V pátek 20. dubna zveřejnil Výzkumný ústav pedagogický v Praze na svých webových stránkách návrh nového Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. O jeho obsahu, cílech, ale i dalších plánech v této oblasti jsme hovořili s ředitelem VÚP PhDr. Jaroslavem Jeřábkem.
V pátek 20. dubna zveřejnil Výzkumný ústav pedagogický v Praze na svých webových stránkách návrh Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Komu je tento rámcový vzdělávací program určen?
Tímto materiálem se naplňuje určitá představa státní kurikulární politiky, ve které jsou definovány základní parametry vzdělávání na daném stupni školy. Rád bych uvedl zejména dvě cílové skupiny, kterým je tento materiál primárně určen. Nejdůležitějším jsou především základní školy samotné a jejich pedagogické týmy, které by s tímto materiálem měly určitým způsobem pracovat: na základě tohoto dokumentu si totiž může každá základní škola vytvořit svůj vlastní školní vzdělávací program, který by nejen plně odpovídal jejím potřebám, ale který by současně zachycoval její záměry a její dlouhodobé cíle.
Jsou jednou z cílových skupin také vysoké školy, které připravují budoucí učitele?
Prvou oblastí, na kterou je rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání zaměřen, je především pregraduální příprava budoucích učitelů základních škol. Pokud bude celá tato koncepce státní kurikulární politiky, včetně navazujících rámcových vzdělávacích programů, obecně či konsenzuálně přijata, pak si myslím, že je bezpodmínečně nutné, aby se v rámci vysokoškolské přípravy učitelů tyto rámcové vzdělávací programy staly součástí jejich odborné přípravy. Návrh tohoto dokumentu je ovšem určen i pro stávající učitele v praxi, kteří by měli absolvovat systematické školení v této oblasti v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Klíčovou otázkou zde je, jak z rámcového vzdělávacího programu vytvořit optimální podobu školního kurikula pro svou základní školu.
Řekneme-li rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, co je potom na tomto programu rámcového a co je zde pro všechny školy závazné?
To je nesporně ještě otázka budoucí diskuze. Jedním z cílů zveřejnění tohoto dokumentu je snaha o vyvolání veřejné a odborné diskuze, která by byla věnována právě těmto tématům. Rámcový vzdělávací program osobně vnímám tak, že tento dokument se snaží formulovat určitým způsobem především jádro základního vzdělávání, které by mělo být obecně závaznou nabídkou. Každá základní škola by měla být tímto dokumentem vázána v tom, co je povinna nabídnout žákům v rámci jejich vzdělávání. V tomto smyslu vnímám jako velmi podstatnou zejména kapitolu, kde jsou uvedeny obecné vzdělávací cíle, které v podstatě mají svou platnost od vstupu dítěte do základní školy až po maturitu na střední škole. Jinou otázkou je úroveň dosahovaných cílů a předpokládaných či očekávaných kompetencí, kterých by žáci na jednotlivých stupních základní školy měli dosáhnout. Obecně platnými koncepty vzdělávacího programu by měly být dále klíčové kompetence, které jsou věnovány čtyřem agregovaným veličinám a obsahují řadu dílčích kompetencí. Tyto kompetence by měly být v podstatě produktem základního vzdělávání jako celku. Nelze je tedy vnímat jako kompetence pro jednotlivé vyučovací předměty nebo pro jednotlivé oblasti vzdělávání, ale jsou vlastně jakousi výslednicí základního vzdělávání jako dlouhodobého procesu. V dokumentu je uvedeno celkem 9 základních oblastí vzdělávání. V každé z uvedených oblastí je uvedena charakteristika a základní funkce dané oblasti vzdělávání, základní cíle a dále pak základní učivo a na ně navazující kompetence, které jsou předpokládaným výstupem v každé z uvedených oblastí. Fakultativní částí zmíněného dokumentu jsou pak průřezová témata.
Jaké má rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání přednosti a má také nějaká rizika?
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání především akcentuje význam některých oblastí vzdělávání, jako je například vzdělávání jazykové či oblast vzdělávání zaměřeného na moderní informační technologie rozvíjené v základní škole. Obě tyto oblasti mají v rámcovém vzdělávacím programu svou pevně stanovenou hodinovou dotaci. Další nespornou předností tohoto dokumentu je skutečnost, že věnuje vyváženou pozornost vzdělávacím i formativním složkám edukačního procesu. Nepochybnou předností dokumentu je, že umožňuje jednak tvorbu poměrně flexibilního školního kurikula školy, a stejně tak i výrazné prosazování integrovaného vyučování v každodenní pedagogické praxi.
Na druhé straně rámcový vzdělávací program neřeší otázku pedagogických metod a jejich výběru, které jsou plně v kompetenci učitelů základních škol. V tomto smyslu rámcový vzdělávací program jednoznačně uvolňuje prostor pedagogické iniciativě konkrétních učitelů, kteří mohou volit vhodné vyučovací metody odpovídající potřebám jednotlivých žáků.
