Odhalení scénáře ministra školství na počátku okurkové sezóny, jak nevratně "glajchšaltovat" liberalizovaný český školský systém ve prospěch jednotné školy, vypovídá o taktikách vysoké školské byrokracie. Zejména o strachu ze spontánních i organizovaných reakcí učitelů a veřejnosti.
Odhalení scénáře ministra školství na počátku okurkové sezóny, jak technicky a legislativně nevratně "glajchšaltovat" liberalizovaný a individualizovaný český školský systém ve prospěch jednotné školy, vypovídá o taktikách vysoké školské byrokracie. Zejména o strachu ze spontánních i organizovaných reakcí učitelů a veřejnosti. Hra na diskusi pod bombastickým heslem „Výzva pro deset milionů“ uvázla během minulého školního roku. Občanů ,rodičů a většiny učitelstva se nedotkla. V „televizní partii“ na konci prázdnin přesto ministr školství tvrdil, že pokračuje.
Je lepší než nic, že se dopuštěním vrchnosti řízené diskuse vůbec mohou uskutečnit. I v nich zablesknou originální lidé s nápady. Nezávislého, kritického myšlení je však jako šafránu. Všude skloněné šíje, receptivní poloha zapisovačů. Přikyvování (s drobnými připomínkami), kolektivní svodky z regionů nebo sekcí.
V osobních nedávných televizních „duelech“, které ČŠ glosovala, také dominoval protektorsky blahosklonný tón nebo tvrzení proti tvrzení. Poziční nerovnoprávnost byla zjevná. Jakou roli s vládní podporou, se zajištěním dramaturgie, sehrál sjezd učitelů v Brně ? Obsah a režie dobře zapadaly do ministerského psychologického scénáře připravovaných změn. S nezávislostí, spontaneitou a politicky vzrušenou atmosférou sjezdu učitelstva před 80. lety za účasti T. G. Masaryka to nemělo skoro nic společného. Časy jsou jiné. Nevíme, zda údajných 600 účastníků (nikoli delegátů) se také přihlásilo k legendě o sjednocení učitelstva na obsahu školské reformy nebo k ideji nového jednotného školství. Stejně na to neměl nikdo z nich demokratický mandát. Byly možná i další důvody, proč velká média sjezdu učitelů věnovaly pozornost minimální a nebo vůbec žádnou. Kolik těch skutečných kantorů tam opravdu bylo?
Už dva roky je školská ministerská taktika dvojí tváře zřejmá: Pod clonou abstraktních formulací se za zavřenými dveřmi úřadu připravují konkrétní operativní opatření. Návrh nového školského zákona kápnul božskou. Vyvěšení jeho paragrafového návrhu na internetu bylo ale možné jen díky náhodě. Promluvil likvidační řečí: Co má ztratit ve školství nárok na existenci. Občané, rodiče, učitelé! Úředníci a instituce za vás rozhodnou, jaké zaručeně správné školství zde budete mít v příštích desetiletích. Forma v něm bude vším, obsah až druhotný. Tak to byrokracii nikdy ani v minulosti nevyšlo. Ani teď ne?
Není divu, že instinktivně a po špatných zkušenostech se řadová učitelská veřejnost odvrací od všech naorganizovaných „ rozprav“ a slibů současného politického a školského etablishementu. Učitelskou demokracii se ani za deset let vytvořit nepodařilo: Odvětvové řízení školství zkrachovalo. Smíšené orgány školství zkrachovaly. Ze zákona povinné a demokraticky volené učitelské konference nejsou v současném a nejsou ani v navrhovaném zákoně. A tak dále. Kde je ukryto čertovo kopyto restaurace nové etatizace školství? Není i v naší netečnosti, pohodlnosti, zbabělosti?
Pro obyčejné kantory se sjezdy a diskuse nekonají. Většinu z nich tyto záležitosti už zase nezajímají. Jezdí, mluví, „zviditelňují se“ ti, kdo nějak a někde rozhodují. Vystačí si sami mezi svými. Nakonec vyplní presenci a cestovní účty na zasedání. Pro dělníky školství, na té nejnižší profesionální příčce, jsou určeny instrumenty jako pro tažné koně: Cukr slibů a bič strachu. Byl jsi hodný. Tu máš. Nebo: Co kdyby, kdybych?
Nyní mají úřednické laboratoře ministra Eduarda Zemana, soukmenovce a sympatizanta učitelů základních škol a naopak, nové vizitky se jmény kooptovaných tváří pro sociálně-demokratickou firmu: Prof. Jiřího Kotáska a PaedDr. Jaroslava Müllnera.
Kontroverzní byrokratická nobilita, postavy dosavadních šedých eminencí českého školství, byly odsunuty do šera zákulisí ministrových poradců. Pikantní. Můžeme doufat, že už nebude pokračovat nevypočitatelnost a nečitelnost při zveřejňování záměrů ministerstva? Že zmizí zdvižený ukazovák a neviditelné šikanování telefonní „diplomacií“ ? Tajnůstkářství? Výmluvy? Kabinetní úřednické války, intriky, diskreditační komploty? Že zavládne slušnost? Kéž by!
Prázdninová extempore v odpovědích (např. na otázky týkajících se likvidace osmiletých gymnázií, preferování základního školství a rozpuštění zvláštních škol, ale i zvyšování platů učitelů) svým lišáctvím často zaskočí i zkušené politiky, jako obvykle naivní intelektuály, ale i na všechno možné už uvyklé kantory i řadové občany. Ti se v anketách už raději spoléhají na vlastní zkušenosti, na školu života, na selský rozum, než na názory tzv. odborníků.
Noví muži jsou oba z líhně pedagogických fakult. Dá se čekat, že budou protežovat zájmy těchto specifických vysokých škol? Jiří Kotásek se prozradil už během prázdnin v jednom z rozhovorů pro tisk požadavkem, aby všechny učitelky mateřských škol měly vysokoškolské vzdělání. Svérázný populismus? Lobbismus? Nebo spíše nárok na placet, aby monopol i zde uchvátila lobby z pedagogických fakult? Nevadí, že pro takový úkol jim chybí personální kapacity, schopnosti a zkušenosti. Nejde zase hlavně „jen“ o velké peníze?
Nové i staronové lidi ve staronovém systému řízení prověří nikoli sliby a „vize“, ale profesionalita, kompetentnost, konkrétní činy. Před třemi roky v článku Vize zásadní reformy školství je i v pojetí ČSSD riskantní ( Slovo 24.9.97) jsem napsal: Bylo by na čase, aby pokora, zdravý rozum a nová věcnost vytěsnily politické předsudky, osobní ješitnost a nezdravé ambice. Dokáže to ministr a jeho staří a „ noví lidé“, když lobby základních škol má na MŠMT hlavní prioritu ?
Ivo Fencl
0 komentářů:
Okomentovat