Na síti sítí je mnoho stránek, jejichž obsah je pro děti nevhodný. Zajištění bezpečnosti dětí - čili cenzura těchto stránek - však může být pro školu, která se snaží internet zpřístupnit svým žákům ve větším měřítku, nemalý problém. Pojďme se podívat na některé možnosti.
Vzhledem k charakteru internetu, který nabízí snadné možnosti publikování každému uživateli, se můžeme na mnoha webových stránkách setkat s obsahem, který je pro děti nevhodný, nebo dokonce i nebezpečný.
Stránek o sexu vhodných pro výuku najdeme i na českém internetu několik. Svým počtem se však zdaleka nemohou rovnat stránkám určeným výhradně dospělým – pornowebům zaměřeným na různé sexuální praktiky. S takovými stránkami stejně jako se stránkami propagujícími drogy, alkohol, tabák či násilí by se dětští uživatelé do styku rozhodně dostat neměli. (Alespoň ne ve škole.)
Ve vyučovacích hodinách se s tímto úkazem setkáme poměrně zřídka. Při současném stavu ICT na školách nebývá problém těch několik počítačů, u kterých děti sedí, ohlídat. Má-li učitel hodinu dobře připravenu, pak ani žáci zpravidla nehledají možnosti úniku k jiným tématům. Přítomnost dospělého za zády a nutnost plnění zadaných úkolů jim v tom brání. Problém může nastat v okamžiku, kdy chce škola zpřístupnit internet i mimo výuku.
Pravidla, osvěta a dozor
Základním pravidlem pro každou takovouto školu by mělo být vytvoření jasných pravidel, za kterých mohou děti internet využívat. Žáci si musí velmi dobře uvědomovat, že stránky s nevhodným obsahem jsou zakázané a v případě porušení tohoto tabu se vystavují riziku sankcí. Přinejmenším zákazu dalšího přístupu do učebny.
Vytvoření tohoto povědomí v dětech záleží především na osvětě. Kromě jasného řádu počítačové učebny by se děti měly seznámit – například formou besedy či dialogu – s nebezpečím, které je na internetu může potkat. (Viz související články.)
Osvěta však nestačí. V době volného přístupu do učebny (ale vlastně pokaždé) by měl být každý účastník řádně zapsán do sešitu, aby bylo možné zpětně zjistit, kdo počítač v daném časovém úseku používal. V neposlední řadě je nutné, aby se v učebně nacházel dospělý dohled. Nemusí jít nutně o pedagogického pracovníka, může stačit spolehlivý zaměstnanec náhradní vojenské služby. Jako velmi praktické se mi osvědčilo uspořádání učebny tak, aby bylo na všechny monitory vidět z jednoho místa. I když na dálku sice podrobnosti nerozeznáte, uživatelé mají pocit menšího soukromí (což by pro výukové účely nemuselo být na závadu).
Log je můj denní tisk - aneb důvěřuj, ale prověřuj
Každý správce školní počítačové sítě by měl mít přehled, co na síti uživatelé dělají. Kromě toho, že podle získaných informací může uzpůsobit další rozvoj sítě, může i kontrolovat vhodnost využívání ICT. Možná to zní trochu Orwellovsky, ale uvědomme si, že i policie využívá ve svém pátrání praktiky, které mají k etice daleko (např. odposlech).
Správný počítačový administrátor by měl alespoň jednou do týdne procházet logy na serveru. Je-li škola připojena k internetu, pak je zpravidla veškerý styk s ním realizován skrz tzv. proxy server. Jedná se o počítač, který vyřizuje žádosti konkrétních počítačů o načtení příslušné stránky z internetu. Všechny tyto žádosti si před jejich splněním ukládá v podobě textových záznamů do speciálních dokumentů – log souborů. V takovém záznamu se nachází potřebné informace, které nám stačí pro odhalení identity uživatele. Kromě datumu a přesného času požadavku je zde uvedeno jednoznačné jméno počítače ze školní sítě (resp. jeho IP adresa) a především adresa stránky, na kterou uživatel z příslušného počítače přistupuje. Máme-li evidenci žáků – kdo kdy používal jaký počítač – pak není problém zpětně jméno žáka určit.
