V diskusích kolem Bílé knihy jako by ustoupil do pozadí jiný významný projekt reformy naší vzdělávací soustavy – rámcové vzdělávací programy. Jakým směrem postupuje práce na rámcovém vzdělávacím programu pro základní školu, jsme se proto zeptali ředitele VÚP Praha PhDr. Jaroslava Jeřábka.
V jaké fázi přípravy je nyní Rámcový vzdělávací program pro ZŠ?
V současné době máme hotovou verzi zhruba o 180 stranách, což představuje asi tři čtvrtiny předpokládaného konečného textu. Pominu-li úvod, podařilo se nám již zpracovat kapitoly týkající se obecných vzdělávacích cílů a obecných, resp. klíčových kompetencí, máme naformulovány charakteristiky hlavních oblastí základního vzdělávání. Je navržen obsah učiva v jednotlivých vzdělávacích oblastech a žákovské kompetence, tedy dovednosti, postoje, hodnotové orientace atd., o jejichž dosažení by měla škola usilovat.
Dále máme zpracovány návrhy různých variant učebního plánu a zatím poslední ucelená kapitola se týká vzdělávání žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami.
Které oblasti dosud zbývá zpracovat?
Existuje pracovní verze kapitoly, kterou jsme nazvali Průřezová témata; zde uvažujeme zatím o pěti tématech, která by měla prolínat celým vzdělávacím programem, být jeho organickou součástí. Jsou to: výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, mediální výchova, environmentální výchova, praktická výchova k prosociálnímu chování a jednání a konečně multikulturní výchova.
Další významná kapitola, jíž musí rámcový vzdělávací program obsahovat, se bude týkat evaluace, a to na několika úrovních základního vzdělání. Poslední předpokládaná kapitola by měla vypovídat o mechanismech implementace rámcového vzdělávacího programu do praxe.
V souvislosti s definováním obsahu učiva nehovoříte o předmětech, ale o tzv. vzdělávacích oblastech. O které oblasti se jedná?
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání v současné verzi počítá s těmito vzdělávacími oblastmi: Jazyk a jazyková komunikace; Matematika a její aplikace; Informační a komunikační technologie; Člověk a jeho svět; Člověk a společnost; Člověk a příroda; Umění a kultura; Člověk a zdraví a Člověk a svět práce.
Ne všechny tyto oblasti jsou ale kontinuálně rozloženy ve všech devíti letech školní docházky. Vzdělání uvnitř onoho devítiletého cyklu pracovně členíme do tří období: tím prvním je trivium, tedy 1. – 3. ročník, druhé období představuje 4. a 5. ročník a třetí období pak 6. – 9. ročník. Takže například oblast Člověk a jeho svět se vztahuje pouze k onomu prvnímu období, je jakýmsi integrovaným blokem v počáteční etapě vzdělávání.
Jak se k sobě mají tyto vzdělávací oblasti a klasické vyučovací předměty? Zaslechl jsem i hlasy, že předměty v nynější podobě budou postupně zrušeny.
Nějaké direktivní rušení předmětů rozhodně neplánujeme. U každé vzdělávací oblasti uvádíme její obecnou charakteristiku a jsou zde rovněž uvedeny společné cíle této oblasti. Bezprostředně pak následuje přehled toho, jak se tyto konkrétní cíle mohou projevit v tradičních vyučovacích předmětech.
V některých oblastech je to snadné: oblast Matematika a její aplikace si víceméně vystačí s předmětem matematika. V jiných oblastech však nacházíme relevantní prostředky k dosažení požadovaných cílů ve více předmětech. Příkladem budiž oblast Člověk a společnost. Do této oblasti přirozeně spadá historie, společenská, politická a hospodářská geografie, výchova k občanství. Tato oblast se pak skutečně dá učit jako jeden celek. Pokud škola dokáže tímto způsobem postavit svůj vzdělávací program, bude na to mít ve sboru učitele, jenž bude kompetentní tuto oblast kvalitně vyučovat jako celek, proč ne? Lze si představit i případ, kdy tato oblast bude vyučována jako celek a výuku budou zajišťovat dva či více učitelů. I to je přirozeně možné.
Ale pokud škole bude více vyhovovat mít v rozvrhu dál dějepis, zeměpis, přírodovědu, vlastivědu, občanskou výchovu a každý z těchto předmětů vyučovat separátně, pak jí v tom rámcový vzdělávací program nebude bránit.
V tvorbě vlastního vzdělávacího programu tedy budou mít školy poměrně volnou ruku. Nakolik rámcový vzdělávací program určí podobu vzdělávacího programu konkrétní školy?
Rámcový vzdělávací program by měl vyjadřovat jakési nutné minimum, které by mělo být zahrnuto do každého školního vzdělávacího programu. Patří k němu bezesporu vzdělávací cíle a už výše zmíněné kompetence. Dále povinný obsah vzdělávání v jednotlivých oblastech a jistě i to, že např. mateřský jazyk musí mít v učebním plánu každé školy nejméně tolik a tolik hodin, neboť se domníváme, že to je nezbytné minimum, v jehož rámci lze ještě stanovený obsah realizovat. Současně však by měl mít ředitel školy možnost tuto hodinovou dotaci ve svém vzdělávacím programu překročit.
Dnes si mohou školy vybrat některý ze schválených vzdělávacích programů pro základní školy, který mohou v různé míře modifikovat. Poskytne jim i rámcový vzdělávací program jakýsi modelový učební plán?
Je to jedna z možností, o níž uvažujeme. Pro nás je z určitého hlediska důležitější cíl než cesta, která k němu povede, tedy cílové kompetence a dovednosti nás zajímají víc než strukturování učiva a metody a formy jeho prezentace. Dovedeno ad absurdum: rozhodne-li se někdo pro to, že začne s cizím jazykem ve třetí třídě minulým časem průběhovým a skončí v deváté třídě spelováním, není podstatné, bude-li dosaženo konečného efektu, tedy kompetencí v oblasti jazykové vybavenosti.
Současně si však myslím, že zeměpis by měl mít ty a ty etapy a jazykové vzdělání takové a takové stupně, tedy že určité učivo by se mělo objevit v páté a další v šesté třídě. Už proto, abychom rodiče a děti nevystavovali stresům např. v případě přestupu či stěhování. Pokud se rodina přestěhuje z Opavy do Klatov, neměl by žák s hrůzou zjistit, že zatímco v Opavě brali druhou světovou válku, v Klatovech probírají pravěk.
My jakožto autoři rámcového vzdělávacího programu bychom tedy rádi ředitelům škol dali na srozuměnou, že se domníváme, že optimální realizace tohoto programu je možná na základě doporučeného modelového učebního plánu. Nemůžeme a nechceme však školám jeho použití vnucovat.
Co když se však školy rozhodnou reflektovat pouze na ono absolutní minimum, jít cestou nejmenšího odporu?
To se jistě může v některých případech stát. Ovšem, ačkoli to může znít podivně, pokud by se podařilo, aby v budoucnosti měla veškerá populace základní vzdělání odpovídající kompetencím, jež jsou v tomto dokumentu zformulovány, byl bych osobně spokojen.
Vyšlo v novém čísle časopisu Moderní vyučování.
Petr Kukal
0 komentářů:
Okomentovat