízí jednotlivcům účast v Národních srovnávacích zkouškách pro žáky ZŠ a pro maturanty, kde si každý může porovnat své vědomosti s ostatními účastníky.
Článek vyšel v časopise Moderní vyučování.
Jan Hučín Petr Suchomel
0 komentářů:
Okomentovat