V Americe se rozhořela vzrušená debata o vhodnosti počítačů pro děti. Jde o přímou reakci na lavinovitě se šířící přesvědčení rodičů, že pokud jejich dítě v raném věku nezvládne počítač, již nikdy svůj handicap nedožene. Nyní by mnozí Američané nejraději zakázali počítače i ve školách. Už jsem kdesi napsal, že naše doba je v podstatě schizofrenní. Konec konců, člověk vždycky takový byl a Američané zvlášť. Vše je super a mega, aby to vzápětí bylo zatraceno a uvrženo do smrtící klatby. Americká schopnost přivádět věci do absurdity asi nezná mezí. Nemůžeme se tedy příliš divit, že se v americkém tisku objevují články, jako je ten z U.S. News ON-Line False Promise
“Posadit své dítě před počítač vám může připadat jako dobrý nápad. Ale ještě si to rozmyslete!” Těmito slovy začíná Katy Kelly svoje líčení všech možných strastí, jež číhají na rodiče, kteří se rozhodnou, že opatří počítač svému dítěti. Článek se snaží na mnoha případech dokumentovat, jaké škody působí počítač na dětské mysli, a vzápětí vypočítává vše, v čem počítač brání rozvoji lidského ducha. Jen pro začátek zkrácená citace:
Malý Jonathan Foldi zkroucený v maminčině náručí klape do klávesnice: “A je pro automobil”, nadšeně volá počítačový syntetizátor po úderu na klávesu (tedy “C for car”, samozřejmě) a malý Jonathan zírá na obrazovku a sleduje pohyb. Úplně opomíjí náklaďáky, plastické míčky i houpacího koně a další dřevěné hračky, které stojí na podlaze jejich marylandského bytu. Jonathan se učí z počítače. Už ve třinácti měsících tento klučina zvládal výukový software JumpStart Toddler a další počítačové hry. S otevřenou pusou Jonathan kliká na další písmena…
Autorka článku se zcela oprávněně pozastavuje nad tím, jak mnoho amerických rodičů je posedlých myšlenkou, že výuka k tzv. multitaskingu je nutná od raného dětství a že dítě, které ve dvou letech nezvládá počítač, je ve svém vývoji skoro zabržděno a zůstane méněcenné a nikdy své šťastnější vrstevníky nedožene. Americkou společností se prý jako lavina šíří názor “Kup počítač batoleti a k tomu software. Mozek tvého dítěte se bude rozvíjet.” Podle článku někteří třeťáci zvládají ty nejpokročilejší funkce Power pointu (program Microsoftu pro multimediální prezentace), jinak mají ale omezenou kreativitu. Existuje obecná představa, že čím dříve začneme se vším, tím lépe. S počítačem a také s jazyky. Pravdou je, že počítačové firmy vyvíjejí takzvaný “lapware” (česky tomu říkejme “úchopník”), který slouží k ovládání počítače dokonce u batolat, která ještě neumí mluvit. Pokusy s elektrodami a navozováním kreativních stavů chovanců v ústavech pro narušenou mládež jsou prý poměrně úspěšné… Co k tomu dodat?
Můžeme se pak divit, že se zvedá vlna silného odporu učitelů, psychologů, lékařů a doufejme i většiny rozumných rodičů? Pokud se počítač skutečně spojí s čučením na televizní obrazovku a dítě nedělá nic jiného, pak je dílo dokonáno. Odborníci tomu dnes říkají “obrazovkový čas” a prokázali, že podobný přístup negativním způsobem ovlivňuje představivost, motivaci, poruchy pozornosti a také ve svém důsledku celkovou výkonnost dítěte. (Nic překvapujícího a snad na to ani nepotřebovali dlouhodobé studie.) Američtí psychologové v minulém týdnu dokonce veřejně předložili memorandum na “okamžité moratorium na další využívání počítačů v raném dětství a v základním vzdělání” a doplnili: “až do okamžiku, než výzkum potvrdí negativní či pozitivní vlivy. V jednom názoru zaznělo, že “jediná správná cesta je zpomalit, provést výzkumy a správně je vyhodnotit. Skutečné dopady současné doby počítačů budou známy až za 20 let.” Podle výzkumů Kaiser Family Foundation prý 26 % dětí ve věku od 2 do 7 let tráví denně 40 minut u počítače. (V této statistice mi bohužel už chybí charakteristika dne jako celku, vždyť my nevíme, jak dlouho ideální respondent seděl ve škole nebo házel na koš před domem.) Alliance for Childhood, další americké sdružení na podporu dětství, shodou okolností také v minulém týdnu publikovalo studii “Jen blázen má z toho užitek. Kritický pohled na počítače v dětství.” Počítače prý ničí zdraví a sociální rozvoj dětí. Podle zprávy “děti potřebují silné osobnostní vztahy a technologie odděluje děti od dospělých.” (Další hlubokomyslný závěr zajisté vyplývající z mnoha měsíců výzkumu.)
