Najít způsob, jak využít skromné počítačové vybavení školy ve výuce, není zrovna jednoduché. Velmi dobrým a levným řešením je použít televizní převodník, který umožňuje zapojení multimédií a internetu do vyučování v běžné třídě. Metoda se nám na ZŠ velmi osvědčila. Před pěti, šesti lety, kdy se školy začaly ve větším měřítku vybavovat počítači a začaly se chlubit na rodičovských sdruženích, že mají moderní a drahou „počítačovnu“, se zároveň začaly zabývat problémem, jak ji efektivně využít. Samozřejmě, na prvním místě to byla výuka informatiky se vším co k tomu patří – programování, grafické editory, kancelářské systémy a nezbytná správa počítače apod. Jenže ti progresivnější šli dál a tak své místo ve školách konečně dostaly výukové programy, multimedia a CD ROMy . A teď to začalo! Problémy se začaly množit a konzervativci se posměšně a s určitým zadostiučiněním pošklebovali: „Já to říkal, počítače výuku jen komplikují. Žádný stroj nemůže nahradit učitele. Není nad klasickou hodinu. A těch vyhozených peněz !!!“
Řešení se nakonec našlo
Ano, problémů skutečně bylo nepřeberně. Každá škola, která měla odvahu vstoupit na loď zvanou Informační technologie, musela zákonitě projít tím, co by soudruh Lenin nazval fází dětských nemocí. A protože neexistovala jednotná politika a podpora MŠMT a protože si školy, jako tradičně, musely pomoci samy, každá se s tím poprala po svém. Nyní si dovolím popsat, jak jsme situaci vyřešili u nás – na ZŠ Loucká ve Znojmě.
Na počátku jsme měli šest, posléze deset počítačů. S instalací jednoduchých výukových programů, které se ukládaly rovnou na pevný disk a které neměly další hardwarové požadavky, nebyly žádné problémy. Snad jen…jejich triviálnost žáky brzy přestala bavit. Změna nastala, až když jsme koupili první multimediální titul – němčinu Triple Play Plus German od firmy Syrocusy Leangue System. Jenže počítač s CD ROM mechanikou byl jen jeden a použití jednoho CD na jednom multimediálním počítači v počítačové učebně nebylo to pravé ořechové, navíc multimediálních titulů přibývalo a chtělo to nové řešení. Možností bylo hned několik, ale buď neřešily problém technicky, nebo byly finančně nedostupné (dataprojektor, LCD Panel aj.). Nakonec padla volba na řešení, které bylo kompromisem mezi kvalitou a cenou – AvErKey3, tedy převodník AVG signálu na PAL.
Převodník v praxi
Zmíněný převodník v praxi znamenal propojení počítače s televizorem, přičemž sestavu: Počítač – převodník – televizor - video bylo možno uvolnit z učebny a umístit učitelům přímo v učebně. Tím se jednak uvolnila učebna informatiky ke svým účelům, a zároveň se počítač, v této chvíli vysoce efektivní didaktická pomůcka – nositel učiva – dostal přímo do vyučovacího procesu. Tento systém má několik výhod a - jak to bývá - i několik nevýhod. Předtím, než se o nich rozepíši, musím upozornit na některé technické aspekty. Předně převodníků je celá řada. Od levných, za několik stovek, až po špičkové za několik desítek tisíc. I zde je optimální zlatý střed. Rozhodně nedoporučuji levné varianty, kdy převodník špatně přenáší obraz, jehož kvalita na televizoru jde prudce dolů. Dále neobsahuje funkci zoom, která umožňuje zvětšení obrazu. Naopak drahé převodníky mají celou řadu dodatečných funkcí, které přístroj prodražují a nejsou využívány.
Výhody převodníků:
- Nízká cena (doporučený převodník stojí cca 12 000 Kč).
- Žádné problémy s projekcí. Žádné plátno, žádné zatemnění.
