Někteří vyučující občas vznášejí pochybnosti, zda vyučování cizímu jazyku není pro žáky s vadou řeči a jejich učitele zbytečná ztráta času. Na základě své praxe s výukou těchto dětí si myslím, že nikoli. Vyučovat děti s vadou řeči, popř. s dyslexií či dysgrafií, cizí jazyk je nesmírně náročné, ale docela dobře možné. I žák, který koktá, trpí patlavostí či nedokáže správně tvořit sykavky, se může v přijatelné míře naučit cizí jazyk, stejně tak jako dyslektik či dysgrafik. Skutečnost, že cizojazyčná výuka těchto dětí je velmi obtížná, nemůže být důvodem pro to, aby jim nebyla poskytována.
Někteří vyučující občas vznášejí pochybnosti, zda vyučování cizímu jazyku není pro žáky s vadou řeči a jejich učitele zbytečná ztráta času. Na základě své praxe s výukou těchto dětí si myslím, že nikoli. Vyučovat děti s vadou řeči, popř. s dyslexií či dysgrafií, cizí jazyk je nesmírně náročné, ale s přiměřeným pochopením a zohledněním jejich specifických potřeb docela dobře možné.
Bohužel přestože tito žáci integrovaní v běžných třídách pracují podle individuálního výchovně vzdělávacího programu, někteří učitelé na to příliš zřetel neberou. Ponechají dítě svému osudu a potom mu „z milosti“ dají lepší známku. Samozřejmě výjimky potvrzují pravidlo. Jsou učitelé, kteří o tyto žáky projeví skutečný zájem, přemýšlejí, jak by dětem učení usnadnili a spravedlivě je ohodnotili.
Pro výuku cizího jazyka u dětí s tímto handicapem navíc hovoří i fakt, že k dosažení středního vzdělání je tato výuka nutná. Cizí jazyk je totiž vyučován i na středních odborných učilištích, od jeho výuky jsou osvobozeni prakticky jen žáci zvláštních škol a odborných učilišť.
Se zrušením zvláštních škol v blízké budoucnosti se ostatně bude muset řešit i otázka, jakým způsobem budou vzdělávány děti s mentální retardací v cizojazyčné přípravě a mají-li být od výuky osvobozeny, tak jak se v nedávné době uvažovalo o žácích s vadou řeči.
Každý může to, co může
Metodika vyučování žáků s vadou řeči a dyslexií není v podstatě odlišná od metod používaných pro ostatní žáky. Strategie, jak dítě přijatelnou formou naučit základům cizího jazyka, spočívá v jiných kritériích. Ta vycházejí přímo z podstaty postižení. Měli bychom si především uvědomit, co je dítě se specifickou vadou schopné si z cizího jazyka osvojit a co po něm nemůžeme požadovat.
U dětí s vadou řeči předpokládáme, že není poškozen intelekt, rovněž vizuální a sluchová paměť je na přijatelné úrovni. Někdy však bývá oslabená sluchová percepce. Můžeme tedy očekávat, že dítě bude schopné rozumět mluveným anglickým slovům a větám a stejně tak bude schopné vnímat grafickou podobu slov i transkripci a rozumět českému významu.
Čeho bude dítě schopné jen částečně a s obtížemi, je správná výslovnost, plynulost řeči, bezchybné čtení, psaní diktátů, písemný překlad do cizího jazyka a psaní podle představy či podle obrázků.
U dyslektických dětí předpokládáme přiměřenou úroveň rozumových schopností a dobrou sluchovou paměť. Může být oslabena sluchová percepce, zpravidla je porucha zrakové percepce nebo dysfunkce centrální části zrakového analyzátoru. Můžeme tedy očekávat, že dítě bude s obtížemi nejen číst, ale i psát.
Protože dosti často bývá vada řeči – dyslálie kombinovaná s dyslexií a dysortografií, zbývá zachovaná pouze funkce rozumění mluvené řeči. Je pozoruhodné, jak soustavným tréninkem se dá tato schopnost vycvičit. Dítě, pokud dobře ovládá slovní zásobu, naučí se poměrně rychle překládat víceslovné jednoduché věty.
Z uvedené analýzy zachovaných schopností lze dojít k závěru, že u takto postižených dětí musíme právě posilovat ty dovednosti, v kterých mohou dosahovat dobrých výsledků a z kterých mohou mít pocit uspokojení. Velkou chybou by bylo vyžadovat a hodnotit ty vědomosti a dovednosti, které vzhledem k charakteru postižení nemohou děti dostatečně zvládnout.
Zamyslíme-li se nad výsledným efektem výuky cizího jazyka, potom platí, že děti s vadou řeči jsou schopné naučit se rozumět mluvené i psané formě cizího jazyka a dyslektické děti jsou schopné naučit se rozumět a používat mluvenou formu cizího jazyka. Transformujeme-li tyto schopnosti do jazykových dovedností, mohou memorovat jednoduché říkanky, zpívat písničky a hrát jednoduché scénky.
Učebnice a PC programy
Velký význam má při výuce dětí se speciálními jazykovými potřebami také volba vhodné učebnice. Není ani tak důležité, s kterou učebnicí dítě pracuje, ale co z ní vybereme a upravíme vzhledem k možnostem dítěte.
Já sama mám zkušenost s učebnicí TIP TOP – 1. díl a Angličtinou pro 4. ročník základní školy od Marie Zahálkové. Samozřejmě k nim používám i doplňující publikace, jako pracovní sešit, sešit pro učitele a kazetu. Mohu odpovědně říci, že se mi s nimi dobře pracuje. Děti potřebují pouze pomalejší tempo výuky, takže ideální by byla jedna učebnice pro dva ročníky.
Porovnám-li úroveň jmenovaných učebnic, je učebnice TIP TOP jednodušší, ale chybí v ní doprovodné české texty. Protože děti učební látku snadno zvládají, doplňuji tematické celky cvičeními z publikace „Hrej si a naučíš se“ od Petry Svárovské z nakladatelství Velryba.
Učebnice, příslušné doplňující publikace a kazeta Angličtiny pro 4. ročník základní školy je sice náročnější, ale přesto ji považuji za velmi zdařilou, protože upoutá děti nejen výtvarně a graficky, ale především její metodické zpracování vyhovuje speciálním jazykovým potřebám. Stimuluje žáky, aby se naučili vnímat slova v kontextu věty. Slovní zásoba je zde bohatší a způsoby konverzace je žák seznamován s pravidly mluvnice. Jak autorka v úvodu „Teacher´s book“ uvádí, je určena skutečným začátečníkům a je důsledně zaměřena na počáteční rozvoj řečových dovedností žáků. Vychází z požadavku osnov, které nadřazují dovednost porozumět vyslechnutému sdělení a ústně se vyjadřovat dovednostem číst a psát.
Přímo vynikající a moderní metodou vyučování angličtiny, zvláště pro děti se speciálními jazykovými potřebami, jsou počítačové výukové programy, které umožňují pracovat a postupovat v osvojování jazykových znalostí a dovedností individuálním tempem. Řada dětí již tyto programy využívá v domácím prostředí.
A ještě doporučení. Ideální by bylo, kdyby s žákem mohl někdo učivo opakovat a procvičovat, alespoň dvakrát týdně po půlhodinách. Pokud má dítě rodiče, kteří alespoň částečně ovládají cizí jazyk, je ve velké výhodě. Není-li tomu tak, mělo by být žákovi zajištěno individuální vyučování nebo doučování ze strany školy. Samozřejmě nejlépe by vyhovoval odborník, speciální pedagog, znající příslušný jazyk.
Slovníček pojmů
Dyslexie – Porucha, která se projevuje obtížemi při čtení, přestože se dítěti dostává běžného výukového postupu, má přiměřenou inteligenci a sociokulturní příležitost. Je podmíněna poruchami v základních poznávacích schopnostech.
Dysortografie – Porucha pravopisu, jejímiž typickými projevy jsou záměny krátkých a dlouhých samohlásek, měkkých a tvrdých slabik, záměny sykavek. Dítě vynechává, přidává, zaměňuje písmena či slabiky, píše slova dohromady.
Dyslálie – Porucha nebo vada výslovnosti, neschopnost dětí tvořit správně některé hlásky (patlavost).
Individuální výchovně vzdělávací program – Program určený žákovi se specifickými vzdělávacími potřebami. Na jeho tvorbě se mohou podílet rodiče, psycholog, speciální pedagog, lékař i sám žák.
Mentální retardace –Celkové snížení intelektových schopností, které vzniká v průběhu života jedince (snížená schopnost orientace v životním prostředí, omezené možnosti vzdělávání a snížená sociální přizpůsobivost).
Porucha sluchové percepce – V této souvislosti nejde o sluchové vady ve smyslu nedoslýchavosti různého stupně, ale o schopnost rozlišovat stále jemnější zvuky i elementy lidské řeči.
Porucha zrakové percepce – V této souvislosti nejde o poruchy zrakové ostrosti, ale o schopnost rozlišovat jednotlivé detaily vnímaných tvarů, zvládat oční pohyby při čtení.
Transkripce – Zde grafický přepis zvukové stránky jazyka tak, že se grafické znaky shodují se zvukovými realizacemi hlásek.
Zrakový analyzátor – Část týlního laloku mozkového.
Právě vyšlo v zářijovém čísle časopisu Moderní vyučování.
Ludmila Strejčková
0 komentářů:
Okomentovat