Tímto neologismem označuji toho, kdo ve škole používá taháky. Že je to většina vašich žáků? Tím lépe, jak se vám pokusím dokázat. Tahákman je tím, kdo nad ostatní vyniká vynalézavostí a s úzkostí ze zkoušení se vyrovnává velmi tvořivě a často s velkou psychologickou erudicí. Nepatří mezi podprůměrné žáky, naopak, může patřit mezi nejlepší. Pokud máte ve své třídě takového žáka, je pravděpodobné, že o tom nevíte právě proto, že se mu daří vítězit v té věčné hře, kterou s vámi hraje. Vaše postavení v této hře však přesto vůbec neohrožuje vaši pedagogickou autoritu, jak by se na první pohled mohlo zdát. Dovolte žákovi, kterým jste kdysi byli, aby vám ve vašich vzpomínkách připomněl, jaký byl váš vztah k učiteli, na jehož náročné zkoušky jste si připravovali taháky (které jste pak možná ani ze strachu nepoužili). Měli jste tehdy pocit, že z něj „děláte blbce“?
Jak můžete vidět ve filmech pro pamětníky, škola se sice mění z mnoha hledisek, ale Krhounkové i Čuřilové byli i v našem dětství a jsou i mezi současnými žáky, proto se také snažíme o jejich psychologickou charakteristiku. Vzpomeňte si na to, co vás a vaše spolužáky vedlo k tomu, že jste pracně zpracovávali učební látku tak, aby se vám text z formátu učebnice či sešitu vešel na malý lísteček či ruku. Byla to pravděpodobně snaha překonat strach ze zkoušky, zvláště v případech, kdy chyběla jistota, že se vám podařilo vše potřebné do hlavy naskládat, ale především to v ní udržet. Tahák většinou nenahrazoval učení, ale doplňoval je.
Podvod, nebo efektivní učení?
Podívejme se nyní na žáka, který večer doma sedí nad učebnicí a vyrábí tahák. Srdce pedagoga může zaplesat. Hledíte na dítě, kterému výsledek zítřejší zkoušky není lhostejný. Hledíte na motivovaného žáka, sen každého pedagoga!
Co dělá? To, co se ho snažíte naučit: aktivně zpracovává informace do přehledného systému a navíc, aniž to většinou tuší, se tím i efektivně učí. V tom mu pomáhá nejen koncentrace na činnost, která má kouzlo něčeho zakázaného a současně zmenšuje jeho strach ze selhání zmenšováním jeho pocitu bezmoci v případě výpadku paměti.
Zapojení emocí do učení je vždy velmi efektivní a strachové učení mívá mimořádné výsledky, jak prokázaly již pokusy na zvířatech. Všichni víme, že určitá míra strachu je z hlediska výkonové motivace velmi efektivní.
Dítě zpracovávající tahák vytváří hranice svému strachu ze zkoušky, vytváří si oporu pro případ, že mu tréma či výpadek paměti znemožní přístup k informacím, které si právě zpracováním taháku ukládá do mozku. Musí aktivně analyzovat učební látku, oddělit základní učivo od zbytku. Pouze v případě vzorečků a slovíček je situace jasná předem, přestože i zde si žák zapíše především ty subjektivně obtížné. Dělali jste si však tahák např. na dějepis nebo literaturu? Pak víte, o čem mluvím, když se zmiňuji o logické analýze učiva a tvořivém přístupu k informacím.
Kreativní osobnost
Právě míra tvořivosti je tím, co tahákmana odlišuje od spolužáků. Je také expertem na psychologii zkoušky, kterou by mohl svým učitelům přednášet. Využijme zkušeností ostříleného, nyní již bývalého tahákmana, dnes skvělého ředitele ZŠ v Lípě nad Orlicí, Františka Klapala (mimochodem, z tahákmanů rostou tvořiví a psychologicky erudovaní učitelé):
Tahákman musí v učivu identifikovat informace, které si bude s jistotou pamatovat, a dále ty, které potřebuje znát přesně nebo které jsou obtížné k zapamatování. Na tento druhý okruh se zaměří při zpracování taháku. Šetří papír tím způsobem, že ignoruje mezery (tím pak při jejich použití zdokonaluje nadstandardně techniku čtení). Maximálně využívá vymezený prostor, což je z pedagogického hlediska nejen výchovou ekologickou, ale i ekonomickou.
Tahákman musí pochopit systém, jakým zkoušejí jednotliví učitelé, i předvídat, zda bude zkoušen u tabule či v lavici. Pokud mistr ve využití nadstandardních didaktických prostředků očekává zkoušení u tabule, popíše tužkou rám tabule vzorečky či dalšími potřebnými informacemi. Pokud ví, že zkoušení probíhá tak, že pedagog pozve k tabuli dva žáky ke zkoušení současně a jeden bude psát po tabuli zezadu, je již předem se spolužáky domluven, že to bude on. Vzorečky má pak napsané vzadu a nemusí se zdržovat maskováním své činnosti před učitelem.
