Společensky nosné zasedání MMF a Světové banky jakoby na čas zatlačilo do pozadí ostatní témata. Teď, když přihlouplá hesla demonstrantů odezněla a finančníci odjeli, může nás napadnout, jestli spolu globalizace a školství nějakým způsobem souvisí. A hned si můžeme i odpovědět: ano - a velmi těsně.
Pomalu uplynul první měsíc nového školního roku a zdá se, že chod školství se opět přiblížil normálu. Společensky nosné zasedání MMF a Světové banky jakoby na čas zatlačilo do pozadí ostatní témata. A teď, když přihlouplá hesla odpůrců globalizace odezněla a finančníci odjeli, může nás napadnout, jestli spolu globalizace a školství nějakým způsobem souvisí. A hned si můžeme i odpovědět: ano - a velmi těsně.
Globalizace totiž souvisí se svobodou. Pomáhá šířit myšlenky přes dříve neprostupné bariéry pomocí internetu, rozšiřuje možnost uplatnění na stále větším prostoru jak ekonomickém, tak i společenském. Díky ní se rozšiřuje prostor pro míšení národů a kultur, pro jejich vzájemné poznávání a ovlivňování. Jedním ze základních pilířů úspěšného uplatnění v tomto světě je samozřejmě kvalitní vzdělání. Vzdělání, které odpovídá potřebám moderního světa, dává člověku dobrý základ pro další a vlastně nikdy nekončí rozvoj jeho schopností. Je jistě otázkou, co si kdo z nás představí pod pojmem kvalitní vzdělání, ale existují nástroje, které mohou jeho kvalitu alespoň přibližně určit.
Vzdělání je možné chápat jako službu, kterou jeden subjekt „smluvně“ poskytuje druhému. Tento kontrakt je výhodný pro obě strany, neboť na něm oba „vydělají“, čímž vzniká růstový potenciál. Tak to alespoň vyplývá z aplikace základních ekonomických pouček. Ale je tomu v českém školství skutečně tak? Můžeme o něm říci, že zde vstupují do kontraktu dva rovnocenné subjekty, které jím ve výsledku získají? Bohužel ne, protože zmíněný kontrakt musí vzniknout na základě svobodného rozhodnutí.
Růst není možný tam, kde existuje pouze úzká skupinka těch, kteří mají privilegia k rozhodování o věcech, které se dotýkají nás všech. Musí proto existovat do jisté míry vyrovnané šance, stejně jako svoboda tisku a výměna informací. Stejně tak důležitá je inovace a vzdělání. A nejlepší šanci pro inovaci a pozitivní změny dává právě trh, který zároveň chápe vzdělání jako nejdůležitější investici. Svoboda kontraktu je fenoménem tržní ekonomiky a kapitalismu; neměl mnoho společného s feudalismem, se socialismem pak už vůbec nic.
I české školství v některých aspektech musí díky zvýšenému tlaku globalizačních tendencí měnit svůj obsah a přizpůsobovat se společenským změnám. V mnoha oblastech však změnám jako celek statečně a úspěšně odolává a jejich zastánce spíše trestá, než využívá jejich potenciálu. V první řadě se snaží neustále působit jako osvícená síla, která ví, co je pro druhé, na ni odkázané subjekty, dobré. Nepouští je do procesu rozhodování o věcech, které ovlivňují jejich život. Mám teď na mysli občany v úloze rodičů, nucených dávat děti do škol, které mnohdy nejen že nechtějí slyšet jejich názor na obsah výchovy vlastních dětí, ale dokonce stále ještě lpí na přežitých výchovných zásadách, poškozujících harmonický rozvoj dětí. Nejde o to, učinit výchovu a priory alternativní, ale o uznání žáka za partnera ve výchovném procesu, za jednoho ze subjektů svobodného kontraktu. On chce být vzděláván a já jej k tomu, abych mohl vzdělávat, potřebuji. I jako prostředek vlastní obživy. S tímto vědomím by měli učitelé vstupovat do každé hodiny. Sebelepší vláda nám růst nezajistí, když budeme hloupí, nevzdělaní a málo podnikaví.
Musíme si uvědomit význam institucionálního rámce ekonomiky i společenské etiky. Pokud je základem tržní ekonomiky a růstu svobodná a vzájemně výhodná smlouva, měl by stát dbát na to, aby smlouvy byly dodržovány, a pokud nejsou, aby mohly být vymáhány. A lidé si musí uvědomit, že smlouva se neuzavírá v duchu marxistických teorií, tedy že jeden z účastníků kontraktu může vydělat pouze to, co druhý prodělá. Učitelé tak musí poskytovat co nejlepší vzdělání, reagující na společenské změny a vědecké trendy. Přitom musí mít respekt k právům dítěte a stavět svou pozici na přirozené, nevynucené autoritě. Rodič, jako příjemce služby poskytované učitelem musí vyvíjet tlak na to, aby vzdělání skutečně bylo na takové úrovni, aby jeho dětem dalo dostatečnou šanci uplatnit se v konkurenčním prostředí globálního světa. Toto konkurenční prostředí bude zároveň vyvíjet i tlak na něj, aby ze svých požadavků na kvalitní vzdělání neslevoval.
Jak prohlásil americký filozof Walter Lippmann, kapitalismus vůbec poprvé v lidské historii "ukázal člověku cestu, jak vytvářet bohatství v systému, ve kterém úspěch druhých umožňuje a násobí úspěch jeho samého." Ve školství je třeba toto tvrzení doplnit o to, že je nutné vytvořit prostředí, kde by každý mohl zažít svůj úspěch.
Marek Lauermann
0 komentářů:
Okomentovat