Pokud pomineme nákup hardwaru, je první podmínkou smysluplné práce s internetem ve škole schopnost vyhledat vhodné webové stránky se vzdělávacím charakterem. Další podmínkou je znalost, jakým způsobem je v praxi efektivně využít. Spolu s úvodní poznámkou vám přinášíme první metodické nápady, další na sebe nenechají dlouho čekat.
Možná vás také napadlo, že obecných řečí o neomezených možnostech internetu ve školách už bylo dost. „Zajistit připojení všech škol k internetu" je aspektem nejsnadnějším - jde jenom o dostatek peněz na nákup techniky. Daleko větším problémem je stránka softwarová (tj. existence vhodných webových stránek se vzdělávacím charakterem) a hlavně metodická. Získat nějakou informaci je věc jedna, využít ji efektivně pro vlastní práci je věc druhá. Bylo by nesmírným mrháním času, energie a iniciativy požadovat po jednom každém učiteli, aby přišel "jak na to" - ovšem tak se u nás podobné problémy řešily před dvaceti lety a zatím řeší i dnes. Nebo snad webové stránky našich fakult připravujících učitele a stránky výzkumných ústavů přetékají radami, náměty a webovými materiály využitelnými na školách? Zatím se z nich většinou dozvíme pouze jména pracovníků, někdy dokonce i jejich telefon a e-mailovou adresu. Tady zatím, na rozdíl od podobných institucí v zahraničí, vládne blažený poklid. Mohlo by se však stát, že školy budou plné morálně zastarávajících počítačů a výuka bude pokračovat ve vyježděných kolejích. Kolega Hausner v článku Internet ve školní huti situaci vystihl velmi trefně.
Je to jednoduché, ale…
Řada kantorů má chuť a možnost informace kolující po internetové síti využít pro svou práci, další k nim v dohledné době přibudou. Server Česká škola jako jeden z mála českých serverů proto vyhledává adresy zajímavých a pedagogicky využitelných webových stránek a zařazuje je do Průvodce vzdělávacími stránkami. V několika příspěvcích bych rád upozornil na metodické možnosti práce s těmito stránkami - jde přece jen o nový fenomén a zkušenosti s ním se nezískají po jedné nebo dvou „seancích" u monitoru. Snad těch několik konkrétních ukázek poradí začínajícím (ne služebně, ale internetově) a inspiruje zkušenější. Nejde o to, aby všichni učitelé jako na povel začali „pracovat s internetem", ale aby potenciální zájemci mohli tuto šanci využít bez zbytečného vymýšlení vymyšleného a vyzkoušeného. O to víc času jim pak zbude na skutečně tvůrčí práci a vlastní přínos.
Co musí budoucí „internetový" učitel znát? Zapnout počítač, spustit internetový prohlížeč a připojit se k síti internetu. Dále musí umět aspoň napsat adresu webové stránky, pomocí počítačové myši klikat na odkazy v textu a pohybovat se v otevřeném dokumentu pomocí šipek Vpřed a Vzad. Pro začátek to opravdu stačí, ostatní dovednosti získáte za pochodu. A pokud si netroufáte ani na tyto elementární úkony, vyzbrojte se při prvních pokusech pomocníkem z řad zkušenějších kolegů nebo žáků (po čase se to jistě naučíte i vy sami).
Těkavý internet
Ve svatém nadšení někteří autoři, kritizující naše školství, vykreslují obraz ideální školy blízké budoucnosti: každý žák sedí před svým monitorem, vyhledává internetové informace, zpracovává je a řeší pomocí nich úkoly zadané učitelem (případně předkládané samotným počítačem). Šedá je i ta nejbarvitější teorie a věčně zelený je strom života. Kdo se někdy tuto představu pokusil realizovat, ví o čem mluvím. Atraktivita, obsahová přitažlivost a snadná přístupnost nejrůznějších webových stránek brání i tomu nejodpovědnějšímu žáčkovi nekliknout si občas na nějaký odkaz „mimo" - a to je obvykle konec soustředění. Už po pár minutách ztrácí učitel kontrolu nad průběhem výuky a není to vinou jeho organizační neschopnosti. internet už svým charakterem silně komplikuje takovýto frontální způsob práce. Je třeba s tím počítat a hledat jiné, efektivnější způsoby jeho využívání ve výuce a pro výuku. Nebudou sice tak novinářsky atraktivní, zato jejich přínos bude prokazatelnější.
Zahraniční zkušenosti jsou evidentně podobné. Zahraniční vzdělávací rozcestníky (některé z nich najdete v Průvodci v sekci Všeobecné a rozcestníky zahraniční) nabízí učitelům, žákům a jejich rodičům mnohé vzdělávací materiály. Málokteré z nich jsou zaměřeny na přímou výuku on-line, především jde o konkrétní pomoc určenou pro běžné vyučovací hodiny (textové a obrazové materiály, aktualizace učiva, podklady pro žákovské projekty, náměty na experimenty apod.). Jak s těmito materiály a náměty naloží jednotliví učitelé, je věcí jejich tvořivosti, pružnosti a chuti změnit zaběhané stereotypy. Ani internet není samospasitelné vzdělávací médium, je to jen jeden z řady prostředků didaktické techniky. Má své přednosti, omezení i nedostatky.
