Sociálně demokratická strana zahájila ve druhém roce své vlády ve školské politice razantní socialistickou reformní ofensivu. Bude-li uskutečněna, přetrumfne „jednotnou školu“ po roce 1948, kterou uzákonili komunisté.
Političtí vůdci z Lidového domu plánují kompletní „integraci“ základního, středního i speciálního školství. Nevadí, že o tom ve volebním ani vládním programu nemluvili. Stálým řečněním se spoustou vznešených, ale mlhavých, abstraktních slov a formulací, jindy slibováním peněz na platy učitelů, odvádějí dlouho a úspěšně pozornost „školního lidu“ i občanské veřejnosti od podstaty: Jejich právní filosofie školských zákonných a podzákonných norem na desetiletí dílem zakonzervuje, dílem „plastickou“ operací úplně změní vizáž českého školství. Mutace je připravována v tajnosti, dokumenty ale už leží v ministerstvu školství a půjdou do vlády a do Sněmoven. (Typické ukázky „unikly“ na interenet a jsou vyvěšeny na České škole) Jak zafunguje „toleranční patent“ už ČSSD ví také? I jak se bude strkat ruka do rukávu? Nevadí, že demokratická legitimita reformy bude zinscenovaná, falešná?
Dva činitelé, v Lidovém domě familiárně nazývaní Velký a Malý Zeman, opakovaně překvapují veřejnost rafinovanou taktikou. Ministr školství přiznal, že chce vnější organizační změny školství prosadit nikoli zdola, ale shora - legislativní cestou. U poslaneckého veterána ze školského výboru je to názorový obrat o 180°. „Budeme podporovat různorodost druhého stupně základních škol“, prohlásil ministr. V návrhu zákona se vytratila osmiletá gymnázia, na frak dostaly i další typy . Jaký bude „vědecký“ scénář změny? Česky švejkovský: „V první fázi …dostanou jiný název“, řekl ministr zatím o zvláštních školách. Co máš čekat, občane? Výměnu cedulí. ( Spousta škol cedule na budovách vyměnila už před lety a nikoho se neptala.)
V odborných školských komisích v Lidovém domě se o modelech reformy diskutovalo osm let. Střetávaly se skupinové a individuální zájmy podle typů škol. Programové formulace nebo paragrafové návrhy zákonů vznikaly ale kabinetně, v úzkých grémiích stranických oligarchů, jejich kamarádů a klientů. Bylo tomu tak i při přípravě vysokoškolského zákona. Překvapené reakce některých svobodomyslnějších funkcionářů vládnoucí strany a úředníků - profesionálů dokazují, že technologie do poslední chvíle utajovaného rozhodování funguje ještě utajeněji. Přesto se totální disciplinu nedaří nastolit. I nový kooptovaný školský reformátor Prof. Jiří Kotásek, nyní ve službách ČSSD, musel před prázdninami neochotně nalít v novinách národu „čistého vína“ - ideologicky konkretizovanou vizi reformy. Současně pokračuje funkční přepřahání kontroverzních vysokých úředníků do rolí poradců. Školské komise ČSSD a někteří jednotlivci o to žádali z jiných důvodů ministra hned na počátku. Marně! Eduard Zeman se z dob tahanic o podobu vysokoškolského zákona pasoval na Velmistra strategie a taktiky. Bude jím dnes a zítra?
Co bylo odedávna ve školské politice sociální demokracie nosné a co je v ní nyní jalové nebo epigonské? Vyberme jeden příklad.
