Kdyby se toho dožila posluhovačka paní Műllerová, řekla by k víkendovým zprávám jen jedinou kratinkou větu: Tak nám zase školské odbory vyhlásily stávkovou pohotovost. A kolikátou, paní Műllerová? otázal by se udiveně Josef Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena opodeldokem, já už jsem jich zažil několik a ani jedna z nich nestála za nic.
Kdyby se toho dožila posluhovačka paní Műllerová, řekla by k víkendovým zprávám jen jedinou kratinkou větu: „Tak nám zase školské odbory vyhlásily stávkovou pohotovost.“ „A kolikátou, paní Műllerová?" otázal by se udiveně Josef Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena opodeldokem, „já už jsem jich zažil několik a ani jedna z nich nestála za nic.“
V pátek, který je vlastně památným dnem, protože tehdá nám stejně tak zabili v Sarajevu Ferdinanda, se sešlo v Hrádku u Ústí nad Orlicí předsednictvo Českomoravského odborového svazu pracovníků školství, které se usneslo a vyhlásilo na pondělí 23.října stávkovou pohotovost ve všech českých školách. Záminkou k této úsměvné rebélii a stávkové hotovosti českého učitelstva, které v pondělí, nic netušíc, vesele a ostošest učilo dál, se stal návrh novely 55 poslanců ODS, Unie svobody a KDU-ČSL, kteří chtějí změnit předchozí několikrát již přepisovanou novelu zákona o státní správě a samosprávě ve školství. Ta sice činí obce zodpovědné za zřizování a chod škol, ale omezuje jejich vliv na výběr řídících pracovníků. Poslanci v pošetilosti sobě vlastní dokonce navrhují dát obcím pravomoc jmenovat bez konkursního řízení ředitele předškolních zařízení, škol a školských zařízení, které samy zřizují. Světě div se, chtějí rozhodovat o řízení škol, která nejen samy zřizují, ale dokonce financují.
Podle představ odborářů by však zaměstnavatelem pracovníků ve školství měl být stále moudrý a všeobjímající stát, který garantuje a chrání kvalitu vzdělávání! Součástí našeho státu jsou však také obce, stejně jako i nově vznikající kraje, jejichž postavení by bylo více než tragikomické, kdyby neměly právo z vlastní vůle pověřit řízením škol kvalifikované zástupce, kterým vysloví municipální orgány důvěru. Kdo školství zajišťuje a platí, měl by také o jeho fungování rozhodovat. Nikdy nelze vyloučit, že v některých okamžicích se starosta či obecní radní zmýlí, ale kdo nic nedělá, nic také nezkazí.
Pan ministr školství se v pondělním televizním záběru otočil ve chvatu do objektivu dychtivé kamery a se strohostí jemu vlastní pronesl památnou lakonickou větu: „Je to prostě špatný návrh novely.“ Bác, a máte to! Vládní dveře letí a pan ministr s nimi na zasedání stejně vládního kabinetu. Předseda školských odborů Rössler nesouhlasí, s tím, že by podle novely zákona měli být ředitelé škol jmenování obcemi bez konkursního řízení. Školství prý nemůže být vystavováno neustálým změnám, které jdou naprosto proti sobě. Pan předseda má jistě pravdu a oči mu planou spravedlivým hněvem naprosto oprávněně, ale bohužel v nepravou chvíli a v nesprávné době. Opět nám tedy hrozí další kolaps českého regionálního školství a odboráři chtějí stávkovými bouřemi protestovat proti poslanecké novele zákona "až do vítězného konce".
Mluvíme-li však o konci a ještě k tomu vítězném, bylo by vhodné se vrátit alespoň na okamžik na samý začátek tohoto roku, kdy byla ministerstvem školství v tichosti a bez povšimnutí vydána novela vyhlášky o konkursním řízení. Pracovníci Českomoravského odborového svazu pracovníků školství byli patrně před jejím schválením na dost dlouhé a zasloužené dovolené, protože jinak by zjistili, že na základě této novely vyhlášky je dnes možné jmenovat do funkce ředitele školy téměř kohokoliv. Tehdy měla zaznít plamenná slova předsedy ČMOS: "Je to pro nás nepřijatelná a zásadní záležitost." Ano, tehdy to bylo na místě a v pravou chvíli. Již téměř rok totiž probíhají konkursy na ředitele škol, které svou úsměvnou atmosférou připomínají jednání c. a k. vojenských odvodních komisí z doby Josefa Švejka, když odjížděl do světové války na vozíku „toho cukráře za rohem, který v něm před lety vozil svýho chromýho zlýho dědečka na čerstvej vzduch“.
Konkursní komise totiž ve stejném stylu dnes třídí skupiny koktajících uchazečů o místa ředitele škol na vhodné a nevhodné bez stanovení jakéhokoliv pořadí, pravidel, ladu a skladu. Poctiví a erudovaní kantoři stojí tak v jedné řadě s vizionáři, reformátory či blouznivci našeho školství. Většina z nich je pak označena výrazem „tauglich“ a na zřizovateli potom zůstává, aby si ze skupiny kandidátů sám vybral jednoho z dychtivých uchazečů. Pevně a jasně stanovená pravidla konkursního řízení, která by určovala pořadí nejvhodnějších kandidátů jsou dávno tytam. Kdeže loňské sněhy jsou! Moudrý zřizovatel získává pak o jednotlivých doporučených kandidátech další a další reference, drby a klepy, a zprávy předávané ústním podáním jako za dob Boženy Němcové, kdy pohádky ještě končívaly vítězstvím doba nad zlem. Většina zřizovatelů však raději chová v kleci jihoamerického papagáje, který na požádání okamžitě vytáhne z osudí los jednoho šťastlivce, jenž obdařen je funkcí ředitele školy české. Je to často rychlejší a pravděpodobnost správné volby vhodného ředitele školy je přibližně stejná. Taková je dnes realita všedních dnů, takový je „vítězný konec“, kdy prapory vlají a davy učitelů jásají nad příchodem nového direktora v české škole! Bác, a máte to, pane předsedo!
Slova vyřčená některými poslanci na obhajobu novely zákona o státní správě a samosprávě školství se nemusí někomu líbit. Jistě se nelíbí mnoha učitelům a ředitelům škol. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že je opravdu "nesystémové a neobvyklé, aby subjekt, který zřizuje školu, nemohl jmenovat o vlastní vůli jejího statutárního zástupce." Bylo-li totiž kdysi vysloveno A, není právě příliš překvapivé, že za nějaký čas vysloví poslanci písmeno B. Na pořad dne se postupně dostanou další a další písmena české abecedy, a tato okolnost by neměla nikoho příliš šokovat. Přijetím zákonů o obcích, krajích a o volbách do zastupitelstev krajů byl zahájen dlouhý a strastiplný proces transformace nejen veřejné správy, ale i našeho dosavadního uvažování a myšlení, nad kterým mnoha učitelům bude v dalších letech zcela jistě třeštit hlava. Jedno je však nesporné. Školy a školská zařízení byly svěřeny řadou zákonů českého státu do péče obcí a krajů. Nyní je pozdě plakat nad rozlitým mlékem, které vzkypělo na poslanecké plotně. Exministr vnitra Grulich blahé paměti při jedné z politických diskusí rámovaných televizním pořadem „V pravé poledne“ kdysi vyslovil památnou větu, která má platnost i v případě stávkové pohotovosti vyhlášené v tomto týdnu Českomoravským odborovým svazem pracovníků školství: „Nestrašte lidi, pane kolego!“
0 komentářů:
Okomentovat