Ještě do nedávna se o způsobu, jakým bude probíhat zavádění ICT do škol, mnoho nevědělo. Nyní ministerstvo postupně informace zveřejňuje. Naposledy na závěrečném semináři projektu Tempus vystoupil Ing. Marek Novotný, vedoucí koordinátor SIPVZ, a poněkud překvapeným účastníkům sdělil novinky realizačního plánu.
Na rok 2001 je v návrhu státního rozpočtu vyčleněno na zavádění ICT do škol 1,84 mld. Větší díl této částky by měl připadnout na samotné vybavení výpočetní technikou a její připojení k internetu. To jsou poměrně známá fakta, překvapivý je však způsob, jakým hodlá ministerstvo toto vybavení zajistit.
Namísto rozdělení financí na účelové dotace přímo školám bylo rozhodnuto o jiném postupu: ve veřejné obchodní soutěži bude podle Novotného vybráno „menší množství tzv. generálních dodavatelů“, kteří zajistí dodávku kompletního technického řešení. Ministerstvo nebude do výpočetní techniky investovat, tedy nic přímo kupovat, ale u generálních dodavatelů si objedná jakousi komplexní službu, poskytovanou každé škole. Služba bude zahrnovat pronájem hardwaru, základního systémového softwaru, nejběžnějších pracovních aplikací (textový a tabulkový editor, základní grafický program apod.), připojení k internetu a také správu a údržbu celého systému, případně i jeho upgrade.
V České republice však v současné době neexistuje žádný subjekt, který by toto mohl úplně zajistit ve všech lokalitách a u všech typů škol. Předpokládá se proto, že v mnoha případech se generální dodavatelé dohodnou na spolupráci se současnými lokálními subdodavateli, kterými mohou být i zcela malé firmičky. Vše ale bude v organizační režii generálního dodavatele, který musí za dané peníze zajistit komplexní službu. Není také vyloučeno, že za tímto účelem budou vznikat i jakási volná konsorcia, sdružující různé firmy.
Přesná kritéria pro výběr dodavatelů zatím nejsou vypracována, řízení by však mělo proběhnout do konce tohoto roku tak, aby zahájení vlastních prací mohlo nastat již začátkem roku 2001. Do té doby bude též zveřejněn metodický dokument, který stanoví pravidla, podle nichž bude celý proces (nazvaný Projekt Infrastruktura) probíhat.
Proč tak složitá rošáda?
Ministerstvo zdůvodňuje svůj záměr několika argumenty. Za prvé je to snaha nezatěžovat učitele zcela nepedagogickými, technickými starostmi. „Na jednotlivých školách by se učitelé neměli zabývat tím, kde tuto technologii získat a jak udržovat,“ říká k tomu Novotný.
Např. problém správcovství sítě by měl zcela řešit dodavatel, který se sám rozhodne, jestli využije služeb stávajícího správce sítě, pokud jej škola již má, nebo problém vyřeší jinak. Zde bude hodně záležet na velikosti a typu škol. Spíše se však počítá, že pokud již škola svého správce sítě má, dodavatel bude chtít využít jeho služeb, místo aby si na stálou údržbu najímal externího pracovníka.
Dalším důležitým argumentem jsou pak množstevní slevy, kterých lze při objednávání „ve velkém“ dosáhnout.
Patrně hlavní fígl této akce však spočívá v již zmíněném pronájmu, nikoli nákupu drahé techniky. To podle Novotného umožní již v roce 2001 za vyčleněné prostředky dodat podstatně větší objem techniky i kvalitnější připojení. Z rozpočtu na příští rok hodlá ministerstvo dovybavit téměř všechny školy na tzv. „minimální standard“. Co to bude reálně znamenat, není ještě jasné. Mělo by to to však být víc, než předpokládala původní koncepce (jeden multimediální počítač připojený na internet rychlostí 64kb/s). Peníze, které by na nákup takové techniky nestačily, stačí na jejich pronájem.
To, jaké konkrétní vybavení škola získá, by mělo záležet především na řediteli (resp. jeho dohodě s dodavatelem), který bude mít možnost nadefinovat si přesně, co ve své škole potřebuje. Nad rámec standardního příspěvku si ovšem bude kvalitnější techniku a služby škola platit ze svých (obecních, sponzorských) zdrojů.
Z toho ovšem plyne, že kromě kabeláže lokální sítě, která má být součástí budovy, nebude výpočetní technika majetkem školy. Výhoda nebo nevýhoda? Z hlediska údržby a upgradu patrně výhoda, jisté však je, že bude nutné dořešit právní stránku odpovědnosti ředitele za tuto techniku.
"Kdo utře …?"
Omlouvám se za tu zhrubělost, ale jen ocituji slova našeho čtenáře z jednoho příspěvku, v němž se obává, že školy, které si vlastní šikovností pořídily slušné vybavení samy, s prominutím "utřou hubu" a nic nedostanou. Jsou obavy na místě?
Systém rozdělování prostředků v této fázi také jasný není a představu si můžeme udělat jen poněkud mlhavou: „Předpokládám, že se nám podaří dosáhnout takového stavu, abychom zajistili minimální standard na všech školách a zároveň dodali všem školám stejný objem služeb. To znamená, že ty školy, které vybaveny jsou, nebudou získávat menší příspěvek, ale bude to něco navíc, co jim umožní navýšit stávající kvalitu,“ říká k této otázce Marek Novotný.
Rozdíly v objemu poskytnutých služeb však každopádně nastanou a budou vyplývat především z typu škol a jejich potřeb. Např. pojem "připojení dostatečnou rychlostí“ tak bude nabývat odlišného obsahu podle toho, zda se týká např. prvostupňové základní školy, nebo střední školy s maturitou. Zde budou v určeném minimálním standardu zcela jistě rozdíly.
Ten, kdo přijde úplně zkrátka, ale budou soukromé školy, které - jakožto podnikatelské subjekty – nedostanou nic.
Závěrem
Uvedené informace jsou dosud jen neoficiálním a průběžně korigovaným plánem projektu Infrastruktura, který je součástí celkové koncepce SIPVZ, jejíž dopracování a následná realizace záleží také na připomínkovém řízení. Zatím jsem však vynechal její dvě podstatné součásti – projekt vzdělávání pedagogů a projekt aplikace ICT. O těch v druhé části článku.
0 komentářů:
Okomentovat