V září 1945 vydala ČSSD „Leták ke všem pracujícím č.6 Jednotná škola“ . Autorem byl známý reformní pedagog Václav Příhoda, který vystoupil ve služebách sociální demokracie. (V redakční radě byla tehdy známá jména: Foustka,Berger, Erban, Kratochvíl, Vilím.) Podle nich revoluce odmítající všechna privilegia se stala základem jejich návrhu nového školského zákona upravujícího naše školství tak, aby každé dítě mělo stejnou příležitost ke vzdělání. Dobrý školský systém rovná se racionalizace, mravnost a moudrá politická rozvaha, „která pamatuje na hluboké kořeny státní trvalosti“. Prolog původního programu „jednotné školy“. Ten byl ale v roce 1948 sociálním demokratům vyvlastněn komunisty. Média dnes soustavně křivdí Zdeňkovi Nejedlému. Drastické zásahy proti gymnáziím odmítl. Musel je provést dosazený aparátník Ernest Sýkora. Reforma školství po etapách uskutečňovaná a opravovaná byla důkladná. S jejími nejzdatnějšími kostlivci si vegetuje spokojeně naše školství dodnes. Žádná polistopadová objektivní analýza výdobytků tzv. socialistické školy, jejích záporů a předností, neexistuje. Lze po takových kotrmelcích a veletočích v českém školství principy Příhodovy „jednotné školy“ dnes přejmenovanou na „integrovanou školu“ restaurovat? Nejsme v úplně jiné situaci?
Oba vládní činitelé na to jdou obchvatem. Se svými záměry se údajně hlásí k socialistickým reformám školství provedených od 70. let v některých zemích v Evropě. Jiří Kotásek podobnou koncepci zveřejnil už v roce 1991 v Učitelských novinách (UN 33) pod názvem Rozvaha o školství a vzdělanosti a jejich dalším vývoji v českých zemích. Dostal přednost před jinými a dočkal se. Původně reformní a pak trpěný teoretik bývalého režimního školství, je dramaturgem i režisérem nového pokusu ČSSD o „ comeback made in sociálnědemokratická školská reforma“.Bude se v učebnicích jednou jmenovat kotásovská nebo zemanovská?
Velký a v závěsu Malý Zeman prohlásili, že netouží kvůli školské reformě vstoupit do dějin. Pokud by se jim reforma českého školství ČSSD podařila, bylo by tomu právě naopak. Měla by větší důsledky, než dílo jejich slavného stranického předchůdce Ivan Dérera, který jako první už před válkou prosadil do českých školských zákonů demokratizační trendy. (Jeho revoluční reformy např. sjednotily výuku v nižších středních školách tak, aby umožnily přechod žáků měšťanských škol do gymnázií i naopak. Je to myšlenka, se kterou občas koketuje současný ministr školství. Ivanu Dérerovi na rozdíl od něj osmiletá gymnázia nevadila. Nejspíš věděl proč.)
Oběma Zemanům, premiérovi a jeho ministru, se nedají upřít sklony k avanturismu. Jejich dobrodružný pokus kopírovat cizí vzory je populistický, ale není legitimní, ani originální. Školského importu včetně názvů jsem si tu užili. Proto jejich výroky vyvolávají nepříjemné asociace, probouzejí nedůvěru i hlasitý nesouhlas. Při tom se předválečná reformní pedagogika s recidivami mechanického napodobování a myšlenkového epigonství dokázala většinou teoreticky i prakticky dobře vypořádat. O tom nemůže být u našich současných reformátorů řeč. To proto, že jsou jen epigony? Kdyby měl být pokus ČSSD reformovat české školy legitimní, musel by vycházet z analýzy dosaženého stavu po deseti letech transformace školství v naší nové demokracii a vzít to na vědomí v zákonech. Demokraticky prosazovat skutečnou a nikoli jen byrokratickou „ racionalizaci“ a optimalizaci školství se moc nedařilo. A kde máme sociálními demokraty pře padesáti lety vyhlašovanou „ mravnost a moudrou politickou rozvahu a hluboké kořeny státní trvalosti“?
Bitva o školskou reformu teprve vzplane. Bude i o oprávněnosti dosavadní postupné transformace školství zdola a o nepravostech byrokratických zásahů shora. Při reformě se bojme politických pletich a zákeřností, kabinetních a koaličních intrik, účelového počínání jednotlivců. Jmenovitě ale sledujme ty, kteří drží opratě českého školství. Ukáže se brzy, jak kompetentní to byli a jsou vozatajové.
Ivo Fencl
0 komentářů:
Okomentovat