Na mnoha základních školách se programování vyhýbají. V tématických plánech předmětu výpočetní technika převažují základy operačního systému a psaní v některém z editorů. Je programování opravdu zbytečné? A pokud ne, který nástroj zvolit? Při jednom semináři z didaktiky výpočetní techniky jsme se studenty (budoucími učiteli) diskutovali o opodstatněnosti zařazení výuky programování v rámci předmětu výpočetní technika na základní škole. Mnozí byli při první své odpovědi značně odmítaví. Argumentovali především tím, že programování je příliš složité a je vhodné pouze pro nadanější děti. Velká část studentů k tomuto závěru zřejmě dospěla na základě svých dosavadních zkušeností z jednotlivých pedagogických praxí. Na mnoha základních školách, kde je předmět výpočetní technika zařazen do výuky, se totiž programování vyhýbají. Učební osnovy sice doporučují základy algoritmizace, ale jsou natolik volně stanoveny, že mnohá z doporučení zůstanou nevyslyšena. V tématických plánech pak převažují základy operačního systému a psaní v některém z editorů.
Programování má smysl
Je vůbec nezbytné učit všechny žáky základům programování? Vždyť profesionálních programátorů není zapotřebí mnoho a většina národa bude jen pouhými uživateli počítačů. Nutit děti pracovat se složitými programovacími nástroji a trápit je učením komplikovaných programovacích jazyků určitě není vhodné a nepřinese to žádný význam. Zařadit do tématického plánu na základní škole výuku programování například v Pascalu je opravdu nešťastný krok. Vzhledem k hodinové dotaci a úrovní znalostí dětí je téměř nemožné žáky seznámit byť jen se základy takovéhoto programovacího jazyka. Jazyky jako jsou Pascal, C, C++, Visual Basic a podobně patří případně až na střední školy.
Jak tedy učit programování menší děti? Podstatou programování na základní škole by jednoznačně nemělo být ovládnutí některého z programovacích jazyků, ale objasnění základních principů a zásad tvorby algoritmů a programů, prohloubení analytického a logického myšlení. K tomuto nepotřebujeme prostředky se složitou syntaxí, komplikovanou strukturou datových typů a zdrojových souborů. Naopak programovací nástroj by měl být co nejjednodušší v ovládání a učení. Musí podporovat přirozenou touhu dítěte po zkoumání a hravosti. Začínat učit menší děti práci s počítačem za pomocí Wordu nebo dokonce příkazů MS DOSu je značně nešťastný postup. Oč je vhodnější tvorba například v Logu nebo v Baltíku. Žákům pod rukama vznikají prográmky, nad jejichž kvalitní úrovni občas užasne i učitel. Jen tak mimochodech se učí ovládat počítač a pracovat s klávesnici a myši. Vše zcela přirozeně, při zachování podnětného prostředí pro iniciativu a nápaditost dětí. Při programování lze výuku mnohem lépe diferencovat. Nadanější a šikovnější děti mohou řešit složitější programy, mohou si vymýšlet další vylepšení a zdokonalení svých prací. Slabší žáci budou mít radost z vyřešení jednoduchých úloh. Jak nudně a nezajímavě proti tomu musí působit výuka založena jen na kancelářských softwarových produktech, učení klávesových zkratek a opisovaní textů. Naštěstí máme k dispozici dostatečný výběr vhodných nástrojů pro potřebu základních škol. Většinou jsou založeny na možnosti grafického výstupu, který je pro děti zajímavější a názornější než strohé texty.
Vybíráme vhodný nástroj
Programovací jazyk, který se rozhodneme aplikovat v hodinách výpočetní techniky, by však měl splňovat určitá kritéria. V žádném případě by jeho syntaxe neměla být příliš složitá. Z časového, ale ani didaktického důvodu není vhodné věnovat velké množství času a energie pouhému učení jazyka. Je potřeba mít neustále na paměti, že cílem není ovládat programování v určitém programovacím jazyku, ale naučit děti základům algoritmizace, logického a programátorského myšlení. Jazyk je pouhým nástrojem k dosažení tohoto cíle.
Další výhodou je, umí-li vybraný programovací nástroj zapisovat příkazy i česky. Většina žáků nemá natolik zažitý cizí jazyk, aby jim příkazy v angličtině nepůsobily problémy. Je vhodné, aby se děti soustředily na vytváření programů a nemusely velkou část svého úsilí věnovat přemýšlení nad zněním a tvary příkazů.
Nezbytnou podmínkou je jednoduché, přehledné a uživatelsky přístupné prostředí programovacího nástroje. Prostředí musí být kvalitně strukturováno a mělo by umožňovat jej upravovat podle zvyšujících se znalostí a nároků žáků. Hlavně pro menší děti je výhodná možnost vizuální tvorby programů, bez vyšších nároků na znalosti matematiky. Děti potřebují vidět výsledky svého počínání. Přílišná míra abstrakce činí programování pro velkou část dětí nepochopitelnou. Naopak přehledné grafické ztvárnění algoritmů i samotného programu činí programování zajímavé a přitažlivé.
Chceme-li však, aby nástroj sloužil i pro složitější úkoly, musí podporovat i psanou formu tvorby programů. Zvolený programovací jazyk by měl ctít zásady moderního programování, jako je například tvorba podprogramů a jejich parametrů, přehledná modularizace jednotlivých projektů, práce s jednotlivými objekty a pod. V neposlední řadě je pro výběr nástroje důležitá jeho cena. Většina výrobců nabízí výrazné slevy pro školy nebo výhodné multilicenční podmínky, na které je potřeba se informovat.
V dalších článcích se zaměříme na některé z produktů vhodných pro výuku programování na základních školách. Výběr padl na nástroje, které mají v naší zemi určitou tradici nebo jsou přímo u nás vytvářeny. Jedná se o programovací nástroje Logo, Karel, Petr, Baltík a Baltazar. U jednotlivých produktů se zastavíme důkladněji a vysvětlíme si jejich možnosti.
Rostislav Fojtík
0 komentářů:
Okomentovat