Závěrem malého seriálu se konečně dostávám k tomu, proč vlastně počítače do běžných tříd zavádíme. Počítače ve třídách mají nepochybně mnoho možností využití - a to nejen ve výuce, ale i po ní a také o přestávkách. Zde je alespoň nástin, jak slouží na naší škole.
V prvním díle jsem ukázal, jak lze bezpečně nainstalovat počítače přímo do tříd, tak aby byly snadno využitelné přímo v běžných hodinách. V druhém díle jsem se zabýval existujícími možnostmi, jak nahrát do starých počítačů typu „486 – šrot“ bez CD-ROM mechaniky všechen potřebný software, ve třetím díle pak ochranou softwaru před nenechavými žáky. A k čemu nám vlastně mohou být počítače v běžných třídách? A o tom se chci zmínit dnes
Využití ve výuce
Patřím k mladší generaci učitelů a už na škole nám vysvětlovali, že udělat hodinu pestrou, záživnou a přitom splňující všechny vzdělávací a výchovné cíle, je uměním dobrého kantora. Nechci se nijak dotknout starších a zkušenějších kolegů, ale výuka v tradičním duchu tzv. „pusa a křída“ není asi to pravé ořechové. Počítače ve třídě mohou hodinu jak zpestřit, tak i usnadnit práci vyučujícímu. O vlivu na žáky ani nemluvě. Osobně využívám počítače v hodinách přírodopisu k:
- testování znalosti žáků – neboli zkoušení
- jako informační zdroj
K běžným testovacím praktikám jako písemné či ústní zkoušení v mých hodinách přibylo ještě zkoušení na počítači. Většina výukových programů obsahuje taky část testovací, která je vždy ukončena statistikou úspěšnosti. Mnohdy zatracované programy firmy Terasoft zobrazí po ukončení testu výpis chybně určených odpovědí, včetně počtu a procent. Vyučujícímu pak stačí nahlédnout na monitor a za příslušný počet chyb udělit známku. Lehce pak při běžném ústním zkoušení u tabule stihnu zároveň vyzkoušet několik žáků na počítači. Většina počítačových testů již zmiňovaného Terasoftu trvá cca 2 min. Nelze to samozřejmě zobecnit, každý program je jiný a má svá specifika. Za velké plus považuji, když si vyučující může v programu zvolit počet testovaných pojmů (např. při určování rostlin), max. čas na odpověď nebo vynechání některých pojmů (např. při popisu kosterních svalů).
A negativa? Ano, jsou. Žák sedící u počítače pouze kliká myší, nekomunikuje, není nucen vytvořit souvislou a smysluplnou větu, což je pro některé čím dál větším problémem. Knihy, které rozvíjí slovní zásobu, jsou nahrazovány televizí, videem a … počítačem. Většina výukových programů, které jsou nenáročné na hardware počítače a chodí na šrotech, se v testech oplošťují na encyklopedické znalosti, nikoliv na širší souvislosti v problematice. A v neposlední řadě ne ve všech předmětech je testování na PC možné. Lehce si představím, že zeměpisář zkouší orientaci na mapě na počítači, ale už hůře si domyslím, jak by na něm žák počítal rovnici o dvou neznámých. Někde je prostě křída a tabule (pero a papír) tou nejlepší variantou. Shrnuto, zkoušení na počítači je pouze další, nikoliv jedinou a nejlepší, metodou testování znalostí. Minule jsem žáka Voráčka zkoušel z kostry na počítači, dnes si s ním pohovořím u tabule o trávící soustavě a zítra ho čeká písemný test.
Informační zdroj
Využití počítače v hodině jako informačního zdroje uvedu opět na konkrétním případě. Při probírání savců (například), rozdělím žáky ve třídě do šesti skupin (4 – 5 žáků ve skupině) a přidělím témata. Např. 1. skupina šelmy psovité, 2. skupina šelmy kočkovité, další medvědovité atd. K získání informací o zástupcích mohou využít učebnice, atlasy s další vhodnou literaturou a počítače. Předejít „tlačenicím“ se dá omezením, že u posledních dvou zmiňovaných zdrojů může být jen jeden zástupce skupiny. Mohou se libovolně měnit. Nepochodí-li jeden, může skupina vyslat někoho jiného. Vše se děje v časovém stresu a výsledky jsou ohodnoceny. Podotýkám, že účinnost skupinové práce je o 45% větší než u běžného výkladu (dle výzkumu Sorosovy nadace). Ale to by bylo na úplně jiný článek.
Využití mimo vyučování
Počítače, které jsou umístěny v běžných třídách běží od rána do tří hodin odpoledne. Žákům jsou k dispozici jak před vyučováním, tak o přestávkách nebo i po vyučování. Během přestávek se na nich hrají hry, které jsou pečlivě vybrány. Mělo by jít o hry rozvíjející logické myšlení žáků, nikoli o stupidní „střílečky“. Zajímavé je zjištění, že i výukový program je některými žáky chápán jako hra. A pak můžete zaslechnout dialog typu: „Jsem lepší! Měl jsem jednu chybu za 45 vtěřin! Uhni, teď já ti ukážu. Nepoznat polární lišku! To je trapas!“ Takže odreagování a pak ještě procvičování učiva. Vědí-li, že učitel v hodině používá počítač ke zkoušení, nic nenechají náhodě a pohoří a nížiny Severní Ameriky si prostě „projdou“. Nutno ještě podotknout, že díky počítačům ve třídách se výpočetní technika stává dostupná všem a téměř kdykoli a že základy jejich používání si velmi rychle osvojí i ti žáci, kteří doma počítač nemají.
To, že možnosti využití počítačů ve třídách jsou daleko větší než naznačuji, vím. Jen kdyby jich bylo ve třídách víc a sesíťované. Záleží jen na nápadu a chuti kantorů je do výuky „zamotat“ a hodiny tak zpestřit a možná i využít efektivněji.
Zdeněk Ogrodník
0 komentářů:
Okomentovat