Pokrok jde kupředu a tahákman přivítal bílé tabule, na které je ideální mikrotužka 0,3, viditelná jen z blízkosti, a proto může využívat celou plochu tabule. Nezastaví se ani před vaší katedrou! Očekává-li zkoušení z naukového předmětu, popíše ji tužkou základními informacemi tak, aby jen ten, kdo hledá, našel.
Taktika a strategie
Je vynalézavý v přístupu k tomu, jak vám informace, které potřebuje, zatajit. Píše tužkou po průhledném pravítku s vědomím, že pokud nad ním stojíte, nemůžete ze svého úhlu pohledu vidět to, co on lehce ze svého přečte. K běžným způsobům použití taháku patří jeho umístění do penálu, který na lavici zůstává i v případě, že učitel před písemkou vydá povel k uklizení věcí do lavice. Tahákman má tahák v otevřeném penále a sleduje pohyb učitele po třídě. Pokud se učitel vydá jeho směrem, vezme si jinou tužku a penál zavře.
Právě tužky slouží tahákmanům k tomu, aby do nich tvořivě vkládali dokonce otočné systémy informací, zapsaných drobným písmem, nejlépe červenou propiskou. Experti z řad tahákmanů tvrdí, že stránku formátu A 4 lze přepsat na lístek o hraně 4 cm. O tom, jak si rozvíjejí touto činností jemnou motoriku, se vám při pracovním vyučování ani nesní!
I když mezi nejzdatnější tahákmany patří chlapci, mají děvčata řadu možností, jak tahák ukrýt v šatech tak, aby ani pedagog ženského pohlaví raději nezvažoval preventivní prohlídku. Zvláště na druhém stupni je výstřih a jeho okolí vůči případné tělesné prohlídce velmi bezpečným prostředím. Také medailonky a duté přívěsky by mohly vyprávět (např. můj model Eiffelovy věže, zavěšený na zipu šatové sukně ve dnech, kdy jsme psali chemické písemky)!
Také vnitřní okraj sukně může skrývat nejen přišpendlený, ale občas i zručně před odchodem do školy všitý tahák. Stačí pak pod lavicí jen lem odhrnout a pohodlně být v kontaktu s potřebnými informacemi. Pokud má pedagog podezření, že mě pod lavicí něco zaujalo až příliš, stačí se při zaslechnutí mého jména postavit a sukně se většinou sama vlivem zemské přitažlivosti dostane do nevinné polohy. Jen velmi odvážný pedagog by trval na jejím vyzdvižení či obracení, pokud neví s jistotou, že skrývá tahák. Děvčata mají rovněž možnost vzorečky, napsané na nehty, přelakovat bezbarvým lakem, a tak je podobně jako v pravítku učinit viditelnými jen v určitém úhlu pohledu.
Běžný žák si píše vzorečky či slovíčka na dlaň. Tahákman ví, že na výzvu učitele: „Ukaž ruce!“ může v klidu reagovat, protože má informace umně zapsány mezi prsty po celé jejich délce (s výjimkou mezery mezi palcem a ukazováčkem, kterou využívá jen v případě krajní nouze). Psaní měkkou tužkou nepokládá tahákman za vandalismus, protože se jedná o činnost, jejíž následky lze odstranit. Proto využívá i plochu, kterou mu poskytuje opěradlo židle spolužáka, který sedí před ním.
Také hodinky, zvláště ty s kalkulačkou či jinými přídavnými zařízeními jsou pro tahákmana stálým zdrojem inspirace. Pokud očekává písemku a má podrobně zpracovaná jednotlivá témata, složená do harmoniky a zastrčená v přesném pořadí za pásek hodinek, může jít najisto.
Ideální je, umožní-li učitel během hodiny, kdy se píše písemka, odchod na záchod. Jako psycholog vám ručím za to, že látku, kterou si v této situaci váš žák na WC z taháku přečte, bude znát hodně dlouho. A pokud tam má učebnici, protože si tahák nestihl vypracovat, naučí se pod vlivem strachu látku tak rychle a trvale, jak byste jinými prostředky nedokázali zajistit. Osobně bych vám mohla vyprávět o síře, ze které jsem dostala na gymnáziu první pětku, ještě dnes. Vzdělání je to, co nám zůstane v paměti, až zapomeneme, co jsme se ve škole učili. Z chemie mně v paměti mnoho nezůstalo, ale poznatky o síře si s sebou asi ponesu až do hrobu.
Ve znamení pokroku
Technický pokrok tahákmana nezaskočí, ale naopak, dokáže ho tvořivě užívat. Husté vlasy mohou skrývat sluchátko, vedené k walkmenu, na který si pomalým tempem „předdiktoval“ slohovou práci či písemku z naukového předmětu na předem dané téma. Také kalkulačka s diářem či určité typy hodinek (např. Cassis) umožňují tahákmanovi rozsáhlé zpracování i širokých témat v konečné verzi.
O využití mobilu, speciálně funkce, kterou lze surfovat po internetu, mi vyprávějí středoškolští učitelé, na základní školy však s postupující „všeobecnou mobilizací“ jistě také časem tento způsob operativního vyhledávání informací dorazí.
