Na hranici mezi dětstvím a dospělostí – dospívající v ZŠ
V devátých třídách prožívají své zrychlené dospívání patnáctiletí i šestnáctiletí teenageři. S jejich náhle "nedětským" chováním, extravagantním oblékáním a často i extrémními názory se každý učitel vyrovnává po svém - a ne vždy úspěšně. Jaké jsou vaše zkušenosti? Zvládají naše ZŠ tento problém?
Na hranici mezi dětstvím a dospělostí – dospívající v ZŠ
Znovuzavedení devátých ročníků na ZŠ, k němuž v první polovině 90 let došlo, má spolu se stále rychlejším tempem dospívání dětí za následek, že samozřejmou součástí základní školy se stali také dospívající, adolescenti, teenageři. Žákům posledních postupných ročníků je 15, mnohdy skoro 16 let, a projevy jejich psychického, sexuálního, sociálního atd. přechodu z dětství k dospělosti jsou na konci povinné školní docházky již velmi výrazné.
Bolestné hledání vlastní identity, potřeba potvrzení své osobní hodnoty, vyrovnávání se s tělesnými změnami, rozbouřená hladina hormonů, potřeba integrace do referenční vrstevnické skupiny - to vše zasahuje dospívajícího ve chvíli, kdy končí jeho vzdělávací dráha na ZŠ a měl by všechny síly napřít k přípravě na přechod na další stupeň vzdělání. Vnějšími projevy tohoto zápasu jsou nejrůznější odznaky generační přináležitosti včetně tetování a piercingu, extravagancí v účesu a oděvu, slangových slov, alternativní kultury, kultovních kapel a filmů, často nechybí extrémní názory.
Mnozí z nich už mají veřejně známost; opačná pohlaví si projevují sympatie voděním za ruku i polibky na chodbách školy. Chlapci bojují o přízeň dívek, každý akt učitele, který vnímají jako vlastní pokoření, je pro ně mnohem bolestnější než před dvěma či třemi lety. Dívky jsou citlivé na poznámky o svém vzhledu a vůbec fyzickém půvabu, očekávají ohledy na svou ženskost, občas dokonce s mladšími učiteli koketují.
Jak je škola na tento fenomén připravena? Umějí a chtějí učitelé porozumět specifickým potřebám dospívajících? Jsou ochotni k určitým ústupkům od striktních norem chování, nebo jsou spíše náchylní zavázat jedním školním řádem dvanáctileté šesťáky i šestnáctileté deváťáky? Nejsou vůbec jednotné požadavky na všechny žáky školy bez ohledu na věk a sociální postavení nereálným přežitkem? Nebo je to právě naopak – totiž že dospívající potřebují pevnou ruku, jasně vytyčené a velmi striktní hranice, aby se ve své volnosti adolescentního věku úplně neutopili?
Jaký je váš názor, jaké jsou vaše zkušenosti? Kde škola ubližuje a kde naopak jako jediná pomůže, když selhávají rodiče i jiné sociální struktury?
Uvítáme názory a připomínky každého z vás. Příspěvky k problému můžete napsat přímo zde do diskuzního fóra, nebo je můžete posílat na naši redakční e-mailovou adresu a my je vložíme za vás.
Diskuzní téma je společným projektem České školy a časopisu Moderní vyučování, v němž budou také otištěny.
Vybrané příspěvky k tématu „Čeština – jazyk obecný
“ si tedy můžete přečíst i v zářijovém vydání Moderního vyučování.
redakce
0 komentářů:
Okomentovat