Do těchto slov lze shrnout schopnosti, které by si žák z předmětu Informatika měl odnést především. Zejména poslední z nich je však u nás poněkud opomíjena. S nápravou můžete začít i jednoduchým miniprojektem - obyčejným článkem zpracovaným v rámci tohoto předmětu.
Internet skrývá nekonečné množství informací, názorů, postojů. My, pokud chceme, aby naše děti byly do budoucího světa dobře připraveny, musíme je naučit pracovat s informacemi. To není ohrané klišé renomovaných novinářů píšících zasvěcené články o ICT do příloh sobotních novin, ale tvrdá realita. Co je tedy musíme naučit? V podstatě „jen“ tři věci: Najít – Zpracovat – Prezentovat.
Najdi – najít, vyhledat potřebné informace. Vzpomínám si na svého učitele na základní škole, který říkal: „Kdy se narodil a zemřel Karel IV si může každý blbec přečíst z knihy, ale vy musíte vědět, z jaké knihy a kde ji hledat!“ A o tom tento úkol je. Vědět kde hledat a jak se k informacím dostat. Vydedukovat možné zdroje informací, provést jejich selekci a nakonec dané informace získat.
Zpracuj – úkol druhý, bezprostředně navazující, je kvalitativní a kvantitativní třídění získaných informací. Osobně se domnívám, že je pro žáky nejobtížnější. Úspěšné zvládnutí závisí nejen na získaných vědomostech a dovednostech, ale i na osobní zkušenosti, takže se jedná o dlouhodobý, ne-li nekonečný proces učení se. Žák musí být schopen „vytáhnou“ informace, které potřebuje, zvážit jejich věrohodnost a ověřitelnost, dát je do vzájemných souvislostí a vyvodit z nich závěr, rozhodnutí, cíl ….
Prezentuj – úkol třetí, neoddělitelný a bohužel i často podceňovaný a opomíjený. Žák, který informace získal a zpracoval, je musí umět také „prodat“. Prezentovat, nabídnout, vystavit atp. Nejedná se však jen o vystavení na webu, ale o umění rétoriky a vystupování. O umění vyslechnout a respektovat cizí názor, ale zároveň o umění prosadit se, nebát se stát za svým názorem, umět argumentovat a vést dialog. Našim žákům na rozdíl od západních kamarádů chybí sebejistota a sebedůvěra. Překáží ostych a mnohdy by neškodilo připomenout rčení našich předků, že někdy je lepší drzé čelo než poplužní dvůr. (Nesmí se pochopitelně zapomenout na adekvátnost zvolených prostředků a na slušnost.)
Je zřejmé, že ačkoliv uvedené tři úkoly jsou na první pohled jasné a každý chápe, k čemu by měly směřovat, nebude lehké je žáky naučit, neboť jejich záběr se dotýká úplně všech předmětů. Toto nezvládne jeden učitel v jednom předmětu, ale jde o týmovou práci celého sboru, celé školy. Někde se ale začít musí a domnívám se, že předmět Informatika by neměl být pouze o počítačích a jejich obsluze, ale měl by být pionýrem ve výuce a tréninku ve stylu najdi – zpracuj – prezentuj.
V následující části bych se rád zastavil u jedné z forem výuky v tomto předmětu, při níž se snažíme uvedený princip realizovat. Je organizačně nenáročná a zadání lze snadno přizpůsobit technickému vybavení školy.
Začít můžete u miniprojektu - článku
Protože žáci osmých a devátých ročníků již na solidní úrovni zvládají nejen Office, ale i grafické editory, scannování, práci s internetem a další dovednosti, rozhodl jsem se hodiny informatiky pojmout komplexně v duchu najdi-zpracuj- prezentuj. Jejich úkolem je na dané téma (ať už mnou zadané nebo dobrovolné) vypracovat zprávu – článek. Žáci si tedy musí zajistit k danému tématu zdroj informací, a to tak, že musí být použít nejméně dvě různá média (např. knihu a internet). Informace pak stáhnout, přepsat, naskenovat.
Poté si vytvoří základní konspekt, hlavní ideu a získané informace zpracuje do nejméně jednostránkového dokumentu. Vytvořený dokument mi pošlou do mojí e-mailové schránky a já si jej v klidu přečtu a ohodnotím. Samozřejmě, že mají i časové omezení a hodnotí se nejen obsahová stránka, ale i praktická použitelnost a estetická rovina. Nejlepší práce potom tvoří základ školního časopisu a jsou veřejně prezentovány.
Nemusím vysvětlovat, že žák tak musí nejen vybrané téma nastudovat, ale také sám bez pomoci získat materiál-informace a nakonec na počítači zpracovat. Tím si mimo jiné procvičí i takové dovednosti jako je práce na PC, práce se scannerem a dalším zařízením. Je povolena ba naopak podporována kooperace a týmová práce. Zodpovědnost za výsledný produkt si potom nese celá skupina. Nesmí být také opomenuta morální a právní stránka věci – autorská práva, uvedení zdroje odkud čerpali apod. Často jsou tyto práce základem pro referáty a diskuse v dalších předmětech a občas je i žáci tvoří na „objednávku“ toho kterého učitele.
Miloslav Hubatka
0 komentářů:
Okomentovat