Výběr vhodného poskytovatele připojení k internetu není lehkým úkolem ani pro zkušeného odborníka. Základní znalost problematiky se však bude každé škole hodit i při jednáních s dodavateli v rámci plánované akce SIPVZ. Pojďme se tedy podívat na základní možnosti připojení, případně jeho zlepšení.
Psát článek o budování školní počítačové sítě či o školním webu není zas tak obtížné. Vybavení škol a možnost nasazení příslušných technologií je po celém území naší republiky téměř shodná. Připojení školy k Internetu však daleko více vychází z nabídky v jednotlivých regionech a možností technických řešení se naskýtá větší množství. Proto berte tento článek spíše jako nástin možností a kroků doporučených k výběru pro školu vhodného poskytovatele internetu.
Jednotlivé typy připojení nelze mnohdy jednoznačně porovnávat, protože každé má jiné parametry. Nebudu se zabývat celkovým přehledem všech na trhu dostupných možností. Na to existují speciální servery a časopisy. Přejdu rovnou ke jmenování kroků, které by univerzálně měly vést pro školu k nejlepšímu možnému řešení. Hlavním parametrem je cena, což samozřejmě některé technologie hned na začátku vylučuje.
Důležitým kritériem je velikost školy, resp. počet počítačů, které mají být k internetu připojeny. Je jasné, že větší školy budou mít větší nároky. Přesto si dovolím jistý minimální standard – považujme za něj permanentní dostupnost (tzn. v čase stálé připojení), rychlost přípojky 64 kbps (kilo bits per second – objem dat přenesených za jednu sekundu) a neomezený počet přenesených dat za určité časové období (tzv. nepočítaná přípojka za paušální poplatek). Rychlost 64 kbps nepovažuji za optimální, ale za přijatelnou. Naproti tomu na dostupnosti 24 hodin denně trvám.
První kroky
Jako první pokus bych doporučil kontaktovat zřizovatele školy. Větší místní úřady většinou mají vlastní pevné připojení a třeba by byly ochotny jej se školou sdílet. Čím více se blíží slibovaný přísun finančních příspěvků ze státního rozpočtu na školy, tím častěji se vynořují iniciativy jednotlivých zřizovatelů, kteří většinou chtějí také přispět svými vlastními prostředky na rozvoj ICT na školách. Přinejmenším mohou poskytnout odborníky, kteří v této problematice poradí.
Dále doporučuji zjistit, jaký druh připojení využívají ostatní subjekty v přímém okolí školy. Získáte tak informace přímo z praxe. Například pokud škola sídlí v blízkosti univerzity či jiné školy, pak je vhodné vyzkoumat možnosti sdílení jejich připojení. Nachází-li se škola na větším sídlišti, pak je pravděpodobné, že se zde vyskytují rozvody tzv. kabelové televize. Kabelové společnosti mají v zemi položeny rozvody optických kabelů, které končí v jednotlivých kolektorech, odkud vedou k účastnickým přípojkám klasické metalické kabely. Cena za připojení je například u společnosti UPC (dříve DattelKabel) stanovena pro bytovou jednotku na cca tisíc korun měsíčně včetně DPH, dále musí zájemce zaplatit zřizovací poplatek a modem. Jedná se však o připojení sdílené (není garantována přenosová rychlost).
Pojďme si zakomutovat
Z výše popsané specifikace jasně vyplývá, že můžeme vyřadit variantu komutovaného připojení (pomocí klasické telefonní linky a modemu) a ISDN (resp. EuroISDN2 od Českého Telecomu). Obě tato řešení navazují připojení k internetu při žádosti některého počítače ze školní sítě a tarifikují se za „provolané“ minuty. Při delší odmlce (nejsou další požadavky) se spojení přeruší. Má-li být internet využíván běžně k výuce, pak by takové připojení vyšlo dráze nežli jiný, kvalitnější druh připojení a ani rychlost by v případě klasické telefonní linky nebyla ideální.
Řešení komutovanou přípojkou může být snad vhodné pro menší školu, která s internetem nemá žádné zkušenosti a chce si jej „osahat“. Taková škola může začít tím, že počítač, přes který bude lokální školní síť k internetu připojena, bude navazovat spojení pouze v určitých časových intervalech (kvůli ceně). V tuto dobu bude dostupná např. služba WWW a bude se synchronizovat pošta. Pořizovací náklady klasického vytáčeného připojení zahrnují v podstatě pouze modem, tj. otázka do cca tří tisíc korun, u kvalitnějšího EuroISDN2 zřizovací poplatek ve výši cca sedm tisíc korun a paušální měsíční poplatek cca sedm set korun. V obou případech se platí za provolané impulsy podle tarifu Internet 2001.
Pevně se připoutejte
Další možností je pevné (synchronní) připojení. To je z hlediska uživatele realizováno metalickými vodiči vedenými společně s telefonní linkou. Při hledání v cenících poskytovatelů (tzv. providerů) je dobré věnovat pozornost faktu, zda cena zahrnuje přenosový okruh. V opačném případě by vám přibyla další starost a z cenového hlediska je výhodnější nakoupit připojení zahrnující dodávku „až do domu“. Za pevné připojení se také považuje připojení mikrovlnou technologií, o tom však někdy příště.
Ceny měsíčního pevného připojení s pronajatým datovým okruhem se pohybují cca v rozmezí od deseti do dvaceti tisíc korun. Zřizovací poplatky mohou také zahrnovat náklady na instalaci.
V poslední době převládá u poskytovatelů trend nezveřejňovat ceníky svých služeb a nabízet individuální ceny pro konkrétního zákazníku. To sice ztěžuje porovnávání nabídek, ale zase otevírá možnost atraktivnější nabídky pro školu.
Celkově lze říci, že právě připojení pevnou linkou může být pro školu nejvýhodnější z hlediska poměru ceny ku kvalitě. I u pevné linky může poskytovatel uplatňovat další vlastnosti, které ovlivní možnosti využití a cenu připojení. Jedná se o pevnou linku vyhrazenou či sdílenou a počítanou či bez omezení. Více informací si povíme v příštím díle.
Ondřej Neumajer
0 komentářů:
Okomentovat