Od počátku prázdnin platí “spejerský“ paragraf, kterým stát hodlá eliminovat záplavu graffiti na omítkách či vagónech metra. Druhou možnost – vnímat graffiti jako svérázné umění – naznačuje současná výstava v pražské galerii Town a také nabídka legálních ploch pro sprejery. Otázkou je, zda o ně budou stát. Graffiti totiž není jen výtvarný fenomén.
Graffiti ve městě
Většinu návštěvníků výstavy Graffiti in Town (Graffiti ve městě), která probíhá až do konce července v Galerii Town na Starém Městě, nejspíše přepadne neskonalá touha ihned z výstavy zamířit do nejbližší drogerie a koupit si tam hromadu barevných sprejů. Je to jedna z mála výstav, kde nejstarším návštěvníkům je maximálně dvacet let. Kdo je starší, začíná po nějaké chvíli trpět pocitem méněcennosti, protože není schopen se zapojit do vášnivých diskuzí, které před 130 fotografiemi pořízenými v Praze, Hannoveru, Mnichově a v Berlíně probíhají. Výstava tak chvílemi připomíná proslulé francouzské salóny výtvarného umění, které někoho šokovaly, zatímco část návštěvníků zase uváděly v nadšení. (Paradoxně je však součástí magistrátní kampaně proti graffiti nazvané “Praha v srdci sprejerů?“.)
Prezentované sprejerské výtvory z evropských metropolí jsou ovšem jen vrcholem ledovce. Fotografie totiž většinou zachycují rozměrná výtvarná díla hýřící barvami. Záhadné a jednobarevné klikyháky neboli writing, které většinou nacházíme na domech při své každodenní cestě k tramvaji, na výstavě spíše chybí.
Hovoříte-li se sprejery, většina z nich přiznává, že jejich graffiti nemají jiný obsah než svoji formu. Je to jakýsi moderní l´art pour l´art všedního dne. Graffiti totiž většinou nesdělují žádná velká poselství, nebrojí proti hrozící globalizaci, týrání zvířat nebo atomové energii. Prostě jen tak jsou. Občas chtějí šokovat, někdy snad i vyvolat obdiv, jak se mohl autor dostat do takové výšky a ve svitu pouličních lamp tam vytvořit tak rozměrné a často i kompozičně vyvážené dílo z několika písmen. Část sprejerů přiznává, že graffiti vznikají nejen pro jejich potěšení, ale že motivem jejich vzniku je také snaha vyvolat vztek u “normálních“ lidí. Forma několika písmen autorova “tagu” je zpravidla důležitější než jakákoliv proklamace. Podle sprejerů je bezpodmínečně nutné, aby jejich tvorba nebyla ničím omezována. Jejich základní zásadou je nárok na sebevyjádření.
Paragraf na sprejery
Na počátku letních prázdnin ovšem vešla v platnost velmi diskutovaná novela trestního řádu, která podstatnou měrou zpřísňuje postihy pro sprejery. Pokud sprejer poškodí nějakou věc tím, že ji pomaluje, postříká či popíše barvou, hrozí mu rok vězení, nebo peněžitá pokuta. Na šest měsíců až tři roky může jít “sedět” ten, kdo způsobí malováním větší škodu než dvě stě tisíc korun, případně postříká nějakou věc opakovaně, nebo jako člen organizované skupiny. Dva až osm let vězení pak hrozí tomu, kdo způsobí víc než milionovou škodu. Novela počítá s tím, že ti, co budou chyceni poprvé, zaplatí pokutu. Neřeší však případy, kdy pachatel nepoužije pro tvorbu graffiti barvu, ale například ostrý předmět, kterému říkají sprejeři drapák.
Problém s graffiti je letitý a nedával spát už majitelům domů ve starověku. K nám hlavní vlna nenáviděných pouličních nápisů dorazila po sametové revoluci. S problémy postmoderní doby a společenskými změnami se každý začal vyrovnávat po svém: zatímco věkově starší stoupenci kapitalismu se vrhli do soukromého podnikaní a privatizace, část mladých vyrazila do drogerie, skoupila tam barevné spreje a dali se na nejbližším nároží chutě do díla. Graffiti se tak staly běžnou součástí velkoměstského folklóru a sféra svobodného podnikání se dokonce časem rozšířila o specializované firmy na odstraňování nenáviděných nápisů. Teze o svobodném stříkání se ale nyní dostává do rozporu s tezí o nedotknutelnosti soukromého majetku, která po mnoha letech nalezla místo i v trestním zákoně.
Podle většiny odborníků jsou sprejeři vesměs z jedné věkové skupiny: s graffiti začínají školáci většinou ve věku 14 let, přičemž vrchol jejich výtvarné tvorby bývá kolem 17 až 18 let. Pak přicházejí na pořad dne jiné starosti. Zájem o writing upadá prý kolem třiadvaceti let, což je dost pochopitelné, protože kromě umělecké invence musí sprejer oplývat i dobrou tělesnou kondicí. Často se totiž nevyhne běhu na krátké a střední vzdálenosti.
Úspěšnost boje se sprejery je prozatím více než sporná. Podle pražské městské policie se podařilo od počátku roku zadržet 52 pachatelů graffiti, z nichž bylo 36 předáno Policii ČR pro podezření ze spáchání trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 trestního zákona. Ostatní případy byly předány správním orgánům nebo byly městskou policí řešeny jako přestupky. Po vzoru brněnských kolegů dokonce pražští strážníci uvažují o zřízení fotodokumentačního archivu zjištěných případů v naději, že tato databáze (asi 1000 fotografií) bude v budoucnu využitelná při prokazování trestné činnosti. Tvorba sprejerů totiž stála Prahu v minulém roce dvacet milionů a České dráhy šest milionů korun. Doba relativně bezpečné a nespoutané tvorby nyní nenávratně skončila - nebo si to alespoň většina zákonodárců a strážců veřejného pořádku myslí. Část oponentů se však domnívá, že je to stejně nesmyslný zákon jako ten, který umožňuje zavírat do vězení každého kvůli pěstování několika rostlin marihuany.
Graffiti jako tolerované umění
Zahraniční zkušenosti varují před pouhou represí, která většinou nic neřeší. Naopak, jakékoliv zákazy prý sprejery skvěle motivují k vyšší produkci. Jedním z nesporně významných motivů u většiny sprejerů je nejen možnost nespoutané tvorby v nočních hodinách, ale především prvek dobrodružství, který dodává této činnosti příchuť neopakovatelného emočního zážitku. Dokonce i strážci zákona mají velké pochybnosti, zda jeden paragraf trestního zákona skutečně bude schopen vyřešit letitý problém a vykořenit graffiti z našeho života. Jedna z vážně míněných možností naznačuje, jak je usměrnit. Snahou je dostat hlavní hrdiny nikoliv do kriminálu, ale do galerií, a sprejerství postavit na úroveň užitého umění. Ty nadané pak zapojit do výtvarné výzdoby betonových staveb a nadjezdů na periferii. Zástupci pražského magistrátu se v nedávné době sešli s některými osvícenými sprejery a vybrali legální plochy v oblasti Barrandovského mostu nebo v Modřanech u tramvajové trati. Otázkou zůstává, zda většinu sprejerů uspokojí možnost tolerované tvorby jen na vyhrazených plochách.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat