Na internetu se můžete připojit k protestní akci pro zachování víceletých gymnázií. Forma je jednoduchá: zašlete e-mail ministru Eduardu Zemanovi. Mezi osobnostmi, které se k akci již připojily, jsou např. novinář Ondřej Neff nebo poslanci Karel Kühnl a Pavel Severa. Na internetové stránce http://mujweb.cz/Skolstvi/viceleta.gymnazia se můžete připojit k protestní akci za zachování víceletých gymnázií. Forma je jednoduchá: zašlete e-mail ministru Eduardu Zemanovi. Jako text lze použít na stránce vystavený vzor, kterým se také můžete jen inspirovat pro své vlastní znění dopisu. Na stránce rovněž naleznete ministrovu veřejnou e-mailovou adresu.
Akce byla zahájena v červnu tohoto roku a po prázdninové přestávce byla nyní znovu obnovena. Internetovou stránku zatím navštívilo asi 750 čtenářů, z nichž 60 svůj e-mail ministru také odeslalo. Mezi osobnostmi, které se k akci již připojily, jsou např. novinář Ondřej Neff nebo poslanci Karel Kühnl a Pavel Severa.
Iniciativa je dílem studentů Pavla Maršálka, Jana Tandlera a Tomáše Cvrčka.
Zde také bez redakční úpravy publikujeme průvodní text, který je doplněním stručných informací na samotné stránce a podrobněji vyjadřuje stanovisko autorů výzvy:
Proč víceletá gymnázia – ANO
V návrhu Zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání a o změně některých dalších zákonů (školský zákon) se v § 60 odst. 5 nepočítá s víceletým gymnaziálním vzděláváním.
Víceletá gymnázia vznikla v okamžiku, kdy stát zjistil, že dosavadní školský systém nevyhovuje rozvoji hospodářství.Toto se odehrálo již za Marie Terezie v roce 1774, kdy byla vyhlášena zásadní reforma tehdejšího feudálního školství. Po mírné reorganizaci v roce 1869, kdy vznikají v historii poprvé osmiletá gymnázia (před tím dvouletá a tříletá). Tato vydržela až do roku 1948(!) téměř beze změn. V roce 1918 se pouze rozdělila podle zaměření humanitního nebo přírodovědného na klasická (8 let), reálná (8 let), reformní reálná (8 let) a reálky (7 let).
Toto gymnaziální víceleté studium ruší až Nejedlého jednotná škola v letech 1945-48. V roce 1968 jsou opět obnovena, aby byla v zápětí normalizačním procesem po vpádu sovětských vojsk opět zrušena.Víceletá gymnázia byla opět, již podruhé, obnovena v roce 1990. Rušily je tedy pouze nedemokratické režimy. Dokonce byla zachována i za německé okupace 1939-45 za vlády Adolfa Hitlera nad téměř celou Evropou.
Dnešní demokratická vláda se tedy chystá ke stejnému kroku, jaký provedli její nedemokratičtí předchůdci. Reforma z roku 1948, která víceletá gymnázia zrušila poprvé po téměř dvousetletém trvání, jim vytýkala téměř totéž, co dnešní vláda po deseti letech existence. Obě vlády - komunistická (1948) i současná sociálně demokratická (2000) - hovoří o nepřípustnosti elity, přílišné výchově k individualismu, nebezpečí ranné seberealizace, nebezpečná diferenciace, absence negativního příkladu, dostupnost stejného vzdělání všem, apod. Největším paradoxem však je, že všechno to, co kritizuje, právě potřebujeme. Tyto „elity“ jsou právě za 20 - 30 let těmi „tahouny“, kteří ženou společnost dopředu.Určitě těmito není šedivá, průměrná nic neříkají vrstva, kde všichni jsou si vědomostmi rovni.