V dalších částech miniseriálu se pokusíme na konkrétních ukázkách poradit, jak využít internetové informace přímo v učebně, pro přípravu učitele na vyučování, k rozvoji aktivní samostatné práce žáků i pro výměnu pedagogických zkušeností. Pro začátek již dnes uvádím první dva příklady.
Internet ve vyučovací hodině
Jednou z možností využití internetových informací jejich zařazení přímo do vyučovací hodiny. K tomu však musí být splněna základní podmínka - v učebně musí být k dispozici aspoň jeden počítač připojený k internetu. Většinou půjde buď o specializovanou počítačovou učebnu s několika počítači zapojenými do sítě, nebo o některou odbornou učebnu (např. fyziky). Pokud je škola připojena k internetu pevnou linkou, nebude hrát finanční roli, jak dlouho budeme s internetem pracovat. Při připojení dial-up (prostřednictvím běžné telefonní linky) musíme počítat s tím, že se práce s internetem přímo v hodině dost prodraží. Jako konkrétní ukázky jsme zvolili přímé využití internetu ve vyučovacích hodinách občanské výchovy a zeměpisu.
Zeměpis - téma Země jako planeta
Teprve na prvních družicových snímcích Země jsme se mohli „na vlastní oči" přesvědčit, že Země je skutečně kulatá. Obdobný přímý důkaz, že v určitém okamžiku je někde den a někde noc, můžeme žákům zprostředkovat během výuky pomocí internetu. Na počítači otevřeme prohlížeč ve dvou oknech: v jednom zadáme adresu http://www.worldtime.org a ve druhém některou stránku shromažďující aktuálních záběry videokamer (web-cam) z celého světa. Z široké nabídky to může být třeba česká stránka s adresou http://www.mendelu.cz/user/mx0211, kde v položce SVĚT najdeme odkazy na kamery z Petrohradu, Niagarských vodopádů a mnoha dalších míst.
Postup pak může být takový, že nejprve si žáci v prvním okně prohlédnou rozložení světla a stínu na povrchu Země (obr. 1) a pak si vše ověří ve druhém okně na aktuálních záběrech kamer z různých zemí. Budou jistě mile překvapeni, že obrazová simulace bude odpovídat realitě a v okolí Niagarských vodopádů se bude opravdu teprve rozednívat. Počítačová učebna nebo datový projektor organizaci hodiny usnadní, při troše improvizace však vystačíme i s jediným počítačem, u kterého se žáci v malých skupinkách vystřídají. Náčrtky na tabuli nebo v učebnici či otáčení globusu před rozsvícenou žárovkou v našem výkladu pochopitelně chybět nebudou. Bezprostřední pohled do různých koutů světa prostřednictvím internetu však motivaci žáků a vzdělávací efektivitu hodiny podstatně zvýší. A o to nám přece jde!
Občanská výchova - téma Člověk a pracovní život
Žáci se mají mj. seznámit s problematikou profesní přípravy, pracovního poměru, pracovních příležitostí v regionu, míry a struktury nezaměstanosti. Součástí hodiny může být názorná ukázka hledání určitého zaměstnání prostřednictvím některého ze serverů zaměřených na poptávku a nabídku pracovních míst. Přehledný výběr umožňuje např. server http://www.jobatlas.cz Žáci mohou například:
- zjistit, kolik je v jejich oblasti nabídek zaměstnání ve stavebnictví (pohostinství, strojírenství, školství apod.)
- porovnat počet nabídek zaměstnání ve stavebnictví (pohostinství, strojírenství, školství apod.) v různých oblastech ČR
- najít v jejich oblasti profese s největším a nejmenším počtem pracovních nabídek
Na základě získaných údajů (zapisovaných do přehledných tabulek na tabuli) se může rozvinout debata o pracovních možnostech v různých oblastech země, o vztahu mezi kvalifikací a nabídkou zaměstnání, o potřebě rekvalifikace v některých profesích. Její průběh a výsledek bude pro žáky určitě přínosnější než jen nadiktování pár pouček, které se budou muset „do příští hodiny naučit". Pochopitelně zpaměti.
V počítačové učebně mohou žáci pracovat např. po dvou u jednoho počítače a nalezené údaje zapisovat na tabuli do společné tabulky. Je-li v učebně počítač jediný, mohou se postupně během hodiny u monitoru střídat. V rychlejší variantě může úkol u počítače plnit jen jedna dvojice žáků, která připraví pro ostatní data k další debatě o problému. Obdobné řešení zvolíme při použití datového projektoru a promítání výsledků z obrazovky monitoru na promítací plátno. Celková doba přímé práce s internetem může být podle varianty a počtu úkolů 5 - 10 minut, zbytek vyučovací hodiny je vyplněn jinou činností.
Výzva redakce: Česká škola hledá autory, především z řad prakticky působících pedagogů, kteří mají zkušenosti s využíváním informačních technologií přímo ve školách. Pokud máte co říci svým kolegům, nedržte si své cenné rady pro sebe a ozvěte se nám na redakční adresu. Vaše (honorované) články budou pro ostatní kolegy určitě inspirativní.
Jaroslav Kusala
0 komentářů:
Okomentovat