Kvůli penězům se do škol nikdo nežene. Chybí především učitelé jazyků, matematiky, fyziky a ti počítačově gramotní. Chybí motivace k dalšímu vzdělávání. To všechno by měl prý vyřešit nový kariérní řád pro pedagogické pracovníky. V jaké fázi je nyní jeho příprava?
Kvůli penězům se do škol nikdo nežene. Chybí především učitelé jazyků, matematiky, fyziky a ti počítačově gramotní. To všechno by měl prý vyřešit nový kariérní řád pro pedagogické pracovníky. Velké rozpaky nad budoucností připravovaného kariérního řádu však doposud vládnou nejen mezi mnoha učiteli ve školách, ale i na samotném ministerstvu školství.
Představa, že kariérní řád významným způsobem zvýší motivaci i platy učitelů, se v tomto roce stala jednou z dalších velkých nadějí českého školství. Základní myšlenky kariérního řádu byly formulovány poměrně jasně. Učitelé by už neměli být placeni podle toho, kolik odsloužili let, ale podle výše jejich kvalifikace a náročnosti vykonávané práce.Tak se dá popsat hlavní změna ve způsobu odměňování učitelů, kterou chce v rámci nového kariérního řádu prosadit ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
Tvůrci nového kariérního řádu se inspirovali několika zahraničními modely. V Anglii je systém odměňování založen na sbírání takzvaných spin bodů, americký systém stojí na univerzitních kreditech a základem francouzského modelu jsou zkoušky. U nás to bude tak trochu od každého něco.
Stále řada neznámých
O termínu zavedení kariérního řádu však ještě není rozhodnuto a jak to tak vypadá, bude to podobný běh na dlouhé trati, jako v případě reformy školského systému. “Nový způsob respektuje odměňování pracovníků založené na zařazování do platové třídy na základě vykonávaných činností, ale dodnes vlastně není jasné, které z nich se budou týkat učitelů,˝ říká vedoucí oddělení dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a celoživotního učení Karel Vašta, který je jedním z tvůrců kariérního řádu na ministerstvu školství. Před jeho realizací stojí nejen doposud nedokončený katalog prací, který vypracovává ministerstvo práce a sociálních věci, ale stejně tak návrh školského zákona, a potom zejména návrhy státního rozpočtu pro oblast školství v dalších letech. V současné době je tedy velmi obtížné odhadnout časový horizont realizace projektu.
To však není jediný problém. Učitelé, kteří budou mít odpovídající vzdělání a budou vykonávat náročnější činnost, by měli být zařazeni do vyšší platové třídy. Velkou neznámou je ale interpretace toho, co je považováno ve školství za náročnější činnost. Dodnes nikdo není schopen odpovědět na otázku, zda výuka cizích jazyků či informatiky bude považována za daleko náročnější než vyučování matematice, chemii či výtvarné výchově. I to je jeden z pramenů nejistot a pochybností, zda tento systém skutečně přinese učitelům vyšší platy za náročnější činnosti a motivaci k vlastnímu vzdělávání. Podaří-li se vyřešit tuto otázku k obecné spokojenosti většiny učitelů, je samozřejmě podmínkou úspěchu.
Platových tříd by v novém katalogu prací mělo být šestnáct, ale které z nich budou určeny učitelům, to je doposud další velkou neznámou. Od doby zpracování návrhu kariérního řádu pro učitele, který byl postoupen ministerstvu práce a sociálních věcí, doutná mezi oběma rezorty tichý konflikt, jehož řešení lze těžko odhadnout. Komise ministerstva práce a sociálních věcí, která by měla stanovit rozsah platových tříd pro pedagogické pracovníky, totiž navrhuje v jedné variantě sice více platových tříd pro učitele, ale na daleko nižší úrovni, než si představuje ministerstvo školství. Druhá varianta této komise je ještě rizikovější, neboť je založena na velmi omezeném počtu platových tříd kantorů a směřuje v podstatě proti myšlence jejich systematického kariérního růstu. “Konečná podoba kariérního řádu v současné době již vlastně nezávisí na rozhodnutí ministerstva školství, ale rezortu práce a sociálních věcí,” podotýká Karel Vašta. Prostě, stále příliš mnoho otázek a málo jasných odpovědí.
Stále jen o penězích
Potřeba nového způsobu odměňování byla vlastně formulována již před pěti lety. V bývalém Československu platil za první republiky systém odměňování, který byl založen na zkouškách a časovém postupu. Od roku 1990 ale další vzdělávání učitelů probíhá na principu dobrovolnosti a neexistuje vlastně žádné nařízení, které by právo či povinnost učitelů v této oblasti upravovalo. Od roku 1995 se připravoval projekt Učitel a jeho součástí byla i diferenciace odměňování. S velkými nadějemi se v roce 1998 setkal i ministerský materiál věnovaný odbornému růstu pedagogických pracovníků, který se snažil nastínit konkrétní možnosti gradace učitelovy profesní dráhy v rámci komplexnějšího projektu. Cílem tohoto projektu bylo nejen motivovat pedagogické pracovníky k dalšímu vzdělávání, ale i snaha vytvořit personální zázemí pro potřeby dalšího vzdělávání pedagogických a řídících pracovníků ve školství i pro počáteční přípravu začínajících učitelů. Tento systém se ale později ukázal jako naprosto neprůchodný, protože by si ročně vyžádal dvě až osm miliard korun navíc, které nejsou a zcela určitě i nebudou.
V době reformy veřejné a státní správy a zatím neukončených diskusí o podobě nového školského zákona žáci a studenti znovu zaplnili základní a střední školy. O zásadnějších změnách v platových poměrech učitelů se s většími či menšími nadějemi stále jen mluví. Ministr školství počátkem roku slíbil, že platy ve školství stoupnou do konce roku až o deset procent, ale rychlejší růst platů prý umožní až nový kariérní řád pro učitele.
Nový kariérní řád je asi principiálně správný. Pokud kantor učí celý život, tedy přibližně čtyřicet let, musí se zcela zákonitě dále vzdělávat. Měl by mít jasnou perspektivu a důvody k odbornému růstu ve svém oboru. K pozitivní změně by ale v českém školství mělo dojít co nejdříve, než poslední mladý kantor odejde ze třídy, zhasne a vyrazí jinam.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat