Na vrcholu žhavých témat veřejné diskuze se vedle školného stále drží další trvalka, kterou je snaha o zrušení víceletých gymnázií. Snad ani ve snu nemohli úředníci ministerstva školství předpokládat, že jim jejich záměr bez velkých problémů projde. Co je tedy za jejich úpornou snahou? Naivita, nebo genialita?
Většina z vedoucích pracovníků ministerstva jsou bývalí učitelé, a tak snad každý z nich v době svého studia kromě základů socialistické pedagogiky také absolvoval alespoň několik hodin vývojové psychologie. Je to už určitě hrozně dávno, ale jeden poznatek z tohoto aplikovaného oboru by se jim docela určitě hodil, a to zejména při volbě strategických kroků, jak přesvědčit veřejnost o nutnosti zrušení víceletých gymnázií.
Dáte-li dítěti v určitém okamžiku do rukou hračku, se kterou si začne hrát a dovádět, je z psychologického hlediska velmi nemoudré mu ji za nějaký čas vyrvat z ruky, aniž by současně nedostalo na hraní hračku jinou. Odůvodnění, že jinou hračku dostane až za nějaký čas, až bude vyrobena a bude v hračkářství, nikdy jaksi nepomáhá. Snad každého rodiče okamžitě napadne, co bude asi následovat. Dítě začne řvát jako na lesy a nedá pokoj, dokud mu hračku nevrátíte a neuvedete vše do původního stavu. Starostlivá sociálně demokratická mamka, která argumentuje dítěti, že hračku mu před nedávnem dal ve slabé chvilce nerozumný pravicový taťka, asi mnoho u řvoucího potomka nepochodí. Stejným způsobem se v poslední době vlastně chová ministerstvo školství. Jiných hraček nemaje, snaží se rodičům a kantorům víceletých gymnázií vykroutit oblíbeného pajduláka ze zaťaté pěstičky s argumentací, že některé jiné děti si s takovou hračkou nemohou pohrát a že to je vlastně nespravedlivé, aby někdo hračku měl a jiný zase neměl.
Už ani věda nepomáhá
Ministerstvo školství přizvalo k řešení tohoto problému mnoho odborných hlav, které se mohou umluvit, že hrát si s atraktivní hračkou je v podstatě elitistické a trochu i nemorální. Ale dětsky nevycválaná veřejnost řve stále dál a není k utišení. Nepomáhají ani vědecky podložené argumenty získané doma a v zahraničí. “Filosofie, proč vám sebereme všechny takové ošklivě elitistické hračky,” říká klidně trpělivý pan ministr, “vychází z jiných sociálně politických, psychologických a pedagogických principů, které jsou odvozeny z celospolečenských, nikoli skupinových zájmů.” Aha, říká část váhavců a pod tíhou filosofických argumentů se dává na ústup.
Ostatní vzpouzející se rodiče a učitele se snaží přesvědčit vědečtí pracovníci různých ústavů a argumentují, že ta hračka vlastně není ani tak moc atraktivní, neboť o víceletých gymnáziích kolují škodlivé mýty, kterým část veřejnosti bláhově podlehla. Nejen že nejsou víceletá gymnázia stejně dostupná všem chytrým dětem, ale nejsou to vlastně ani školy pro mimořádně nadané školáky. A komu by to ještě nestačilo, tak na těchto školách se dokonce nepoužívají ani lepší výukové metody. Dokonce ani srovnávací výzkum TIMMS nepotvrdil, a to už je co říci, že víceletá gymnázia slouží lepšímu rozvoji mimořádného nadání svých žáků, neboť v matematickém a přírodovědném testu více než 10 % žáků ZŠ dosáhlo lepších výsledků než průměrný gymnazista. Pod tíhou takové argumentace přece musí každý soudný člověk kapitulovat a uznat, že víceletá gymnázia jsou tragický omyl, protože nejen že neshromažďují elitu národa, ale dokonce neposkytují ani nadstandardní péči.
Sakra, proč tedy ti žáci stále chtějí na víceletá gymnázia? Poslední výzkum TIMMS konečně poodhalil i tuto rouškou tajemství. Víceletá gymnázia prý poskytují žákům výrazně lepší podmínky, zejména pokud jde o pocit bezpečí ve škole a přístup k moderním komunikačním technologiím. Nutno dodat, že patrně také učitele s vyšší motivací, tvořivostí a odbornou erudicí.
Čistota filosoficky vyfutrovaných reformních myšlenek se sice snoubí s vědeckými poznatky, ale většina občanů s hračkou v ruce už při pomyšlení, že by o ni mohli přijít, stále vydává takový virvál, že filosofie i ostatní od ní odvozené vědy jsou reformátorům v podstatě k ničemu. Pomineme-li neinformovanost většiny rodičů, na které ani současná věda nezabírá, zarážející je postoj značné části pedagogů a ředitelů víceletých gymnázií, kteří jsou ochotni tento tragický omyl stále ještě obhajovat. Přes všechny tyto argumenty jsou žáci do víceletých gymnázií stále přijímáni řediteli škol. Tito renegáti jsou potom přesvědčeni, že ředitelem vybrané děti představují budoucí elitu národa. “Tato názorová stanoviska jsou ale nepochybně elitistická,” říká ministerstvo, “což je v debatách o vzdělávací politice celosvětově běžné více než půlstoletí.” Není však třeba se vracet ani tak daleko. Stačí návrat do 80.let, které v mnohém připomínají myšlenkové zdroje dnešní sociálně demokratické školské reformy. Rétorika je sice poněkud jiná, ale čistota cílů je ve své podstatě stejně bílá jako padlý sníh, který usedl na právě schválenou Bílou knihu. „Jedním z klíčových principů socialistické výchovně vzdělávací soustavy je její jednotnost. Princip jednotnosti vzdělávání odstraňuje diferenciaci vzdělávání a znamená, že pro všechny občany bez rozdílu pohlaví, národnosti či sociálního postavení je společností zabezpečen výchovně vzdělávací proces od neútlejšího mládí až po dospělost jednotným výchovně vzdělávacím systémem, jehož jednotlivé instituce na sebe organicky navazují a umožňují plynulý přechod až po nejvyšší stupně. Jednotnost vzdělávání však neznamená pouze jednotný školský systém, ale zejména překonání tradiční dvoukolejnosti, příznačné pro třídní společnost.” Kdo si to chce dočíst celé, snadná pomoc! Vladimír Jůva, Čestmír Liškař: Úvod do srovnávací pedagogiky. SPN, Praha 1982.
Geniální strategie?
Čím déle člověk přemýšlí o záměru zrušit víceletá gymnázia, tím více musí dospět k přesvědčení, že ministerstvu školství o zrušení tohoto typu škol vlastně ani nejde. Je to spíše velmi sofistikovaná strategie, promyšlený a geniální tah na branku, jak vyvolat širokou diskuzi o nové podobě moderní základní školy a jak upoutat pozornost veřejnosti k současným problémům českého školství, které je vládní prioritou číslo jedna. A pak je tu ještě jedna možná devíza – při parlamentním handrkování o nový školní zákon je kam ustoupit: ministerstvo z návrhu vyškrtne rušení gymnázií a opozice třeba na oplátku schválí „ten zbytek“.
Blahopřejeme, tak tohle vám opravdu vyšlo. Z vývojové psychologie máte sice za pět, ale ze školské strategie jedničku!
Anna Koutňáková
0 komentářů:
Okomentovat