Antonín Mezera: Klíčové kompetence a jejich rozvíjení

Klíčové kompetence jsou žhavým tématem i v zahraničí. Tam jsou na rozdíl od nás provázeny méně intenzivním sporem o obsah základního vzdělávání, zato je kladen důrazem na jejich osvojení v dospělosti. Dobře to ukazuje knihu švýcarských autorů Horsta Belze a Marca Siegrista, kterou vydalo nakladatelství Portál.


V německé jazykové oblasti je pro klíčové kompetence používán termín “klíčové kvalifikace” a jejich význam je spatřován převážně v souvislosti se zaměstnaností a odborným vzděláváním dospělých. Předkládaná kniha vychází z poznatku, že odborná kvalifikace je dnes nemyslitelná bez celoživotního učení. Základní vědomosti mohou být sice v důsledku stále kratších inovačních změn překonány, ale ty lze podle autorů publikace inovovat či restrukturovat právě s pomocí klíčových kompetencí. Je to poměrně jednoduché, ale jen na první pohled.

Na rozdíl od situace u nás, kde se reformní snahy soustřeďují na změny v oblasti primárního a sekundárního vzdělávání, jsou podle autorů publikace “černými ovcemi” v oblasti klíčových kompetencí spíše vysoké školy, které na základě svých diferencovaných a oborově specializovaných programů vzdělávají studenty jen ve specifických oborech, nikoli však ve smyslu klíčových kompetencí. Cílem českých reformních snah, shrnutých především v tzv. Bílé knize, je prosazovat ve vzdělávání na našich základních a středních školách odklon od pasivního vstřebávání, čili „biflování“ encyklopedických poznatků k aktivním činnostem žáků, které budou rozvíjet jejich operační schopnosti. Operačními schopnostmi žáka rozumí například členové skupiny CZ-21 ty jeho duševní schopnosti, které využívá při komunikaci nebo při orientaci ve světě přírody či ve světě lidí. Případně schopnosti, které by za takových okolností využívat mohl či měl. Podle současných průzkumů však v běžném vyučování nejen u nás, ale i v zahraničí stále dominují spíše levohemisférové, kognitivní metody zprostředkování vědomostí, které jsou v mnoha směrech trnem v oku reformně smýšlející části vědeckých pracovníků. Ti si na druhé straně uvědomují, že myšlenka klíčových kompetencí je daleko spíše funkčním konceptem k rozvíjení osobnosti v rámci výchovy a dalšího profesního vzdělání, nikoli však jediným a jednoznačně použitelným konceptem v rámci základního vzdělávání.

Klíčové kompetence v pojetí Horsta Belze a Marca Siegrista (odpovědnost, spolehlivost, myšlení a učení; samostatnost a výkonnost; komunikace a spolupráce; řešení problémů a tvořivost; zdůvodňování a hodnocení) mají povahu spíše afektivních než kognitivních procesů. Jedná se v podstatě o týmové kompetence, které spíše usnadňují další vzdělávání přesahující profesi či kvalifikaci jedince. Jsou předpokladem dalšího odborného růstu, neboť kvalifikace a zejména technické znalosti a dovednosti, které jsou omezeny na konkrétní situace, extrémně rychle zastarávají. Přesto však je zřejmé, že všeobecné a odborné vědomosti jsou stále nesporným základem pro použití klíčových kompetencí, které nestojí vedle sebe samostatně, ale mnohonásobně se různým způsobem protínají a měly by být chápány jako součást celého procesu vzdělávání.

Velká pozornost je v publikaci švýcarských autorů věnována teoretickým aspektům skupinového učení, neboť klíčových kompetencí lze nabývat pouze ve skupině vrstevníků, a to nejen při vzájemném kontaktu a interakci, ale i zejména ve skupině, v níž dominuje otevřená struktura vzájemných vztahů a jasná pravidla komunikace. Podstata klíčových kompetencí je v pojetí autorů spíše považována za soubor afektivních procesů usnadňujících vyjadřování pocitů a emocí, které často blokují schopnost myslet.

Čtvrtá část, která je těžištěm publikace, obsahuje cvičení a návody, které mají čtenáři umožnit, aby si osvojil schopnosti a dovednosti i bez vazby na konkrétní pracovní oblast či budoucí povolání. Většina cvičení je sice koncipována spíše pro dospělé, ale pravidlo o zlatých českých rukou dává tušit, že modifikace řady interakčních her pro potřeby našich žáků základních a středních škol je jen otázkou času. Kniha Horsta Belze a Marca Siegrista je přínosná nejen v teoreticko metodologické oblasti, ale i v tom, že je schopna podpořit naši veřejnou diskusi k tématu s názvem Cíle základního a středního vzdělání v oblasti operačních schopností našich žáků. Jejím cílem je především všeobecná osvěta — není třeba objevovat něco nového, neboť všechno je svým způsobem stejně tak trochu „remake“.


Horst Belz, Marco Siegrist: Klíčové kompetence a jejich rozvíjení (Východiska, metody, cvičení a hry). Praha, Portál 2001.


Antonín Mezera