Téma rozumného využívání počítačů ve školách a pochybnosti o schopnostech učitelů aplikovat informační technologie do výuky se v poslední době objevují ve všech médiích po celém světě. Jaká jsou ale vlastně kritéria pro hodnocení efektivnosti jejich využití? Téma rozumného využívání počítačů ve školách a pochybnosti o schopnostech učitelů aplikovat informační technologie do výuky se v poslední době objevují ve všech médiích po celém světě. Také Velkou Británii zaplavily pochybnosti, zda investované peníze do těchto technologií jsou opravdu účelně využívány.
V různých zdrojích se však objevují jen obtížně srovnatelné údaje, podle kterých lze jen částečně usuzovat na realitu skutečného nasazení počítačů ve školách. V podstatě se dají srovnávat jen „technologické“ parametry – procento připojených škol a množství počítačů na žáka. Zde se většinou vychází ze statistik prodejců a evidence škol. Údaje pro uvedený graf byly extrapolovány z článků Washington Post, BBC, výzkumu Sites 2 a webu MŠMT - Informační gramotnost.
Nicméně k podobným údajů se samozřejmě vážou i pochybnosti o tom, kolik je na těchto školách učitelů, kteří technologii opravdu využívají.
Ve Velké Británii je připojeno k internetu 89,6 % škol, 16 žáků připadá na jeden počítač a k internetu nemá ve škole přístup asi jen 9 % žáků. Skoro 42 % škol má vlastní web stranu. Jednotlivé subjekty, které se v roce 1999 na financování připojení škol podílely, udávají v souhrnu náklady ve výši 21 milionů liber. Tyto údaje jsou stavěny do protikladu se vzděláním učitelů, které podle mnohých hlasů není za kvalitou technického vybavení silně zaostává. Také anglické ministerstvo školství přiznává, že většina učitelů není schopna nákladnou výpočetní techniku účelně využívat. V návaznosti na tuto diskuzi byla nedávno realizována anketa mezi učiteli. Průzkum proběhl na zhruba 10 % škol (z 29165) a její výsledky byly víc než překvapivé.
Sebevědomí učitelé
Sami učitelé hodnotí své schopnosti pracovat s počítačem velmi vysoko. Jsou přesvědčeni, že jsou schopni počítač využívat velmi účelně (66 % respondentů). Tyto odpovědi jsou více než překvapující, když srovnáme podobné ankety u nás či v USA. Když ale koordinátorům výpočetní techniky v těchto institucích (většinou správce sítě) byla položena stejná otázka, uvedli, že pouze 47 % učitelů vůbec techniku využívá.
Angličtí učitelé uvádějí, že nejvíce používají počítače pro matematiku a historii. Pro nás by se takový stav mohl na dlouho stát vysněným ideálem. Podle vlastní zkušenosti se domnívám, že právě v těchto předmětech je u nás využití počítačů mizivé. Ostatně, když se podíváme na údaje MŠMT uveřejněné na stránkách Informační gramotnosti, pak jsou naše celkové výsledky mnohem a mnohem skromnější, ale podle mého názoru i mnohem realističtější.
Pro posuzování efektivity chybí kritéria
Uvedená anketa je typickým příkladem průzkumů, které mají jen omezenou vypovídací hodnotu. Slabinou je neexistence kritérií, podle kterých lze sofistikované využití počítače hodnotit. Jak rozpoznat, kdy je počítač skutečně pedagogicky užitečný a kdy je skoro k ničemu? V podstatě nemáme žádné objektivní údaje a srovnáváme čísla, která jsou více než podezřelá. Podle vlastní kamarádské „hospitační“ zkušenosti (je ale stará 2 roky) z jedné anglické školy vím, jak tamní veřejné školství vypadá. CD-ROM zasunutý do mechaniky a zanechaný napospas žákovi není podle mého názoru to pravé ořechové pro výuku matematiky, přírodopisu či jakéhokoli jiného předmětu. A přesně takto to v hodinách vypadalo.
„Stojíme před nutnou kvalitativní změnou. I když počítače máme, pořádně nevíme, jak jsou v hodinách využívány,“ poznamenává jeden z úředníků anglického ministerstva. Zdá se však, že ani anglické úřady nemají reálnou představu, jak by práce s výpočetní technikou v hodinách měla vypadat. Vědí jen, že 21 milionů liber, které skončily u providerů, jsou málo efektivně využité prostředky.
Děti u domácích počítačů
V téže době probíhal v Anglii poměrně rozsáhlý průzkum, jak děti využívají počítače v domácnostech. Do 18 měsíčního výzkumu bylo zahrnuto 855 dětí ve věku od 9 do 14 let z různým sociálních skupin, z nichž skoro 70 % mělo počítač doma. Byly vedeny rozhovory s rodiči, s dětmi i učiteli. Některé momenty byly nahrávány na video.
Prvním zjištěním, které úplně nekoresponduje s obecnými představami, je skutečnost, že mezi dětmi je poměrně velká skupinka těch, kteří po sezení u počítače příliš netouží a dávají přednost jiným činnostem.
Dalším zajímavým zjištěním, které odporuje obecně vžité představě počítače jako herní konzole, je skutečnost, že největší množství času děti tráví před počítačem tvořivými činnostmi. Z výzkumu vyplynulo, že počítačové hry nejsou tím hlavním, s čím anglické děti na domácím počítači pracují. Daleko spíše jsou to prý textové a grafické editory, které slouží k tvořivé práci. U samotných her jsou oblíbené funkční nadstavby jako např. „změny dresů či draftování“ ve hrách typu NHL, které také mají určitý tvořivý aspekt.
Dětský přístup k počítači v domácnosti je tak v přímém rozporu s tím, k čemu počítače běžně slouží ve školách. Tam, i v případě uvědomělého používání, počítače fungují jako prezentační či opakovací technika. Proto mnohé děti nad využitím počítače ve školách mávají rukou.
Právě tento rozdíl ve využití počítačů hraje podle realizátorů výzkumu významnou roli, proč technologie ve školách stále nenachází to správné postavení, které by ji mělo patřit.
Podle mého názoru je tento závěr velmi podstatnou informací, která by se měla ověřit i v našich podmínkách - může přispět ke změně chápání domácího počítače z nástroje zábavního a gamblerského průmyslu v účinný a efektivní prostředek osobního rozvoje.
0 komentářů:
Okomentovat