Nutno podotknout, že prohlížení logů je silně nudná záležitost a příliš administrátorů ji za svoji oblíbenou činnost asi nepovažuje. Uvědomme si, že jde o desetitisíce řádků textu. Některé nevhodné stránky mohou být ke všemu ukryty na nevinných adresách a naopak. Další nevýhodou věštění z logů je i to, že případného sexuálního surfaře odhalíte až zpětně.
Ne každý filtr je na kávu
Další možností, jak se vyvarovat nevhodným stránkám je aktivace tzv. filtru. Každý lepší proxy server by měl být schopen vytvářet skupiny cílových stránek, na které nebudou mít uživatelé sítě přístup. Například tak můžete zadat, že do této skupiny patří všechny stránky, u kterých se někde v adrese vyskytuje slovo sex či porno. Opatření je to poměrně účinné, musí se ale vhodně vybrat příslušná klíčová slova. Při zadání předešlých by se například uživatelé nemohli dostat na stránky britské University of Essex na adrese http://www.essex.ac.uk. To lze sice považovat za nedostatek, ale pokud učitel plánuje výuku a zapnutý filtr by mu ji znemožňoval, může požádat správce o dočasné pozastavení účinnosti filtru.
Chytré proxy servery také dovedou rozlišovat filtry pro různé uživatele (resp. IP adresy). Například všechny počítače v kabinetech u učitelů budou mít přístup neomezený a filtrace se bude uplatňovat pouze na počítače v učebně. Tento postup bych si dovolil doporučit, protože učitelé by měli mít možnost se s celou problematikou seznámit na vlastní oči. Těžko budou bojovat proti něčemu, co sami nikdy neviděli.
Hodnocení obsahu
Speciální nabídku ochrany dětí nabízí i Internet Explorer ve službě Poradce hodnocení obsahu a Netscape Navigator ve službě Net Watch. Ty jsou založeny na standardu PICS (Platform for Internet Content Selection) a fungují na principu hodnocení obsahu. Každý webmaster má možnost ohodnotit svoje stránky podle vlastního uvážení vzhledem k jejich obsahu a zaregistrovat je u organizace zabývající se touto problematikou (RSACi, SafeSurf). Správce počítače pak může v internetovém prohlížeči nastavit míru vhodnosti stránek, které se uživatelům ještě zobrazí a které již ne. V případě přístupu na zmíněnou stránku si prohlížeč přečte pro uživatele skrytou etiketu (label) s hodnocením a podle vlastního nastavení stránku uživateli zobrazí nebo nezobrazí.
Pro úspěšnost celého systém je potřeba, aby své stránky ohodnotilo co nejvíce autorů webových stránek. To se bohužel neděje, a tak se v praxi s hodnotící etiketou na stránkách příliš často nesetkáte. Pro pořádek dodávám, že prohlížeče umožňují nastavit, aby se uživatelům zobrazovali i stránky, které žádnou etiketu nemají.
Pokud vám předešlé praktiky připadají málo konspirační, můžete přidat i další. Namátkou třeba sniffing – odposlech veškerého provozu na školní síti či key logger – hlídač stisknutých kláves, který veškeré dění s klávesnicí zapisuje do příslušných souborů (ten prý s oblibou používají provozovatelé internetových kaváren). Výhodou těchto řešení je to, že se nevztahují pouze na webové stránky, ale například i na chat či email. Ve školní praxi na ně ale asi často nenarazíme.
Závěrem jedno doporučení – dopřejte svým žákům širokých možností informační dálnice. Nespoléhejte se ale, že budou dělat jen to, co jste jim řekli, a že rozum zvítězí nad zvídavostí.
O některých konkrétních technikách zabezpečujících přístup k internetu si v pokračování povíme více.
Ondřej Neumajer
0 komentářů:
Okomentovat