Ve svém stanovisku z 31. října ministerstvo školství uvádí důvody, proč nebylo zákonem č. 111 o vysokých školách v roce 1998 zavedeno školné. Návrh novely vysokoškolského zákona, kterou předložil Poslanecké sněmovně člen „školského“ výboru Petr Matějů (US) ministerstvo školství i nadále striktně odmítá.
V roce 1995 vypracovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy návrh zákona o vysokém školství, který byl přijat vládou a předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Návrh zákona byl projednán 20. prosince 1995 v Poslanecké sněmovně v prvním čtení a poté byl vrácen navrhovateli k dopracování. Mezi důvody, proč byl návrh vrácen, patřila i skutečnost, že obsahoval zavedení školného na soukromých vysokých školách bez omezení jeho výše a na veřejných vysokých školách v bakalářských a magisterských studijních programech se stanovením maximální výše. Otázka školného proto byla po vrácení návrhu zákona o vysokém školství Parlamentem České republiky znovu diskutována.
Nový návrh zákona o vysokých školách, který schválila vláda 20. 11. 1997, znovu po složitých diskusích obsahoval ustanovení o školném. Vláda návrh schválila v předloženém znění. V Poslanecké sněmovně však předložil vlastní návrh zákona o vysokých školách poslanec Eduard Zeman a tento návrh již školné neupravoval. Návrh obsahoval pouze poplatky spojené se studiem.
Otázka školného, resp. její projednávání v Parlamentu, se stala zcela politickou záležitostí. Tehdejší ČSSD byla ochotna přijetí zákona o vysokých školách podpořit jen v případě, že bude školné ze zákona zcela vypuštěno. Na všech ostatních, po dlouhou dobu také kontroverzních otázkách, byla již v té době politická reprezentace schopná se dohodnout. Proto byl nakonec schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem zákon o vysokých školách bez ustanovení o školném, pouze s poplatky spojenými se studiem. Jedním z důležitých problémů diskutovaných (a nezodpovězených) kolem školného je, zda vysokoškolské vzdělání je převážně (zcela, zčásti a jaké) investicí do budoucího života daného jedince či převážně (zčásti) investicí přispívající k rozvoji celé společnosti.
V průběhu minulého týdne ovšem Poslanecká sněmovna českého Parlamentu přesto schválila v prvém čtení návrh novely vysokoškolského zákona, jehož předkladatelem je Petr Matějů (US). Poslanecký návrh má výrazným způsobem otevřít vysoké školy většímu počtu zájemců o studium. Návrh má mimo jiné umožnit vysokým školám a univerzitám, aby mohly vstupovat do obchodních společností, a počítá také s tím, že vysokoškolské vzdělání bude možné získat i v rámci programů celoživotního vzdělávání, které je součástí právě zveřejněného návrhu Bílé knihy. Od studentů, kteří se rozhodnou věnovat se některému vysokoškolskému studijnímu oboru v rámci svého dalšího celoživotního vzdělávání, budou vysoké školy a univerzity oprávněny vybírat školné. Podstatně vyšší finanční prostředky, které tak patrně získají vysoké školy již od roku 2002, by mohly tak umožnit daleko více zájemcům vysokoškolské studium.
Podle ministerstva školství a ministra Zemana je zavedení školného prakticky vždy a všude otázkou politického rozhodnutí, protože není možné zcela jasně prokázat převahu kladných stránek nad zápornými. Problém školného nebyl také nikdy dořešen z hlediska finanční podpory studentů - tj.: půjček na školné, ručení za bankovní úvěry, řešení návratnosti půjček vyžadující zřízení zvláštní instituce a jednání s bankami narazila vždy na řadu problémů.
V průběhu minulého týdnu současně Česká tisková kancelář zveřejnila část srovnávací studie EUROSTAT zpracované v Bruselu, ve které se uvádí, že v České republice je podstatně méně vysokoškoláků než v ostatních zemích Evropské unie. Ve zprávě EUROSTAT se hovoří o počtu vysokoškolských studentů ve věku 18-24. Obdobně i tyto údaje evropské statististické organizace ministerstvo školství odmítá s poukazem na skutečnost, že porovnání s jinými zdroji mezinárodně srovnatelných dat (OECD) je přinejmenším problematické, protože není řečeno, kdo je pokládán za „vysokoškolského studenta“ a věková skupina 18-24 není v OECD pro toto porovnání používána. Z údajů EUROSTAT lze usoudit, že se jedná o všechny studenty všech terciárních programů v daném věku, nikoliv pouze „vysokoškoláky“ v našem slova smyslu. Toto detailně rozděluje Mezinárodní standardní klasifikace vzdělávání (ISCED), kterou zpracovalo UNESCO, EUROSTAT a OECD.
Z tabulky zveřejněné ČTK podle ministerstva školství není údajně zřejmé o čem vlastně tabulka hovoří. Zvyšování počtu studentů nejen celé terciární sféry, ale i vysokoškoláků samých je již několik let nastartovaný dlouhodobý proces. Zmíněná publikace EaG 2000 dokonce uvádí, že zvýšení počtu studentů VŠ mezi roky 1990 – 1998 dosáhlo v České republice 50 %.
redakce
0 komentářů:
Okomentovat