Jsou naše školy bezpečné?
Jak na vaší škole zajišťujete bezpečnost? Stalo se vám někdy, že ve vaší škole řádil zloděj „zvenčí“? A co vy, rodiče, dbáte na to, aby škola pamatovala na bezpečnost dětí i jejich majetku? Nebo vám permanentně uzamčená vrata školy spíš vadí, máte pocit, že vaše děti žijí v ghetu?
Jsou naše školy bezpečné?
Kdysi v hloubi osmdesátých let běžel v televizi film Bota jménem Melichar. Kromě mnoha jiných zápletek se v něm objevila epizoda o starší ženě, která chodila po škole s „důchodcovskou“ taškou na kolečkách a celkem nerušeně kradla dětem ze šaten svršky, boty a jiné věci, které pak v zmíněném mobilním zavazadle poklidně odvážela. Nakonec byla dopaden, ale to jen proto, že se hloupě vracela stále do téže školy. Jak by to bylo dopadlo, kdyby se objevila jen jednou? A jak by asi uspěla dnes?
Jsou dnes školy dostatečně zabezpečeny proti drobným, dostatečně drzým zlodějíčkům? Nebo proti daleko nebezpečnějším násilníkům, páchajícím trestnou činnost na dětech? Jak kde a jak kdy. Nedávno proběhla všemi médii šokující zpráva o muži, který za plného provozu odvedl ze školní šatny sedmiletého hocha a poté pohlavně zneužil. Mohlo se to stát kdekoli?
Obecně platí, že čím větší škola, tím snáz se v ní nepovolaný člověk ztratí. Kritická bývají hlavně období, kdy děti do školy přicházejí a odcházejí. Personál velké sídlištní základky není mnohdy při nejlepší vůli s to rozlišit, kdo je rodič doprovázející prvňáčka, kdo jde omluvit absenci dítěte k třídnímu učiteli a kdo se jde podívat, jestli by se tu nenašla nová bunda Adidas nebo boty Nike. Stejně tak při odchodu ze školy, kdy řada dětí odchází do jídelny, do družiny, do školního klubu, musí být škola otevřená, a tudíž snadno přístupná každému. Malé školy, kde učitelé znají nejen všechny žáky, ale i rodiče, jsou v tomto ve velké výhodě. Ty větší často zřizují vrátnice, recepce, či alespoň recepční službu žáků.
Rovněž některé další situace zvyšují nebezpečí pohybu nepovolaných osob po škole: nutné opravy a rekonstrukce, které musí proběhnout ve školním roce, protože do prázdnin nepočkají, zvyk ředitelky pouštět do školy všemožné obchodní zástupce nabízející nejen školní pomůcky, ale i kosmetiku, mycí prostředky apod. A pokud ve školní budově sídlí více institucí (např. jedno křídlo má pronajato soukromá základní škola, přízemí dvojjazyčná mateřinka a zbytek státní osmileté gymnázium), pak je pro cizího člověk snadné každému tvrdit, že míří právě do sousední instituce. Jistým garantem bezpečné školy je bdělý školník, svůj význam má i ostražitá pozornost dalších, zejména pedagogických pracovníků. Kdokoli cizí by měl být okamžitě dotazován na důvod své návštěvy, případně doprovozen do ředitelny.
Jaké jsou v tomto směru vaše zkušenosti? Jak na vaší škole zajišťujete bezpečnost? Stalo se vám někdy, že ve vaší škole řádil zloděj „zvenčí“? Jak se mu to mohlo podařit? A co vy, rodiče, dbáte na to, aby škola pamatovala na bezpečnost dětí i jejich majetku? Nebo vám permanentně uzamčená vrata školy spíš vadí, máte pocit, že vaše děti žijí v ghetu?
Napište nám, co o problému bezpečnosti škol soudíte. Důležitý je pro nás názor každého z vás!
Příspěvky k tématu můžete napsat přímo zde do diskuzního fóra, nebo je můžete posílat na naši redakční e-mailovou adresu a my je vložíme za vás.
Diskuzní téma je společným projektem České školy a časopisu Moderní vyučování, v němž budou také otištěny.
Vybrané příspěvky k tématu „Dva povinné cizí jazyky již na základní škole?“ si tedy můžete přečíst i v dubnovém vydání Moderního vyučování.
redakce
0 komentářů:
Okomentovat