V našem školství se trvale zvyšuje počet dětí, u kterých si škola stěžuje na nedostatečnou úroveň čtení a u kterých následně odborná pracoviště konstatují specifickou poruchu čtení - dyslexii. Je proto žádoucí poskytnout i rodičům několik doporučení, jak by mohli těmto problémům zcela nebo alespoň částečně předcházet.
Následující řádky jsou vhodné zejména pro rodiče prvňáčků. Je sice nepochybné, že základní díl zodpovědnosti za výuku čtení a psaní má škola, na druhé straně je však pravda, že rozvoj čtenářských dovedností je výrazně ovlivněn podnětností rodinného prostředí a tedy i spoluprací rodičů se školou na tomto úkolu.Čtení musí stát na pevných základech. Tyto základy se vytvářejí v rodině roky před vstupem do první třídy. Pokud základy nejsou dobré, nedá se nic dělat, pro jejich zlepšení jsou určeny právě první měsíce první třídy.
Jistě nelze vyjmenovat všechny dovednosti, které jsou ke zvládnutí čtení zapotřebí. Některým věnuje škola poměrně značnou pozornost. U jiných předpokládá, že je děti nějak zvládnou samy buď v předškolním období nebo v průběhu podzimních a zimních měsíců strávených ve škole a příliš systematicky je netrénuje. Bohužel u řady dětí se toto očekávání nesplní a ony mají se čtením problémy i v pozdějších letech.
Dítě by v prvé řadě mělo rozumět tomu, co je čtení. Mělo by pochopit, že text na papíře odpovídá mluvené řeči a současně reálným věcem. Tento vztah není nahodilý, nelze např. přečíst řeka, když v textu je napsáno říčka nebo řízek. Je dobré vyjít z toho, co dítě již pravděpodobně zná. Když pozná a "přečte" značku McDonald, Mercedesu, své jméno, svou značku ve školce, symbol pro konkrétní televizní program, umí jeden základní princip čtení. Kdyby čeština byla obrázkové písmo, úplně by tato dovednost stačila.
Jenže české dítě musí ještě navíc pochopit, že napsané slovo není obrázek a řeč není nepřetržitý proud zvuků, ale skládá se ze sdělení, myšlenek (vět) a ty zase z jednotlivých slov. Každé slovo se pak dá rozložit jako stavebnice do menších částí, což jsou slabiky nebo hlásky. Když se jednotlivé hlásky (zvuky, písmenka) poskládají jinak, vznikne odlišné slovo. Je to prakticky stejné, jako když pracujeme se stavebnicí. Dospělý člověk tuto dovednost až na výjimky prakticky nepoužívá (s výjimkou cizích jazyků nebo obzvláště těžkých slov) a vůbec mu nepřijde, že se kdy tuto dovednost učil.
Dítě samozřejmě tento princip řeči "zná" a běžně ho v řeči používá, ale dělá to nevědomky. Proč mu však tato dovednost nedostačuje pro čtení, když písmo je jenom psaná forma řeči? Řeč má totiž poněkud jiný charakter než čtení. Zatím u řeči se můžeme domnívat, že k naučení stačí, aby jí bylo dítě v průběhu života dostatečně vystaveno, k osvojení čtení je zapotřebí mnohem víc.
A my je musíme pocvičit, aby si je dokázalo osvojit. Je pravděpodobné, že jsme to nevědomky dělali už když bylo dítě menší a my jsme je učili rýmovačky, rozpočitadla…Jde o velmi jednoduchá cvičení a hry, ke kterým nejsou zapotřebí žádné speciální dovednosti a lze je hrát prakticky kdykoliv.
Vymýšlení rýmů na slova (třeba kos, pes), dítě se může učit nejrůznější rýmovačky:
Liší se dvě slova (např. klas - vlas, brok - blok)? Při náročnějším úkolu by dítě mělo poznat čím se obě slova odlišují. Relativně nejjednodušší je první hláska, pak souhláska na konci slova, docela těžká je samohláska na konci slova.
Rozkládání slov na slabiky (rozpočitadla; má-ma, ma-ši-na)
Řekni co nejvíc slov (zvířata, co jíme), která začínají na konkrétní hlásku (koza, kůň, kachna, klíště, kapr…)
Slyšíš "m" ve slově maso, kmín, komín, blesk?
Co zbude ze slova "pes", když dáme pryč hlásku p?
Zkus rozložit slovo na jednotlivé hlásky (ne, ma, kos, pes, vana…)
Slovní fotbal (dítě řekne slovo, dospělý vymyslí nové slovo, které začíná poslední hláskou slova, které řeklo dítě, dítě vymyslí nové slovo… Kdo nevymyslí slovo, dostává gól)
Řadu základních dovedností souvisejících se čtením získá dítě přirozeně a nenásilně, když mu předčítáme. Např. vidí, že se čte zleva doprava, shora dolů, že se čtou písmenka a ne obrázky apod.
Tím, že se čtení rozvíjí pouze čtením, platí pro něj mnohem víc než pro jiné dovednosti, že dítě musí chtít číst, že je čtení musí bavit, musí mu něco přinášet. Zájem, motivace ke čtení jsou v prvních měsících mnohem důležitější než rychlost osvojování písmenek a technika či dokonce krása čtení. Již zmíněné předčítání slouží velice dobře i k povzbuzení zájmu. Alespoň v první a ve druhé třídě bychom z těchto důvodů měli předčítat všem dětem. Většina z nich se učí číst, ale nedokáže ještě dobře využít čtení k učení a tedy ani k čtení pro zábavu. Rozhodně nemusíme mít obavy, že když školákovi budeme předčítat, zleniví, zvykne si a nenaučí se číst nikdy.
Nenechte se strhnout předčasně k požadavku krásného čtení. U řady dětí, které jsou na počátku své čtenářské dráhy, vede tento požadavek k tzv. dvojímu čtení, tedy k takovému čtení, kdy si dítě nejprve slovo přečte potichu po písmenkách nebo slabikách a pak je nahlas vysloví krásně vcelku. Má se za to, že zejména v pozdějších obdobích je tento návyk nevýhodný a zpomaluje čtení.
Jedna důležitá zásada na závěr. Vytváření základů se nedá uspěchat. Dokud dítě nemá zvládnuté základy, nemůže dobře pokračovat dál. Základy čtení nejsou závody. Není vhodné předhánět se, že už v prosinci dokážou všichni žáci ve třídě číst a ten, který to neumí, nepatří do první třídy základní školy nebo je asi dyslektik. Kritériem úspěšnosti učitele je, že principům a základům čtení naučí všechny děti.
0 komentářů:
Okomentovat