Podle dostupných údajů má asi třetina žen a desetina mužů za sebou zkušenost sexuálního kontaktu s dospělým ve svém dětství. Tato data však můžeme považovat pouze za orientační, protože se týkají pouze případů, o kterých se nějak dozvíme… Čtvrtý díl tematického seriálu.
Pokud si klademe otázky, jak časté jsou případy sexuálního zneužívání dětí, bude samozřejmě záležet především na tom, jak si tento jev vymezíme. Do hry zde vstupují kulturní i historické vlivy, takže při bližším zkoumání vidíme, že v některých oblastech a některých historických obdobích jakoby tento jev vůbec neexistoval, jindy je zase za sexuální zneužívání považován prakticky jakýkoliv tělesný kontakt s druhým člověkem (a někdy ani o něj nemusí jít).
Statistiky jsou slabé
V naší republice v tomto směru nejsou k dispozici dlouhodobé statistické údaje. Ve skutečnosti bylo možno studovat tento jev až po roce 1989 a v současnosti jsou používány ke zjištění stavu spíše retrospektivní studie. Statistické údaje policie, týkající se vyšetřovaných trestných činů týrání a sexuálního zneužívání dětí, mapují situaci od roku 1988. Vezmeme-li v úvahu dostupné údaje u nás i v cizině, dá se zhruba předpokládat, že asi třetina žen a desetina mužů má za sebou zkušenost sexuálního kontaktu s dospělým ve svém dětství. Tato data však můžeme považovat pouze za orientační, protože se týkají pouze případů, o kterých se nějak dozvíme - buď v podobě kriminálních případů či retrospektivně, z výpovědí postižených. U různých autorů proto nacházíme různé počty, výše uvedené četnosti se však vyskytují nejčastěji.
Zvýšená pozornost nemusí přinést zlepšení
Sexuální zneužívání dětí je však v naší civilizaci považováno za závažný jev bez ohledu na to, s jakou frekvencí se reálně vyskytuje a v poslední době je mu věnována na celém světě rostoucí pozornost. Do značné míry je to ovlivněno působením médií, která informují o odhalování sítí dětské prostituce, o pornografii na internetu, případně přinášejících zprávy o sexuálně motivovaných útocích na děti a o pátrání po jejich pachatelích. Podobné informace v sobě obsahují riziko, že skutečné případy sexuálního zneužívání nebudou ani rozpoznány, protože pozornost veřejnosti je zaměřena jen na nejkřiklavější, často tragicky končící případy.
Opačným rizikem, které se objevuje v některých zemích po letech intenzivní informační kampaně ze strany odborníků, je odhalování sexuálního zneužívání v jakémkoli bližším kontaktu s dítětem (viz např.v USA dědeček, zbavený soudně možnosti kontaktu s vnukem, protože ho na veřejnosti políbil při loučení před školou, chlapec z první třídy, obviněný ze sexuálního obtěžování, protože políbil na tvář spolužačku - na její přání). Zvýšená citlivost veřejnosti na tento problém tak nemusí znamenat skutečné zlepšení stavu, případně pomoc a řešení.
Trestní vymezení
Pro základní orientaci můžeme použít vymezení, které nacházíme v našem trestním řádu. Trestní zákoník se zaměřuje především na stanovení věkové hranice, pod kterou je pohlavní styk s druhou osobou považován za trestný čin. Tato hranice určitým způsobem existuje ve většině kultur, je však velice pohyblivá. Základní otázkou je chápání toho, co je dítě a jaké ochrany se mu v dané společnosti dostává (pokud vůbec). Nejen v našem trestním zákoníku, ale i v řadě dalších zemí se zřejmě implicitně vychází z určitých biologických zákonitostí vývoje, kdy většina dětí obojího pohlaví dosahuje pohlavní zralosti právě v období kolem patnáctého rokem. Dolní hranice počátku zneužívání je podle některých zjištěných případů dána prakticky narozením dítěte.
Hranice patnácti let je v naší kultuře považována za určitý předěl, který dítě posunuje mezi mladistvé, to znamená (z právního hlediska) mezi jedince, kteří jsou již částečně odpovědni za své chování. Ve formulacích trestního zákoníku je však zdůrazněn rovněž fakt, že i dítě po patnáctém roce života může být pohlavně zneužíváno, pokud se tak stane zneužitím přirozené i zákonné závislosti, ze které se dospívající nemůže vyvázat. Pokud je mladší jedinec v situaci závislosti na starším a neodvažuje se mu vzepřít, jde vlastně o zneužití moci, kterou má pachatel nad svou obětí. Podle některých autorů jde při sexuálním zneužívání především o zneužití moci. Pachatel zneužívá své moci nad dítětem, které je slabší a které může snadno ovládnout. O zneužití moci tedy jde i v případech, kdy není použito pachatelem násilí.
Zájemce o detailní rozbor právních souvislostí postižitelnosti sexuálního zneužívání dětí odkazuji na kapitolu Právní zajištění dítěte s CAN, str. 193 a násl. v publikaci Dunovského, Dytrycha a Matějčka: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Vyšlo v nakladatelství Grada, Praha 1995. V této publikaci jsou rovněž uvedeny existující definice sexuálního zneužití dítěte.
Hadj Moussová Zuzana
0 komentářů:
Okomentovat