- Snadná instalace – systém plug and play.
- Snadná obsluha a není choulostivý na otřesy apod. jako třeba LCD panely.
- Je blbovzdorný. (Pozn. V každé třídě se najde bambula, který si myslí, že je nejlepší technik na světě, a tak dokáže rozbít nerozbitné). To ocení učitelé zejména tam, kde je přístroj nainstalován ve třídách, kde zůstávají žáci o přestávkách. Naopak naše učitelky na 1.stupni nechávají žáky o přestávkách si hrát s počítačem a třeba s multimediální encyklopedií. Samozřejmě při respektování určitých pravidel.
- Funkce zoom a využití televizoru se 70 centimetrovou úhlopříčkou je dostatečná záruka, že i žáci v posledních lavicích pohodlně uvidí i sebemenší detail.
- Propojení s videem umožňuje učiteli namixovat si na videokazetu třeba několika minutový šot složený i z několika multimediálních titulů. Vyučovací hodina je tak obohacena o nový prvek, a může tím získat patřičnou dynamiku.
- Lze zapojit i několik televizorů za sebou, ale pozor! Kvalita přenášeného obrazu bude nižší.
- Díky nižším pořizovacím nákladům je možné takto vybavit větší počet učeben. Moderní multimediální tituly se tak dostávají do jednotlivých předmětů. Žáky obohacená výuka baví, jejich pozornost je vyšší a tudíž efektivita výukového procesu stoupá.
- Vzniká zpětný efekt, kdy žáci žádají takto pojatou výuku a „tlačí“ na učitele, aby se s novou technikou aktivně seznámili a hlavně p o u ž í v a l i j i.
Osobně se domnívám, že v současné době by to mohlo být efektivní řešení zejména pro malotřídní a malé školy, které zřejmě nikdy nebudou mít peníze na vlastní počítačové učebny, ale jejich žáci by se měli také seznámit s novými technologiemi a nemusím zdůrazňovat, že lze takto žákům prezentovat i internet. Tento model na naší škole používáme již pátý rok a osvědčil se. V současné době takto funguje mimo počítačovnu 5 dalších učeben. Z toho 3 na 1.stupni, kde se velmi využívají. Stejně tak jej začaly používat i další školy.
Nevýhody:
- Projekci lze provést jen s televizorem. Obraz bude jen tak velký, jak bude velká obrazovka
- Televizor a počítač musí stát poměrně blízko sebe. Doporučuji do 4 metrů. Delší kabeláž snižuje kvalitu obrazu
- Další nevýhodou je …, vlastně mě nic dalšího nenapadá, ale možná to vidím jednostranně. Možná najdete další …
Nové varianty
Dovolím se ještě zmínit o nových technických řešeních vycházejících z tohoto osvědčeného převodníkového modelu.
Především je to nástup nových grafických karet počítačů, které umí převádět AVG signál na PAL a které mají již v sobě zabudovaný koaxiální vývod. Jejich cena je údajně kolem 2 500 Kč, ale nemají funkci zoom, což je podle mě velká nevýhoda, a kvalita obrazu klesá přímo úměrně s délkou kabelu. Další možností jsou jiné, dražší grafické karty, které umí nejen převádět AVG na PAL, ale také převádět televizní signál do počítače. To lze využít v kroužcích nebo na středních školách, kde by se žáci seznamovali s počítačovou úpravou obrazu apod. Setkal jsem se i s návrhem, v němž byl televizor nahrazen monitorem s velikostí 17“ nebo 19“. Odpadá tak převodník, ale i zoom, video aj. Na druhé straně cena takovéhoto monitoru je srovnatelná s dobrou televizí s velikostí 70 cm úhlopříčky. Nicméně rozlišení a kvalita obrazu na monitoru je vyšší.
Příště bych se rád zmínil o metodice vyučovacích hodin, ve kterých bylo počítače a převodníku využito.
0 komentářů:
Okomentovat