V dokumentu se současně předpokládá, a to je nesporně jistým rizikem z hlediska jeho finančního zajištění, že se hodinová dotace oproti stávajícímu stavu zvýší, a to na prvém stupni o čtyři hodiny a na druhém stupni o sedm hodin. Vzdělávací program celkově stanovuje na prvém stupni šest disponibilních hodin a na druhém stupni deset disponibilních hodin, což je nepochybně určitý manévrovací prostor, který by mohl umožňovat profilaci jednotlivých tříd základních škol. Rizika, která jsou spojena s tímto materiálem, provázejí vlastně všechny programové dokumenty. Je to určitá vize a představa, jak by mělo základní vzdělávání vypadat, která je nesporně dána podmínkami vlastní realizace v následujících letech. Tím mám na mysli zejména připravenost učitelů. Zejména pak příprava učitelů cizích jazyků a učitelů v oblasti informačních technologií bude nepochybně spojena s řadou nejrůznějších problémů.
Na základě tohoto rámcového vzdělávacího programu tedy základní školy zpracují vlastní vzdělávací programy. Kdo bude posuzovat, zda školní kurikulum koresponduje s rámcovým vzdělávacím programem a do jaké míry mu odpovídá?
To je v současné době otázka prozatím velmi otevřená, přestože by v ní mělo být již co nejdříve jasno. Předpokládáme, že k reálnému využití rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání v samotné praxi by mělo dojít od roku 2004 nebo 2005. Ani v současné době není doposud jasné, zda tento termín není příliš krátký. Přibližně tři roky před zavedením tohoto vzdělávacího programu do praxe by měly být věnovány nejen vzdělávání učitelů prostřednictvím pedagogických center, ale i tvorbě dalších metodických materiálů, z nichž velmi významný by potom byl zejména jakýsi implementační manuál pro učitele, v němž by byly vymezeny možné cesty postupného vývoje konkrétních školních vzdělávacích programů. Velmi dobrým předpokladem zavedení rámcového vzdělávací programu do praxe by byla spolupráce s vybranými pilotními školami, které by v následujícím období byly šiřiteli nových kurikulárních dokumentů a současně i metodickými centry pro ostatní základní školy v daném regionu. Spolupráce s těmito pilotními základními školami by jistě vedla s vytvoření modelových vzdělávacích programů, jejichž spektrum by bylo zdrojem mnoha podnětů pro další základní školy v dané oblasti.
Abych ale reagoval na vaši otázku. Pokud vím, tak záměrem ministerstva školství v současné době není, aby jednotlivé školní vzdělávací programy podléhaly akreditaci. Je to na jedné straně otázka jisté důvěry, že základní školy budou schopny vytvořit dobré školní vzdělávací programy pro své žáky, ale na druhé straně podstatnou úlohu zde bude nepochybně v dalších letech sehrávat i Česká školní inspekce a zřejmě i regiony jako zřizovatelé základních škol.
Základní školy budou moci využít i vzorových vzdělávacích programů, které rovněž ministerstvo plánuje vydat. Budete pracovat i na nich a jaký je časový horizont těchto projektů?
Naším nejbližším úkolem v tomto roce je vytvoření rámcového vzdělávacího programu pro gymnázia. Paralelní rámcové vzdělávací programy pro oblast odborného vzdělávání budou vyvíjeny Národním ústavem odborného vzdělávání. To jsou naše priority v tomto roce. Po splnění tohoto rezortního úkolu zvažujeme zpracování jednoho vzorového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Není pochyb o tom, že řada pilotních základních škol bude schopna vytvořit poměrně široké spektrum dalších „vzorových“ vzdělávacích programů, které budou inspirací pro ostatní školy. Doufám také, že autorské týmy vzdělávacích programů Národní školy nebo Obecné školy, které sdružují značný potenciál erudovaných pedagogů, budou ochotny vytvořit další vzorové vzdělávací programy, což bude nesporným obohacením budoucí nabídky v této oblasti.
Dosavadní zvláštní školy budou základními školami se zvláštním vzdělávacím programem. Bude se týkat rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání i těchto základních škol a do jaké míry?
To je další velký problémový okruh. Součástí rámcového vzdělávacího programu je kapitola věnovaná žákům se zvláštními vzdělávacími potřebami. Tato kapitola rámcově popisuje specifika jednotlivých typů speciálních vzdělávacích potřeb, s nimiž se učitelé v základní škole mohou a budou setkávat. Jsem ale přesvědčen o tom, že bude třeba vypracovat jakési obecnější směrnice vymezující spektrum možností vzdělávání u žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v základní škole. Další cestou v tomto směru je nepochybně vytvoření vzorových vzdělávacích programů pro jednotlivé třídy či celé základní školy se speciálním vzdělávacím programem.
