Měl jsem příležitost nahlédnout do několika různých škol, kde jsem se zájmem sledoval, na jaké úrovni se v nich daří zavádět informační technologie. Rád bych se s vámi podělil o některé zkušenosti, týkající se především personálního zajištění.
Sehnat při současných platových podmínkách schopného učitele na post školního informatika je úkol značně nesnadný. V praxi se často setkáme s několika způsoby: Správa počítačové učebny je zajišťována tzv. outsourcingem – moderní to výraz pro nic jiného nežli pro využití zpravidla bývalého absolventa školy, který již za svého působení na škole ohromoval svými znalostmi počítačů, a tak jej šťastný ředitel rád za pár korun měsíčně zaměstná údržbou počítačové učebny. V takovýchto školách pak často bývá výuka počítačů zajišťována učiteli matematiky, kteří mají tu odvahu (anebo ředitelku s neodolatelnýma očima) a pouští se do tohoto nesnadného úkolu.
Jiným, opět častým jevem, který se u nás vyskytuje, je zajišťování údržby učebny a těch několika hodin počítačů zaměstnanci civilní služby. V oficiálních ministerských tabulkách se s tímto fenoménem ze zřejmých důvodů asi nesetkáme.
Asi nejhůře jsou na tom ty školy, kde vedení čeká na příkazy ministerstva a počítače jakožto příliš moderní výstřelky důsledně ignoruje. Ke stejnému závěru nemusí ostatně dojít jen ředitelé s páně Klausovým nadšením pro informační technologie, ale i ti ředitelé (kdybych si chtěl rýpnout do feministek, tak bych napsal ředitelky; to ovšem rozhodně nechci), kteří si myslí, že „Microsoft“ znamená něco malého a jemného a počítač znají jen z televizních reklam. Myslím ale, že s tímto modelem se dnes naštěstí setkáme jen v červené knize ohrožených druhů.
Nechci zde probírat všechny typologie řešení informatiky na českých školách a jistě jich existuje ještě mnoho. Úroveň, na jaké je práce s informacemi prezentována žákům a studentům v předešlých případech, je jistě rozdílná. Spíše se teď zaměřím na své postřehy, které mohou vést k podpoře a zvýšení úrovně této výuky.
„Obrovské“ finanční prostředky, které nám ministři našeho ministerstva slibují a na které se již tak dlouho a upřímně těšíme, by neměly být promrhány. Obávám se, že řešení potřeb informačních technologií na škole z externích, zejména komerčních zdrojů, je asi nejméně problémový, ale také nejvíce nákladný způsob. Osobně bych preferoval zajištění těchto potřeb z vlastních lidských zdrojů. Že k tomu nemusíme mít nedozírné finanční zázemí mi dokázaly fungující modely na několika českých školách. Po vzoru Haliny Pawlovské vám teď udělím několik moudrých rad:
- Dejte svému informatikovi volné ruce. Předpokládejme, že se vám podařilo sehnat mladého muže, jež je za jistých podmínek ochoten starat se o učebnu a učit ICT. Jistě mezi tyto podmínky nebude patřit každodenní dohlížení a dogmatické držení se standardů, které jsou požadovány od ostatních učitelů. Člověk, který má vhodnou úroveň znalostí pro lektorování ICT si jistě dovede představit plat, který by za stejnou práci dostával u počítačové firmy, na niž se dívá z okna svého skromně vybaveného kabinetu. Škola má jiné přednosti, které může nabídnout: volnější lpění na pracovní době (na své hodiny by asi chodit měl); zkrácený úvazek výuky – několik hodin týdně musí mít na správu učebny; možnost vyvíjet vlastní aktivity ve škole – s pevnou konektivitou se dají dělat virtuální psí kusy za hmotné české koruny (ostatně když byste jej chtěli hlídat, tak stejně neuspějete a jen vzbudíte nevoli). Na druhou stranu jistě neuškodí vzájemně probrat a připomenout mantinely.
- Nabízejte počítačové kurzy pro dospělé. Nejenže zaplníte večerní prostoje ve využívání učebny (tím můžete krásně dotovat tzv. TCO učebny – Total Cost of Ownership) ale ještě uspokojíte rodiče svých žáků. V neposlední řadě můžete dát svému ICT odborníkovi hodinový plat, který se může učitelce pěstitelských prací zdát nespravedlivý. A když bude učitel ICT skutečný „šikouš“, tak si vyřiďte akreditaci u MŠMT pro další vzdělávání ped. pracovníků a penízky se jen pohrnou… Možná.
- Nevyhazujte peníze za drahý software, raději investujte do lidí. Pokud vám bude učebnu spravovat skutečný odborník, pak se přikloňte k freewarovým řešením – každému komerčnímu programu odpovídá nejméně několik freewarových (snad jen s výjimkou encyklopedií) a tu trochu nepohodlí, kterou můžete zažít, dovede profesionál setřít.
- Investujte do školení učitelů v počítačích. Spíše se zaměřte na školení pro učitele matematiky, přírodopisu, zeměpisu, atd. Oni jsou ti, kteří mají začít používat počítače ve výuce svých předmětů. Skutečně schopný učitel informatiky se nenechá uspat a jistě se sám bude zajímat o nové trendy v IT. I jeho však vysílejte na metodická školení.
- Pořádejte soutěže v programování a užívání počítačů pro děti. Zvýšíte tím prestiž školy a možná budete mít možnost srovnat, jaká je pedagogická úroveň kolegů vašeho IT odborníka na jiných školách. Ostatně, takovéto akce jsou přímo ideální pro shánění sponzorů. Zejména část předávání cen vítězům.
A to je pro dnešek vše. Předchozí rady nejsou ze světa scifi, ale uznám, že snaha najít toho pravého učitele pro váš záměr bude jistě provázena nemalými klopýtnutími. Přeji vám dobré boty do těžkého terénu.
Ondřej Neumajer
0 komentářů:
Okomentovat