Smíme se dotýkat dětí?
Mezilidská komunikace neprobíhá zdaleka jen na verbální, tedy slovní rovině. Svou vypovídací hodnotu má i postoj našeho partnera, jeho gesta, mimika, intonace. Významným způsobem komunikace mezi lidmi je také haptika, tedy bezprostřední dotyk.
Tělesný způsob komunikace byl v minulých stoletích běžný i mezi učitelem a žákem. Pomineme-li mírnější variantu fyzického trestu, jakou bylo např. vytahaní za vlasy či za uši, bylo to velmi často také pohlazení, vzetí kolem ramen apod.
Naše současná kultura však zřetelně směřuje k tomu všemožně se tělesnému dotyku bránit. Intimní sféra každého člověka bývá při formálním styku porušována v podstatě jen podáním ruky, což ale není ve škole běžné, a přímý kontakt mezi učitelem a žákem mizí.
Učitelé jsou dnes navíc právem ostražití, majíce na paměti několik nařčení svých kolegů že sexuálního obtěžování žáků. Tělesnému kontaktu s dítětem se tak až na hodiny tělocviku vědomě a důsledně vyhýbají.
Je to dobře? Neochuzuje to vzájemnou komunikaci dítěte a dospělého o důležitý prvek? Není cosi nepřirozeného na tom, že pedagog má strach pohladit svého žáka, skloněného nad sešitem, když ho právě chválí za pěkné písmo?
Nebo je to naprosto v pořádku a osobní sféra žáků má požívat této absolutní ochrany?
Jaký je váš názor? Jaké jsou vaše zkušenosti?
Své příspěvky můžete napsat přímo zde do diskuzního fóra, nebo je můžete posílat na naši redakční emailovou adresu a my je vložíme za vás.
Zajímavé příspěvky budou otištěny v listopadovém čísle časopisu Moderní vyučování.
0 komentářů:
Okomentovat