Prospěchové problémy ve škole mohou být způsobeny celkově sníženými schopnostmi pro vzdělávání. To pak má dítě výrazné obtíže ve více či dokonce ve všech předmětech nebo na to, aby "prolézalo s odřenýma ušima", musí vynaložit neúměrné množství času a energie. Někdy má takové dítě stejné problémy i v běžném životě, jindy však má potíže pouze ve škole a při "vzdělávání" v běžném životě je zcela kompetentní. Velmi malou skupinu v populaci neúspěšných žáků představují tzv. děti s mentálním postižením. Charakteristikou nezbytnou pro přidělení této diagnózy je právě to, aby dítě bylo výrazně opožděné i mimo školu, tedy při kontaktech s vrstevníky, při vyřizování běžných životních záležitostí. Pro tyto děti je třeba mnohem výrazněji přizpůsobovat učivo a vzdělávací metody než ostatním dětem. Zatím se to děje téměř výlučně ve zvláštních školách, je snaha alespoň část těchto dětí mnohem víc přiblížit běžné populaci.
Děti musí umět všechno
Stejně velká pravděpodobnost však je, že struktura schopností je u dítěte nevyrovnaná a tak mu docela přijatelně jdou některé předměty, zatímco na jiné je "tvrdé". Obecně se nám v běžném životě jeví jako přirozené, že někdo má předpoklady pro tenis, zatímco druhý se do míčku velmi často ani netrefí, ale zato moc pěkně hraje na kytaru. V životě dospělých je tomu až na výjimky tak, že zpravidla neděláme to, co nám vůbec nejde a snažíme se orientovat na to, v čem máme naději na úspěch. Ve škole však jako by toto velmi rozumné pravidlo neplatilo a předpokládá se, že se všechny děti musí naučit všechno dobře. Jako by naše hodnota byla menší a jako bychom snad nedokázali žít bohatý a užitečný život, když nepochopíme dobře doplněk nebo kvadratickou rovnici nebo když neumíme lyžovat. I ve škole tedy musí platit, že někomu některý předmět jde více než ostatní a že tyto rozdíly jsou zcela normální. Variabilita je velmi cenná a důležitá z hlediska dalšího rozvoje společnosti. Měli bychom ji tedy spíš podporovat a ne se ji snažit srovnat do jedné šablony.
Je třeba jasně říct, že u většiny dětí relativně horší výsledky v některém předmětu tedy vůbec nemusejí znamenat, že jde o nějakou poruchu.
Na druhé straně se domníváme, že část neprospěchu v některých předmětech může být způsobena poruchou právě v této konkrétní oblasti. Mám na mysli zejména specifické poruchy učení v oblasti čtení, psaní, pravopisu a počítání. Jde o tzv. dyslexii, dysgrafii, dysortografii a dyskalkulii. Dětí v této druhé skupině v našem školství stále narůstá, dnes jich je kolem 5 %. Vzhledem k tomu, že člověk se v současné společnosti a v běžném životě neobejde bez dobrého čtení, písemného vyjadřování a alespoň základního počítání, je naší povinností těmto dětem pomáhat a přivést je zpět na cestu k co nejlepším dovednostem.
Chování a zdraví
Jakkoli jsou na vysvědčení zvlášť známky z chování a ostatních předmětů, máme zkušenosti, že u řady dětí se na jejich neprospěchu výrazně podepisují nedostatky v chování. Nemám na mysli jen to, že učitel u zlobila sníží za zlobení známku z matematiky nebo češtiny o jeden stupeň. Děti nesoustředěné, živé, roztěkané, mají přes dobrou inteligenci faktické problémy se zvládáním učiva. Nedokážou se soustředit v potřebnou chvíli, nevydrží s výkonem do rozhodujícího konce, nepoznamenají si domácí úkol, jsou impulzivní a vyrušují, když jsou vyvoláni, nevědí, kde se čte, čtvrtou a pátou hodinu již jen zlobí a nedávají pozor, nejsou schopné soustředit se na výklad.
Příčiny neprospěchu musíme hledat i ve zdravotním stavu dítěte. Škola představuje značnou zátěž, školní výsledky citlivě reagují na kondici dítěte. Řadě dětí po určitém čase stráveném ve škole ubývají síly. Každý reagujeme na únavu jinak, podobně na blížící se nemoc nebo na rekonvalescenci. Někdy máme pocit, že dítě nemůže být unavené, když má sílu na rošťárny. Jenže tak tomu vůbec nemusí být. Existuje řada onemocnění, která odvádějí pozornost dítěte od učení, vyčerpávají jeho síly. Patří mezi ně např. atopický ekzém, neurózy, různá vnitřní onemocnění. Dítěti komplikují přístup ke vzdělání např. i obavy z nějakého zákroku, hospitalizace. Některé děti užívají vzhledem ke svému onemocnění léky, které mají nepříznivý vliv na schopnost učit se.
Vnitřní a vnější svět
Děti reagují úplně stejně jako dospělí na nepříznivé okolnosti a události v okolí. Pro dítě jsou na nejvýznamnějším místě rodinné poměry, dále vztahy s vrstevníky a s učiteli. Někdy máme tendenci bagatelizovat. Víme, že dneska se kamarádí s Aničkou, zítra o ní už neví a její kamarádkou na celý život je pro změnu Petra. Máme pak pocit, že to jsou takové dětské starosti. Jenže pro dítě jsou stejně důležité a závažné jako podobné události pro nás. Jsou děti, které se uzavřou do sebe, přestanou reagovat, jiné jsou agresivní, další přestávají spatřovat důležitou hodnotu ve školním učení. Podobně ve vztazích s učitelem mohou i maličkosti přispět k tomu, že dítě hůř prospívá. Pro menší dítě totiž bývá vztah k osobě důležitější než vztah k předmětu. Dobrý vztah k paní učitelce výrazně podněcuje ochotu učit se. Získat pozitivní odezvu od učitelky a od rodičů představuje významný motivační faktor.
Na prospěch má vliv i místo vzdělání v hierarchii hodnot rodiny i společnosti. Jestliže dítě od malička vidí kolem sebe, že vzdělání nemá v životě žádnou hodnotu, nemá nejmenší důvod, aby samo o tuto hodnotu usilovalo. K neprospěchu může paradoxně přispět i neúměrně velký tlak. Dítě není schopno tomuto tlaku vyhovět, postupně ztrácí schopnost bránit se, "hroutí se" a pracuje výrazně pod svými možnostmi.
Na závěr bych znovu připomenul, že schopnosti pro současné školní vzdělávání a školní prospěch nemusejí mít vůbec žádný vztah k úspěšnosti v životě. Je proto velká chyba, když se u všech dětí významně soustřeďujeme na školní prospěch a posuzujeme hodnotu dítěte výlučně na základě školních výsledků.
Václav Mertin
0 komentářů:
Okomentovat