I komunistický režim brzy pochopil, že tyto „elity“ je nutno pěstovat, i když to nevykřikoval příliš hlasitě a nikdy je elitami nenazval. Potichu tedy začal realizovat na základních školách třídy studijní a pracovní, vybíraly se školy, na kterých byly zřizovány a vychovávány elity pod rouškou matematického,jazykového, sportovního, hudebního a jiných zaměření. Komunistický režim totiž nemohl z ideologických důvodů zavést „buržoazní“ víceletá gymnázia. Tzv. nová koncepce od roku 1976 prosazovala individuální přístup učitelů, skupinové vyučování, týmovou práci, apod. Ovšem v nehomogenních různorodých prostředích jednotné socialistické školy, kde ve třídách seděli žáci s různým potenciálem rychlosti chápání, neměla tato koncepce naději na úspěch. Situace se zlepšila zavedením víceletých gymnázií v roce 1990.
Nevím, zda dnešní tvůrci školského zákona a příznivci rušení víceletých gymnázií vůbec někdy na těchto školách učili. Nemohou přece nevidět zájem veřejnosti o tyto školy a jejich celkové výsledky, spokojenost rodičů i většiny studentů. Tvůrci nového školského zákona se pseudovědeckými úvahami chystají řešit problém, o kterém se ví již mnoho let. Není nic těžkého podle demografického vývoje zjistit s šestiletým předstihem kolik žáků nastoupí do prvních tříd základních škol. Úbytek dětí v základních školách, poloprázdné budovy a neradostný pohled do budoucnosti řešíme zrušením škol středních-víceletých gymnázií s jejich dvousetletou tradicí. Jedná se zřejmě o problém finanční a vůbec ne vzdělávací. Mám dojem, že tvůrcům myšlenky zrušení víceletých gymnázií vůbec nejde o vzdělávání, ale o ušetření peněz. Do prázdných tříd základních škol tedy posadíme velmi talentované, méně talentované děti, děti s vývojovými poruchami a učiteli – teď se snaž! Ale to už tady bylo od roku 1948 do 1990 (nepočítám-li krátké extempore na konci šedesátých let). Děti alespoň uvidí, jak to chodí v životě doopravdy – všichni pospolu. Talentovaní budou čtrnáct dní čekat až látku pochopí méně talentovaní (někteří ji nepochopí nikdy). Hodní, co už pochopili napoprvé, si budou jako my, před mnoha lety, číst pod lavicí. Zlobiví, co pochopili rychleji, budou zlobit, dostávat poznámky a dvojky z chování. To už tady také bylo.A což teprve chudáci se specifickými vývojovými poruchami - dyslektici, dysgrafici a podobně postižení. Hlavně, že se sejdeme v jedné třídě a uvidíme jak to v životě chodí.
Jestliže se objevil dávno avizovaný problém vyprazdňujících se základních škol, řešme tento problém, a ne úplně jiný, ať nenaděláme další chyby, které nás mohou v budoucnosti velmi mrzet.
Ať se někdo spíše zajímá efektivitou víceletého gymnaziálního vzdělávání. Možná by zjistil, že až o 40 % jsou úspěšnější u maturit než jako jejich kolegové na čtyřletém cyklu. Že jsou úspěšnější v přijímacím řízení na vysoké školy, stejně jako je větší úspěšnost jejich absolvování. Zjistí se možná, že na víceletých gymnáziích je méně výchovných problémů, méně snížených stupňů z chování, méně vyloučených pro prospěch či nekázeň, méně drogově závislých atd. Neomlouvejme si farizejsky finanční úspory sociálním cítěním a nutností stejného přístupu ke vzdělání pro všechny.
Nikdy nelze pečovat o talenty, kteří jsou ve stejné třídě s netalentovanými. Ještě možná v rámci jedné školy dělené na třídy podle prospěchu. Ale to už tady taky bylo. Nejlépe se učitel postará o talenty, když je dáte opět mezi talenty. Žebříček úspěšnosti se vytvoří i tam, téměř okamžitě, za pár týdnů. O negativní příklady tedy v takových třídách nepřijdou.
Zrušením víceletých gymnázií uděláme krok zpátky. Škoda, že se to pozná až za třicet let.
Autor: Mgr. Vladimír Kužel
redakce
0 komentářů:
Okomentovat