Antonín Mezera: Tři metody strukturovaného učení a školních poznámek žáků

Přes krásné cíle popsané v Bíle knize stále převládají situace, kdy učitel podává výklad nové učební látky, kterou žáci buď doslovně nebo velmi věrně zapisují do školních sešitů. Nové vyučovací metody by tedy měly zahrnovat i změny tohoto druhu školní práce a tři níže popsané způsoby mohou přinést její výrazné zefektivnění. Hodně se v poslední době hovoří o plánovaných změnách vyučovacích metod v základních a středních školách, do nichž je vkládáno mnoho nových nadějí. V Bílé knize se dočteme že „dosud převažující snahy o výkonnost a rychlý postup v učení, založené na ustáleném modelu vyučovací hodiny, na předávání hotových poznatků, (…) na dominantním postavení učitele, na neustálém vedení a přílišném ochraňování žáků musí být nahrazeny větším důrazem na činnostní učení, na variabilitu vyučovacích metod, při nichž žáci hledají, ptají se, projevují vlastní názory, chybují, tvoří, objevují a nalézají.“ To jsou všechno krásné cíle, ale realita je většinou daleko syrovější než myšlenky obsažené v Bílé knize.

Stále totiž převládají situace, kdy učitel podává výklad nové učební látky, kterou žáci buď doslovně nebo velmi věrně zapisují – vlastně bychom mohli říci, že přepisují - do školních sešitů. Nové vyučovací metody by tedy patrně měly zahrnovat i změny tohoto druhu školní práce a tři níže popsané způsoby mohou přinést její výrazné zefektivnění. Ostatně jen v Praze se cestou využívání myšlenkových map vydalo už 6 základních škol.

Existuje pochopitelně celá řada vyučovacích metod projektového, činnostního či strukturovaného vyučování, a dost možná, že během vyučování někteří učitelé přijdou sami na nějaký vlastní způsob, který jim bude vyhovovat daleko více než ostatní nebo se uchýlí ke kombinování řady několika metod jiným tvořivým způsobem.

Systém nejdůležitějších informací
První systém strukturovaného učení, které je provázeno poněkud jiným systémem školní práce samotných žáků, vznikl před deseti lety na Státní univerzitě v kanadské Albertě, a mohli ho také nazvat systém nejdůležitějších informací. Je vlastně jedním z příkladů, jak mohou žáci školní učivo zapisovat a vytvořit si tak promyšlený systém studijních poznámek, který je přehledný, ve kterém se mohou velmi snadno orientovat a který je sám o sobě nutí k pochopení podstaty učiva a jeho nejdůležitějších částí. Systém je s úspěchem využíván na mnoha amerických středních i základních školách a je založen na poměrně jednoduchém principu. Nespornou předností tohoto systému školní práce je, že žáci mohou kdykoliv v pozdější době najít jakékoliv hledané informace, základní učivo, výklad k danému tématu, ale i konkrétní data, fakta a konkrétní příklady. Žák, který sleduje výklad nové učební látky, musí být schopen rozčlenit výuku učitele do 3 základních oblastí a přesně si uvědomit:

• Jaká je hlavní myšlenka?
• Která část výkladu je zdůvodněním, vysvětlením a doplněním hlavní myšlenky?
• Co ve výkladu lze považovat za příklad, který dokresluje význam nebo platnost hlavní myšlenky?

  Jsou-li žáci schopni rozlišit v průběhu probírání nového učiva tyto 3 části vyučovací hodiny, mají většinou vyhráno, protože na tomto principu je založen i systém jejich školních poznámek. Obdobným způsobem je rozčleněn i jejich školní sešit, kde školní poznámky zapisují do tří následujících sloupců:

• hlavní myšlenky zapisují do levého sloupce
• střední část stránky je věnována vysvětlení a objasnění hlavní myšlenky
• v pravé části jsou potom uvedeny doplňující informace a příklady

Strukturální metoda Williama Pauka
Poněkud jiný systém strukturálního učení a školní práce žáků byl vytvořen ve Spojených státech Williamem Paukem (1989). Tento model je založen na školních poznámkách žáků, které naopak zapisují pouze do dvou souvislých sloupců. K záznamu školních poznámek použijí žáci stejný školní sešit jako v prvém případě, přičemž v dolní levé části nakreslí ve vzdálenosti 5 cm od dolního okraje okénko. Stránku školního sešitu potom rozdělí uprostřed svislou čarou na dvě stejné poloviny. Do levé části zapisují základní pojmy, hesla nebo otázky k probíranému učivu a do pravé části zapisují běžné poznámky z vyučovací hodiny řízené učitelem. Okénko v dolní levé části je potom určeno ke shrnutí učiva na dané stránce, které může učitel provést buď v závěru vyučovací hodiny nebo i na počátku dalšího vyučování, a to několika krátkými větami ve dvou či třech souvislých řádcích.

