Student pražského gymnázia Petr Bednár strávil školní rok 2000/2001 v USA. Bydlel v americké rodině a navštěvoval střední školu, na níž také odmaturoval. Mnohé jeho zážitky a zkušenosti jsou pro nás docela překvapující. Třeba že americký učitel zavolá tlačítkem na neposlušného žáka policii - není tu přece od toho, aby řešil kázeňské problémy!
Na jaké škole jsi studoval?
Já jsem byl v městě Fayetteville, ve státě Arkansas. Škola byla státní, zhruba pro 3000 studentů.
Bylo studium náročnější než u nás?
Ne, po studentech je vyžadován jen zlomek toho, co u nás. Na druhou stranu si vzdělání chtivý Američan může vybrat u každého předmětu vyšší obtížnost, přičemž ty vyšší stupně jsou srovnatelné s obtížností u nás. To ale samozřejmě většina nevyužívá. Student i několika ročníků jakéhokoli gymnázia v ČR je schopen absolvovat téměř bez námahy, tedy pokud mluví anglicky, všechny předměty na amerických školách, včetně těch nejtěžších. Americký student sice nemá zdaleka tolik vědomostí jako ten český, ale ví naprosto přesně, jak se k nim dostat.
Jak na tamní škole studenty hodnotí? Zkouší se?
Nikdy se nezkouší. Známky se dostávají pouze za testy, domácí úkoly, dlouhodobé projekty nebo za práci v hodině. Ta je obzvlášť důležitá. Hodina se nedá jen prospat, a pak se naučit na test, protože učitel vyžaduje soustavnou pozornost.
Jakým způsobem jsou o výsledcích informováni rodiče?
Podobně jako u nás formou třídních schůzek, ale na ty většina rodičů nechodí. Mnohem lepší je, že učitelé zapisují všechny známky i absence do speciální databáze na školní internetové stránce, ke které rodiče dostanou heslo a login. Mohou si tak kdykoliv prohlédnout výsledky svého potomka a s učitelem si promluvit přes email.
Co když student neposlouchá?
Základní filozofií je, že učitel je ve škole od toho, aby učil, a ne na řešení kázeňských problémů - od těch je na školách policie. Učitelé mají pod stolem tlačítko, kterým mohou policajty okamžitě přivolat. To se moc často nestává, ale jednou jsem viděl, jak učitel na vzpurného žáka policajta opravdu zavolal, ten přišel, žáka si odvedl a vyučování pokračovalo. Učitel nesmí studenta bít, nesmí toho hodně, ale naopak hodně toho může policajt. Opravdu se nedoporučuje dostat se pro vzpurnost ve třídě do policejních rukou beze svědků.
Jak je to s drogami?
Jednou za čas je ve škole větší zátah, kdy se rozhlasem oznámí, ať učitelé zavřou dveře do tříd a nepouští nikoho ven, nikdo se nesmí hnout ze židle, aby například nemohl přechovávanou drogu podstrčit někomu jinému. Pak školou projde speciální přepadové komando v maskáčích a všechno pěkně se psy prolezou - skříňky na chodbách, záchody a třídy. Skoro vždycky nějakou drogu u někoho najdou. Marjánku, kokain.
A co alkohol? Jaké jsou mejdany mládeže?
Mejdany jsou velice divoké. Odehrávají se v domě hostitele většinou potom, co jeho rodiče vyrazili na dovolenou. Nejenom že se hodně pije, ale sem tam se vyskytnou i drogy. Raději jsem na takové mejdany nechodil. Pro mne by chycení na drogovém mejdanu znamenalo okamžité vyhoštění z USA. To se občas nějakému studentovi z ciziny stane. Byli jsme na to předem upozorněni. Ale o mejdanech se pak hodně mluví: co kdo kde v opilosti zničil, jaký udělal průšvih … Takže příběhů z mejdanů znám dost. Poměrně často končí párty policejním zásahem, a to kvůli nadměrnému hluku nebo podezření, že nezletilí požívají alkohol. Demokracie nedemokracie, například na základě udání souseda, že ho křik a hlasitá hudba ruší, policajti vtrhnou dovnitř na privátní párty a třeba hned, jak najdou u nezletilých alkohol, je všechny šupnou do městského vězení. Když jsem viděl tady v televizi, že policajti v Česku nesměli zasáhnout proti „soukromému“ hajlování někde v hospodě, tak to by se v Arkansasu určitě nestalo.
Co vědí Američané o Evropě?