Mobilem lze navíc získat informace i ze skrytých lidských zdrojů (např. na již výše zmíněném WC od nemocného spolužáka či jiné spřízněné duše, která má přístup k potřebným informacím). Také posílání krátkých textových taháků při vypnutém mikrofonu je bezpečnější než klasické putování papírku mezi řadami.
Tím se dostávám k dalšímu důležitému faktoru. Tahákman na rozdíl od šprta má většinou ve třídě respekt pro svůj aktivní a tvořivý přístup k problémům. Většinou to bývá sociálně zdatný, komunikativní spolužák, který dokáže pomáhat ostatním nejen předáváním „know- how“, ale i aktivní pomocí při zkoušení. Prosociální tahákman má připravenou na matematiku sadu oboustranně popsaných kartiček s jednotlivými číslicemi a operačními znaky (na číslice 0-9 potřebuje pouze 5 karet). Pokud je mimo zorný úhel učitele, může obratně „signalizovat“ jak postup řešení, zakódovaný do symbolů matematických operací, tak konkrétní řešení pomocí pořadí jednotlivých číslic.
Znám učitele, kterým tahákmani skládají na konci roku „zbraně“ k nohám. Mému kolegovi Richardu Braunovi, který je náročným i oblíbeným učitelem zeměpisu a současně školním psychologem na ZŠ Libčická v Praze 8, děti pravidelně na konci roku rozšiřují dobrovolně jeho sbírku taháků na zeměpis. Domníval se, že na slepé mapy nelze vyrobit tahák, ale žáci ho přesvědčili o opaku.
Také on rád hraje věčnou hru se žáky. Rozlišuje však mezi pohodlnými podvodníčky a skutečnými tahákmany, kteří investovali do svého vzdělání práci a tvořivost. „Odhaleného“ tahákmana nejprve významně obejde a teprve, když přes své „vyloučení ze hry“ pokračuje ve svém počínání, tahák zabaví.
Spravedlnost v pedagogice naštěstí není slepá jako v právu a dává svému nositeli možnost zvažovat situaci a rozhodovat se. Richard Braun mě upozornil na to, že vzniká nový způsob výroby taháků, který je ústupem od tvořivého a samostatného zpracování informací. Možnost zmenšit na kopírce jakýkoliv tištěný text vede k tomu, že se někteří žáci snaží usnadnit si život a obcházet překážky způsobem, který není fair-play. Je rozdíl v jejich přístupu k plnění povinností a v přístupu opravdového tahákmana, o jehož psychologickou charakteristiku jsem se pokusila v tomto článku.
Co soudí o tahácích učitelé z praxe?
„Taháky mi v zásadě nevadí. V matematice, kterou učím, lze tahák použít snad jen pro vzorečky, konkrétní matematickou operaci nebo postup musí žáci tak jako tak pochopit. V devátých ročnících při písemkách běžně povoluji tabulky, kde jsou všechny vzorečky uvedené, taháky tu tedy ztrácejí smysl. V nižších ročnících si děti vzorečky při přepisování zase natolik zafixují, že zhotovený tahák pak většinou ani nemusí použít.“
Petr Pavlíček, ZŠ Komenského Nymburk
Učím matematiku a fyziku a u obou předmětů kladu důraz především na porozumění. Tomu odpovídají otázky při písemně zkoušené látce. Co se týče vzorečků, na ty se v písemkách většinou neptám. Fyzikální veličiny, jejich jednotky a převodové vztahy jsou navíc rozvěšeny na nástěnkách po třídě, takže chybí-li někomu ke zdárnému vyřešení úlohy jen tohle, může si to bez problémů najít (ve třídě, v tabulkách…). Pokud už nějaký tahák zabavím, známku z písemky nesnižuji, ani dotyčného „nediskvalifikuji“. Co však nemilosrdně odsuzuji a potírám, je opisování. Tady totiž na rozdíl od taháků vidím, že zkoušený se nepřipravoval, jen bezpracně využívá znalostí ostatních.
Marek Veselý, ZŠ Buštěhrad
Tahák chápu jako jednu z forem přípravy na hodinu. Pokud jej žák vypracovává tak, že si vypisuje z učebnice či sešitu základní údaje, které na taháku přehledně strukturuje, většinou si při tom látku do té míry zopakuje, že pak už tahák nemusí použít. Naprosto znechucená jsem však z dětí, které si prostě jen několikrát zmenší stránku z učebnice a při hodině z tohoto taháku čtou vlastně vůbec poprvé. Totéž platí i pro stránky stažené z internetu. Dítě je stáhne, zmenší, založí do učebnice a teprve tady se podívá, co je na nich napsáno. To jednoznačně odsuzuji.
Mgr. Nina Nováková, osmileté gymnázium J. S. Machra Brandýs n. L.
Právě vyšlo v zářijovém čísle časopisu Moderní vyučování.
Nora Martincová
0 komentářů:
Okomentovat