Reakce na obou stranách barikády se samozřejmě rozcházejí. Zapřísáhlí vyznavači technologií jsou přímým útokem zaskočeni. Jejich nejčastější obranou je tvrzení, že pokud škola nebude na odpovídající technické úrovni, pak bude pro další vzdělávání zcela irelevantní. Což je naprostá pravda. Zároveň ale musíme připustit, že počítačové hry odtahují děti od svých kamarádů do samoty jednotlivce. U některých dětí to může navodit opravdu zdraví nebezpečné vztahy. A nejde jen o hry - někteří vědci tvrdí, že výuka s pomocí počítačů snižuje schopnost číst, rozumět jazyku a také snižuje motivaci.
Není třeba pochybovat, že bez lidského faktoru – rodiče, sourozence, babičky, dědečka a samozřejmě spolužáků a učitelů se výchova zvrtne na špatnou kolej. Názory uváděné v tomto článku vlastně nehovoří o ničem jiném. Jdou jen z extrému do extrému. Pro článek a leckdy pro celou (v tomto případě zejména americkou) společnost je přímo typické zobecňovat krajnosti a vyvozovat z nich dalekosáhlé důsledky. Nesmyslnost rozvoje “předškolního počítačového génia” podle amerického vzoru je nabíledni. Leč zde opět nejde o technologie, ale o vlastní hlavu rodičů. Oni rozhodují o tom, jak technologii v domácnosti využijí, oni rozhodují o tom, zda na zahradě či před školou bude stát plácek na čutanou.
Místo výpočetní techniky ve výchovném systému je přesně takové, jaké jí člověk (a bohužel také prodejce výpočetní techniky) dal. Celý problém neleží v peticích a horujících klatbách, ale ve zdravém selském rozumu rodiče, učitele a také školy jako instituce. Klatby nikdy nefungovaly, hony na rudé čarodějnice a počestné zákony pronásledující drobného milovníka whisky také k dobrému nevedly. V tom má Amerika i Česká republika spoustu, víc než živých zkušeností.
O významu lidské komunikace samozřejmě nikdo nepochybuje. Počítač je jen lopatou v rukou člověka. Lopatou mohu vyházet hlínu z výkopu veřejně prospěšného vodovodu, stejně tak jako jí praštit po hlavě nepohodlného soka – a přesto dnes nikdo nepošle dělníky hrabat vodovod dlaněmi. A s počítačem je to úplně stejné. Počítače se mnozí bojí a bohužel - obraz počítače jako herní konzole je dnes nejčastější. To je chyba nás, lidí.
Proč mne tento článek, který ve své podstatě shrnuje jen to, co všichni přemýšliví uživatelé počítačů v určité podobě znají? Protože prakticky vzápětí reagovaly všechny hlavní firmy a přinesly svá prohlášení k tomuto tématu. Na různých diskuzních serverech se rozhořely nové a nové diskuze. Vzrušené debaty v médiích i mezi lidmi určitě za čas dorazí i k nám.
Určitou nadějí k rozumnému pojetí bez moratorií, klateb, různých ismů mohou být právě závěry některých tamních diskuzí a třeba i oficiální prohlášení celé řady firem, které lze shrnout velmi prostě:
“Problém není v tom, zda technologie ano nebo ne (parní stroje se také přestaly rozbíjet), ale jak s technologiemi pracovat.”
0 komentářů:
Okomentovat