V naší společnosti se budou stále častěji objevovat požadavky na kvalitní vzdělávací programy, které řeší etnické a rasové otázky. Doposud je však multikulturní vzdělávání okrajovou záležitostí školního kurikula. (Tento článek navazuje na předchozí "Učíme žáky rasové toleranci a porozumění?")
Tento článek navazuje na předchozí Učíme žáky rasové toleranci a porozumění?
Přestože je multikulturní vzdělávání stále ještě spíše okrajovou záležitostí stávajícího školního kurikula na většině škol, multikulturní obsah se již během posledního desetiletí ukázal jako účinný prostředek ovlivnění školního kurikula. V dnešní době se na základních a středních školách (zejména ve společenskovědních předmětech stejně jako i při výuce cizích jazyků) objevuje daleko více prvků etnicky multikulturního obsahu, než tomu bylo před dvaceti lety. Kolik učitelů však na školách využívá ve výuce publikací, jejichž autory jsou spisovatelé jiné barvy pleti než bílé? Podobná situace je ovšem i v západních zemích. Applebee (1992) například ve své studii o literárních útvarech užívaných na amerických středních školách dospěl k závěru, že dnešní seznamy povinné četby jsou velmi podobné těm, které učitelé předkládali žákům v minulosti. Podle studie Applebeeho bylo jen 21 procent vybraných ukázek z antologií napsáno ženami a pouze 14 procent autory jiné barvy pleti než bílé. Jak by dopadla taková sonda v našich středních školách?
Multikulturní vzdělávání je sice důležitým zásahem do stávajícího školního kurikula, ale v žádném závažném dokumentu připravované reformy českého školství o něm nenajdete jedinou zmínku. Řada školských systémů má dnes dokonce – na rozdíl od České republiky – jednoznačně vymezený Standard multikulturního vzdělávání. Například americký Standard multikulturního vzdělávání, který byl schválen Národní radou pro udělování akreditací učitelům (NCATE) v roce 1979, byl jedním z významných momentů, který rozhýbal zájem o programy multikulturního vzdělávání v americkém školství. Standard multikulturního vzdělávání, o kterém v naší Bílé knize, ani v návrhu školského zákona není sebemenší zmínka, zahrnuje řadu multikulturních ukazatelů jako jsou: (1) integrace obsahu multikulturního vzdělávání, (2) proces vytváření vědomostí žáků v této oblasti, (3) překonávání předsudků, (4) spravedlivá výuka a rovný přístup všech žáků ke vzdělání a (5) posílení kultury a sociálního klimatu školy.
Integrace obsahu multikulturního vzdělávání
V mnoha školách je na multikulturní vzdělávání prozatím nahlíženo jen jako na integraci nových témat do obsahu školního učiva. Takto úzce vnímané pojetí multikulturního vzdělávání je hlavní příčinou, proč mnoho učitelů řady školních předmětů jako je biologie, fyzika a matematika odmítají multikulturní vzdělávání jako irelevantní pro ně samotné i pro jejich žáky. Tato dimenze multikulturního vzdělávání je patrně opravdu významnější pro sociální vědy, jazykové a umělecko-estetické předměty než pro fyziku a matematiku. Činnosti, které se vztahují k jiným dimenzím multikulturního vzdělávání, jako je proces tvorby vědomostí, potlačování rasových předsudků a spravedlivá výuka, jsou však bezesporu stejně tak plodným zdrojem poznávání pro rozvoj multikulturního pojetí v oblasti přírodních věd a matematiky. Proces tvorby vědomostí je velmi důležitou součástí multikulturního učení. Znalosti jsou sice jednou ze zásadních podmínek multikulturní gramotnosti, není však jedinou postačující podmínkou. Sama znalost totiž nedokáže vytvořit povinnost chovat se empaticky a odpovědně. Zásadním cílem multikulturního kurikula je ovšem pomáhat žákům, aby se stali empatickými a odpovědnými občany.
Posílení školní kultury a sociální struktury školního prostředí
Dimenze, kterou bychom mohli nazvat jako posílení školní kultury a sociální struktury školního prostředí, věnuje mimořádnou pozornost procesu restrukturalizace školní kultury a vnitřní organizace školy, aby žáci z různých rasových, etnických a sociálních skupin obyvatelstva měli možnost účastnit se vzdělávání na principu rovnosti. Tato dimenze se týká vymezení pojmu školy jako jednotky změny a vytvoření strukturálních změn ve školním prostředí, kde žáci všech sociálních, rasových a etnických skupin mají stejnou příležitost ve škole uspět. Zavedením hodnotících kritérií a technik, které nejsou diskriminující, a vytvořením norem chování pro všechny členy žáky i učitele, by měly být vytvořeny základní podmínky, aby všichni žáci měli možnost se vzdělávat bez rozdílu rasy, etnického původu nebo sociálního postavení. Tyto cíle jsou důležité zejména pro školy, které mají intenzivní zájem změnit školní kulturu a sociální strukturu školního prostředí. Výsledky řady výzkumů jasně dokumentují, že učitelé, zřizovatelé a vedení škol vkládají často malé naděje do žáků cizojazyčných minoritních skupin a do žáků z chudšího socioekonomického prostředí a žáků jiné barvy pleti.
Posílení úlohy učitele a rasové postoje žáků
Cesta postupných změn českého školství ve smyslu zlepšení jeho schopnosti vzdělávat všechny mladé lidi by měla být nepochybně provázena procesem změn i u českých učitelů, a zejména jejich pozice ve společnosti. Slabí, odcizení a málo placení učitelé těžko budou pomáhat žákům, kteří jsou oběťmi sociální chudoby a rasové nesnášenlivosti, tak aby si osvojovali vědomosti a dovednosti, které by jim pomohly smysluplně se začlenit do společnosti 21. století. Je nerozumné očekávat od učitelů, kteří jsou sami v pozici špatně placených zaměstnanců, aby posilovali a motivovali rebelantskou mládež. V důsledku toho musí hlavní cíle restrukturalizace školy vycházet ze znovunabytého respektu učitelů, na jejich obnovené schopnosti činit vlastní rozhodnutí, která mají především ve škole váhu.
Učitelé často říkají, že jejich žáci si nejsou vědomi rasových rozdílů a žádné rasové předsudky nemají. Bohužel, zahraniční výzkumy za posledních deset let prokázaly, že děti jsou si vědomi rasových rozdílů uvnitř společnosti dospělých. Dětské postoje pak odrážejí jako zrcadlo postoje dospělých. V zahraničí byla vytvořena řada studií, které iniciují změny učiva s využitím multietnických materiálů a kooperativních metod učení. Ve školách dochází k výrazné redukci rasových předsudků, jestliže vyučování je spíše kooperativní než soutěživé, jestliže žáci mají stejný společenský status a jestliže ke kontaktům mezi vrstevníky dochází se souhlasem autorit – rodičů, učitelů a ředitelů škol. Výsledky výzkumů o kooperativních aktivitách ukazují, že žáci si osvojují pozitivnější rasové postoje a vybírají si více přátel mimo vlastní etnickou skupinu. Není též pochyb o tom, že kooperativní učební aktivity mají pozitivní efekt na studijní výsledky všech žáků.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat