Vzhledem k množství případů sexuálního zneužívání dětí by se mohlo zdát, že se může přihodit kterémukoli dítěti. Přesto existují určité charakteristiky dítěte, případně některé faktory v sociálním prostředí dítěte, které zvyšují riziko sexuálního zneužití. (6. díl tematického seriálu)
Vzhledem k množství případů sexuálního zneužívání dětí by se mohlo zdát, že se může přihodit kterémukoli dítěti. Přesto existují určité charakteristiky dítěte případně některé faktory v sociálním prostředí dítěte, které zvyšují riziko sexuálního zneužití.
Rizika u dětí
Děti, které nemají rozvinutou odolnost vůči frustraci a nedokážou odložit splnění aktuálního přání mohou být méně odolné vůči lákání dospělého. Zvýšená pravděpodobnost sexuálního zneužití je rovněž u dětí, které si méně důvěřují a více se spoléhají na důvěryhodnost okolí, což může být zneužito dospělým.
Ve zvýšeném riziku sexuálního zneužívání jsou také děti, které jsou nějakým způsobem postižené. U mentálně retardovaných dětí pachatel většinou spoléhá na to, že dítě nejen nechápe, co se s ním děje, ale že není ani věrohodným svědkem, i kdyby se dokázalo se svým zážitkem svěřit. Podobně je tomu u dětí, které mají jiné potíže v komunikaci (např. hluchoněmé). Postižené děti jsou také častěji závislé (fakticky i psychicky) na svých rodičích či lidech, kteří o ně pečují a postižení snižuje většinou sebehodnocení dítěte, čímž se zvyšuje riziko sexuálního zneužití.
Roli hraje také pohlaví a věk dítěte. Rozdíl mezi mužskými a ženskými oběťmi zneužívání je v neprospěch dívek. Je však spíše pravděpodobné, že sexuální zneužívání je u chlapců odhalováno méně často než je tomu u dívek. Ukazuje se také, že chlapci jsou častěji než dívky zneužíváni cizí osobou, avšak největší počet pachatelů pochází buď z rodiny nebo z okruhu známých. Pokud porovnáváme znaky sexuálního zneužití u dívek a chlapců, pak se ukazuje, že chlapci jsou častěji zneužívání v mladším věku, než dívky. U chlapců je zneužití častěji spojeno s fyzickým násilím. Pokud jde o věk zneužívaných dětí, průměrný věk uváděný ve výzkumech je mezi sedmým až devátým rokem (to znamená nejčastěji děti z 1.stupně ZŠ). Dolní hranice známých případů zneužití však je několik dnů až týdnů života dítěte.
Rizikové faktory v sociálním prostředí dítěte
Největší roli při výskytu sexuálního zneužití dítěte hrají charakteristiky rodinného života. Dítě, které je citově deprivováno snáze podléhá manipulaci zneužívajícího dospělého, hledá u něj náklonnost a přátelství, které nenachází ve svém přirozeném prostředí. Dysharmonická, emocionálně neuspokojivá rodina neposkytuje dítěti dostatečné zázemí a je zde rovněž vyšší pravděpodobnost, že dítěti není věnován dostatečný dohled („děti s klíčem na krku“ ). Ve zvýšeném riziku jsou tedy děti citově deprivované, děti ponechané samy sobě. Ovšem i dítě, které je v rodině udržováno záměrně v závislosti na rodičích není obrněno proti manipulaci ze strany dospělého, který chce jeho nezkušenosti využít.
Dalším rizikovým faktorem je rozpad původní rodiny dítěte. Znamená to, že dítě žije pouze s otcem či častěji s matkou, i když v rodině může být další partner či partnerka rodiče. Riziko se zvyšuje zvláště pro dívky, pokud žijí v rodině s vlastní matkou a nevlastním otcem.
V naší kultuře je většinou dítě vedeno k respektu k dospělému a připadá mu většinou přirozené podřídit se jeho přání či rozkazům. Při nedostatku informovanosti pak snadno podléhá manipulaci ze strany dospělého, který se chová dostatečně autoritativně. S tím souvisí další rizikový faktor, totiž nedostatečnost sexuální výchovy a informovanosti dítěte. Dítě, které dokáže rozšifrovat nepřiměřené chování dospělého, je méně ohroženo, že takovému chování podlehne. K tomuto tématu se ještě vrátíme.
Rizikové situace
Z řady výzkumů sexuálního zneužívání dětí vyplývá, že nejčastěji hrozí riziko sexuálního zneužití dítěti v rodině. Dítě může být zneužito rodiči či sourozenci. Dalšími zneužívajícími mohou být blízcí či vzdálenější příbuzní, případně nevlastní rodiče či partneři vlastního rodiče, u něhož dítě žije, často strýcové či tety, bratranci, dědečkové a dokonce i babičky. Velká většina sexuálně zneužívaných dětí je tedy obětí incestního chování. Nebezpečí incestu hrozí spíše dívkám, chlapci jsou častěji zneužívání cizími osobami (možná bychom ovšem měli spíše říci, že incestní zneužívání je častěji odhaleno u dívek než u chlapců).
Zneužívání v rodinném prostředí ovšem nemusí být pácháno pouze příbuzným. Může se jednat o lidi, kteří se z pověření rodičů starají o jejich děti - hlídající děti v jejich nepřítomnosti, dobří známí rodiny, případně spolubydlící, např. podnájemník. Dítě jim podléhá o to snadněji, že jsou to lidé, požívající důvěry rodičů a rodiči do rodiny uvedenými. Lidé se sexuální orientací na děti mají tendenci vyhledávat jako přátele rodiny s dětmi, aby tak k nim získali snazší přístup.
Mimo rodinu může být dítě zneužito také sousedem, většinou jde o lidi, kteří vzbuzují důvěru u dítěte i rodičů. Dítě může pachatele navštěvovat s vědomím rodičů, protože většinou nikdo nepředpokládá, že by potencionálním pachatelem mohl být právě ten hodný pán ze sousedství, který se tak hezky chová k dětem.
Někteří pachatelé, sami otcové rodin, mohou získávat přístup k dětem prostřednictvím svých vlastních dětí (které ovšem zpravidla rovněž sexuálně zneužívají). Povzbuzují své děti, aby si domů zvaly kamarády, které pak mohou zneužít. Tato situace je podobně riziková, jako zneužívání v rodině, protože nevzbuzuje u budoucí oběti podezření a ostražitost. Opět se může jednat o návštěvy, uskutečňované s vědomím rodičů.
Rizikové jsou i případy, kdy se do domu či bytu, kde žije dítě, nějakým způsobem dostane cizí člověk a dítě zneužije. Pachatel se vydává za výběrčího, kontrolora, sociálního pracovníka apod. nebo jen žádá dítě o pomoc, možnost zatelefonovat, či předstírá, že ho poslal někdo z rodičů či známých. Záminka, kterou pachatel použije není důležitá, podstatné je, že využije nepřítomnosti rodičů a důvěřivosti dítěte, aby se s ním ocitl o samotě. Před podobnými případy jsou děti zpravidla varovány, přesto k nim stále znovu dochází. Opět bychom si zde mohli položit otázku, zda zde nepůsobí sociálně přijímaná autoritativní role dospělého vůči dítěti, která je v naší společnosti běžná.
Přesto, že velké množství případů sexuálního zneužívání se odehrává v rámci rodiny dítěte, pochopitelně to není jediné rizikové místo či situace, kde je dítě ohroženo. Obětí sexuálních zneužívání se mohou děti stát také při sportu, na táboře a v ubytovnách. Ke zneužívání může dojít v instituci, jíž je dítě svěřeno do péče. Může jít o školu, mateřskou školu, sportovní klub případně dětský či výchovný ústav.
Mimo rodinu hrozí dítěti riziko sexuálního zneužití od cizích osob, kteří zpravidla využívají situace, kdy je dítě ponecháno bez dozoru, potuluje se po ulicích a stává se tak snadnou kořistí. Cizí osoby mohou také dítě odlákat z veřejných prostranství do ústraní, číhat na ně v chodbách či u výtahu, někdy dochází dokonce k únosu dítěte. Je znám případ chlapce, který byl na chodbě školy požádán cizím mužem o pomoc při vynesení nástěnky ze sklepa, tam jím byl zneužit a zavražděn. Rizikové mohou být toalety ve veřejně přístupných zařízeních (obchodní střediska, restaurace), které by dítě nemělo navštěvovat samo.
Nebezpečí sexuálního zneužití může číhat na dítě kdekoliv a jak se ukazuje, nejčastěji tam, kde se cítí, nebo by se mělo cítit nejbezpečnější - v rodině, v kruhu známých a přátelských lidí. Zároveň je dítě proti tomuto nebezpečí nejméně chráněno, protože z této strany je nečeká. Rizika sexuálního zneužívání dětí se zvyšují všude tam, kde není rodiči dítěti věnována dostatečná pozornost, včetně dozoru nad ním nebo je lehkomyslně ponecháváno v kontaktu s lidmi, kterým rodiče neoprávněně důvěřují. Mohou ovšem nastat i situace, které i nejobezřetnější rodiče nemohou předvídat nebo jim předejít. Zde by měly působit preventivní programy, zaměřené na děti, důležitý je ovšem i celkový stav společnosti a sociálního klimatu.
Hadj Moussová Zuzana
0 komentářů:
Okomentovat