Já jsem byl v zemědělské oblasti, kde žijí většinou jednoduší lidé. V korespondenci s kamarády v Čechách jsem tomu říkal Vidlákov. Vědomosti o Evropě se tam u většiny lidí rovnají nule. Mají sice jakousi mlhavou představu, že Evropa existuje, ale to je tak zhruba všechno. Je to podle nich mix městských států s nevyslovitelnými jmény, divokých lesů a podivných lidí. Ze států znají Británii, Německo, Francii, Itálii, a pak obrovské Rusko, které zabírá zbytek neamerického světa. Několikrát jsem byl dotázán, jestli máme "tam u nás" auta, televizi (pak následovala otázka jestli máme i barevnou), počítače, kino, McDonalda a podobně. Jen někdy se u nich vyklube překvapivá znalost nějakého konkrétního města nebo památky. Nelíbí se mi ale kritizování amerických nevědomostí o Evropě. Kolik Evropanů zase umí vyjmenovat alespoň všechny státy USA, popřípadě k nim přidat i jejich hlavní města? Nejsme my, Evropané až takoví kingové, jak si fandíme. Taky máme o USA velmi zjednodušenou představu.
Jsou američtí učitelé vzdělaní? Jak se chovají k žákům?
Učitelé sice perfektně ovládají svůj obor, ale víc toho většinou nevědí. K žákům jsou velice kamarádští, hodně studentů si například dojde během oběda pro jídlo, a to si donese k učiteli do třídy, kde si s ním pokecá. Každý učitel má totiž svou vlastní třídu, kde učí jenom on, a třída funguje i jako jeho kabinet.
Přeskočme nyní k internetu. Jak byl ve škole přístupný?
Internet je natolik levný, že si ho může dovolit skoro každý, a ve školách se hojně využívá. V "mojí" škole jsou tři internetové učebny, plus počítače v knihovně. Problém bohužel je, že internet je tu velice cenzurovaný, kupříkladu je zakázán přístup na cizojazyčné stránky, protože u těch se nedá kontrolovat obsah. Když jsem si otevřel Seznam, tak mne školním rozhlasem správce sítě upozornil, ať okamžitě opustím neanglickou stránku. Později bylo taky zakázáno používat všechny emaily kromě školního - taky kvůli nemožnosti kontroly toho, co studenti dělají. Mohl jsem mejlovat už jenom z domova "rodičů", u kterých jsem bydlel.
Jaké je v Americe společenské postavení učitelů? Co si mohou ze svého platu dovolit?
Učitel je na tom celkem slušně. Ze svého platu nejen vyžije, ale má i na pěkný dům v solidní čtvrti a auto. Určitě nepatří mezi chudší, i když ani mezi ty nejbohatší. Jenomže ta střední vrstva si žije opravdu slušně. Všechno mají na hypoteční úvěry, které asi mohou bez problémů z učitelského platu splácet. Hezký dům v policejně střežené čtvrti pořídí tak za dvouletý plat. I kdyby nechtěl, musí v té čtvrti učitel bydlet - patří to k jeho společenskému postavení. Nedosahuje postavení třeba lékaře nebo advokáta, ale má k tomu blízko. Ovšem ze svého platu v postavení výš nemůže, taky proto učí většinou mladí, kteří s věkem přecházejí na jiné obory.
Je v Americe snadné dostat se na vysokou školu?
Dostane se na ni téměř každý, kdo odmaturuje – to znamená absolvuje během čtyř let střední školy daný počet předmětů, napíše solidně testy ACT/SAT z logiky, matematiky a angličtiny a má ke studiu finanční prostředky. Je lehké se na univerzitu dostat, ale je těžké se tam udržet. Během prvních dvou let se vyhodí někdy i polovina studentů. Kdo je na univerzitě dobrým studentem, má po dvou letech velmi slušné prospěchové stipendium, ze kterého se už dá žít.
Na závěr mi řekni: co si myslíš, že bychom se měli od Američanů ve školství naučit? A čeho bychom se měli naopak vyvarovat?
Myslím, že nejlepší na americké škole je pořádek a přesnost, spolu s kladením důrazu na každého jednoho studenta. Ta náročnost není malá. Testy dají někdy pořádně zabrat a učitel skutečně pozorně sleduje rozvoj každého studenta. Mám pocit, že tam má učitel ve škole plné nasazení. Asi mnohem víc než učitel v ČR. Na druhou stranu je dobré vědět, že rčení "škola hrou" se nemá přehánět. Někdy si Američané ve škole hrají jako děti, což je sice srandovní, tvořivé, ale o vzdělání to skoro vůbec není.
Peter Stoličný
0 komentářů:
Okomentovat