Myšlenkové mapy
Největší úspěchy v moderním vyučování sklízí v posledních letech metoda myšlenkových map, která je uplatnitelná ve většině všeobecně vzdělávacích předmětů s výjimkou výuky cizích jazyků. Myšlenkové mapy jsou poměrně novou vyučovací metodou, která poprvé spatřila světlo světa v roce 1974 v knize Tonyho Buzana s názvem "Používejte obě strany vašeho mozku". Není to právě metoda, která by byla využívána jen školáky. Je stejně tak s úspěchem využívána v oblasti obchodu, průmyslu jako i vědeckými pracovníky mnoha nejrůznějších oborů.

Myšlenkové mapy jsou v podstatě metodou grafického znázornění určitých informačních jednotek a vzájemných vztahů mezi nimi, kde informace jsou navzájem spojeny do systému logických celků. Vztahy mezi jednotlivými informace jsou totiž často daleko důležitější, než informace samotné. Při používání systému myšlenkových map jako jedné z vyučovacích metod pak řada učitelů za nějaký čas zjistí, že tato metoda je velmi podobná modelu Williama Pauka. V tomto případě se jedná pouze o větší grafické zdůraznění struktury školního učiva, která má při jeho pochopení a zapamatování nejednou obdivuhodný význam. Strukturu učiva v žádném případě nebudou žáci schopni rychle pochopit, jestliže školní poznámky budou psát ve formě souvislého monotónního textu jako doposud. Takový text mohou sice v některých jeho částech zvýraznit barevným odlišením nebo podtržením základních pojmů a myšlenek, ale přesto bude nutné jej číst stále znovu a znovu, aby pochopili základní strukturu učiva, které se snaží naučit.

Jestliže ovšem změní systém školních poznámek a zápisu informací do poněkud odlišné podoby, najednou uvidí věci, které dříve ani vidět nemohli. Změna v systému záznamu školních poznámek je podstatou a základním kamenem všech myšlenkových map, které pomohou žákům i učitelům pochopit vztahy mezi jednotlivými myšlenkami nebo částmi probíraného školního učiva, které časem budou schopni zachytit několika různými způsoby. Autor myšlenkových map kdysi sestavil několik důležitých rad, které je dobré mít stále na paměti:

• Jestliže začneme sestavovat jakoukoliv myšlenkovou mapu, je daleko vhodnější nezačínat se psaním myšlenek ihned na horním okraji stránky, ale psát myšlenky od středu k okrajům. Uprostřed stránky tedy budou zapsány základní myšlenky učiva a od nich se budou odvíjet další učební témata, myšlenky a příklady menšího významu.
• Nejméně důležité informace se budou vždy nacházet na okrajích myšlenkové mapy.
• Jednotlivé linky, které budou navzájem spojovat myšlenky nebo studijní témata, musí být vždy jasně znázorněny.
• Základní pojmy učiva píšeme vždy velkými tiskacími písmeny, které zrakem okamžitě zachytíme.
• Stěžejní slova, která jsme napsali tiskacími písmeny, musí být spojena spojovacími linkami, aby bylo na první pohled zřejmé, že naše myšlenková mapa má jasnou strukturu a stavbu.
• V myšlenkové mapě bychom se neměli snažit spojit více než 4 základní slova nebo pojmy. Čím více pojmů a částí učiva totiž spojíme navzájem, tím více se vystavujeme riziku, že naše mapa bude stále více nepřehlednější. Je to pochopitelně pouze doporučení, protože více pojmů spojených do jedné myšlenkové řady může naopak někomu velmi vyhovovat.
• Práce nad myšlenkovou mapou bude vždy vyžadovat naši tvořivost a fantazii. Chceme-li se cítit svobodně, musíme i svobodně a samostatně přemýšlet.
• U náročnějších myšlenkových map, ke kterým se časem každý z žáků jistě dopracuje, je výhodnější používání šipek, které spojují jednu myšlenkovou mapu s dalšími mapami a tímto způsobem potom budou žáci schopni mapovat podstatně větší části školního učiva.
• Při práci nad myšlenkovou mapou můžeme používat i různých geometrických tvarů, abychom zdůraznili podobnost některých slov, částí učiva nebo jejich významnost, jestliže je umístíme do rámečku určitého tvaru.
• K zdůraznění podobných pojmů nebo jejich významu ovšem můžeme stejně tak ale použít barevných tužek nebo fixů.
• Jestliže žáci budou používat myšlenkových map v každodenním systému školní práce, potom je vhodné si na další papír zapisovat význam používaných cizích slov, definice, poučky, příklady a další detailní poznámky.
• Chceme-li, aby žáci jasně pochopili stavbu nového školního učiva, měli by používat myšlenkových map v co možná nejjednodušší podobě. Jestliže totiž myšlenkovou mapu zaplníme mnoha informacemi, stane se z ní po čase nepřehledná hádanka, ve které se žáci nebudou schopni při nejlepší vůli vyznat!

Myšlenková mapa je velmi dobrým pomocníkem nejen v případě, že se snažíme zachytit strukturu myšlenek nového učiva, ale i tehdy, jestliže mají například žáci za úkol napsat nějakou písemnou práci na zvolené či zadané téma. Jen málo současných vyučovacích metod vede žáky ke kreativitě. Metoda myšlenkových map je nesporně jedna z nich.

Antonín Mezera