V systému povinné školní docházky dochází k několika změnám. Umožňuje se jiný způsob plnění povinné školní docházky v 1. - 5. ročníku tzv. individuálním vzděláváním za předpokladu, že budou splněny nově zákonem stanovené podmínky pro individuální vzdělávání. Můžeme tedy říci, že tento rámcový vzdělávací program by byl platný i pro rodiče, kteří zvolí cestu individuálního vzdělávání svých dětí?
Domnívám se, že ať jsou žáci vzděláváni v rámci pravidelné docházky v základní škole či v rámci domácího vyučování, jsou stále žáky základní školy a měli by tedy splňovat všechny požadavky, které jsou na ně rámcovým vzdělávacím programem kladeny.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání obsahuje poměrně dost očekávaných kompetencí, které by si žák v průběhu povinného vzdělávání měl osvojit. Jaká je představa o nezbytné úrovni osvojení těchto kompetencí jednotlivými žáky?
To je další okruh doposud otevřených otázek. Základní vzdělávání je v rámcovém vzdělávacím programu rozčleněno do tří období. Očekávané kompetence vždy postihují spektrum dovedností, které by si žáci měli osvojit na konci této fáze vzdělávání. Naznačené kompetence žáků, které jsou uvedeny u prvého a druhého období, lze do jisté míry vnímat jako orientační. Tyto kompetence by měly především sjednocovat náročnost jednotlivých školních vzdělávacích programů v určitých klíčových fázích pedagogického procesu. Poměrně specifickou úlohu pak mají kompetence žáků na konci 9. postupného ročníku. Tady si myslím, že kompetence budou mít spíše normativní funkci, ale pochopitelně velikou otázkou je problém nastavení míry jejich náročnosti, stejně jako i jejich objektivního ověřování.
Vezměme si příklad inspektora, který nahlédne do rámcového či školního vzdělávacího programu a bude zjišťovat, do jaké míry si žáci osvojili na konci povinné školní docházky jednotlivé kompetence. Ale oni si je neosvojili. Bude to znamenat, že základní škola neplní svůj školní vzdělávací program?
Pokud se budeme v průběhu následujících tří let připravovat na zavedení rámcového vzdělávacího programu do praxe základních škol, bude nezbytná velmi intenzivní komunikace s Českou školní inspekcí a ujasňování právě těchto problémů, které jsou s výstupními kompetencemi žáků na konci jejich povinné školní docházky spojeny. Osobně si nejsem jist, zda osobní názor jednoho, byť kvalifikovaného inspektora, by měl být rozhodujícím kritériem pro hodnocení, zda základní škola plní vzdělávací program. Problematika hodnocení je spojena s nutností tvorby řady objektivních nástrojů, které budou sloužit nejen školním inspektorům, ale zejména základním školám, aby byly schopny v rámci autoevaluace hodnotit efektivitu vlastního vzdělávacího programu a korigovat jeho rozsah v průběhu následujících let.
Počátkem dubna byl na Internetu zveřejněn materiál skupiny CZ-21 s názvem Alternativa k návrhu reformy maturitní zkoušky, který doporučuje ministrovi školství a členům Poslanecké sněmovny jiný způsob řešení, než je státní maturitní zkouška. Jak vnímáte tuto iniciativu jako člen grémia odpovědného za přípravu státní části maturitní zkoušky?
Já se domnívám, že vedle stávajícího modelu, kterému říkáme nová maturita, může existovat a ve světě jistě existuje celá řada jiných modelů, které jsou s tímto modelem plně srovnatelné nebo mohou být v některých parametrech dokonce lepší. Není pochyb o tom, že nová maturita není absolutně jedinou cestou, kterou je možné dosáhnout cílů, které jsou v záměru nové maturitní zkoušky zformulovány. Souhlasím bezesporu s tím, že maturitní zkouška je výsledkem nejen sekundárního vzdělávání, ale je i obrazem vzdělávání žáka od jeho vstupu do základní školy. Doufám, že rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání kvalitu vyučování a jeho výsledků na základních školách časem zvýší.
Zpátky k vaší otázce. Alternativa k návrhu maturitní zkoušky je pro mne prozatím alternativou trochu nejasnou, která se ke stávajícímu návrhu nové maturity spíše vymezuje negativně, než aby nabízela reálnou a přesvědčivou alternativu. Negativní vymezení je vždy poněkud snazší, než formulace pozitivních konstruktů. Nepochybně je daleko snazší poukázat na některé testové úlohy z maturitních katalogů a na nich dokumentovat jejich špatnou konstrukci a obsahovou nejednoznačnost. Daleko složitější je však nabídnout propracovanou a konzistentní alternativu, která by ještě navíc byla pozitivně ověřitelná. Trochu mne mrzí, že autoři uvedené alternativy s touto alternativní cestou nepřišli o dva roky dříve, přestože pro tyto iniciativy prostor nepochybně byl.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání si můžete stáhnout do svého počítače na adrese http://www.vuppraha.cz
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat