V září by měli ředitelé škol seznámit svoje pracovní týmy s tiskovou zprávu MŠMT a ÚIV o mezinárodním výzkumu funkční gramotnosti dospělých IALS/SIALS. V ministerské praxi je zatím neobvyklé, aby mluvčí ministerstva školství rozeslala vlastní tiskový materiál otevřeně polemizující s médii přímo školským manažerům. V září by měli ředitelé škol seznámit svoje pracovní týmy s tiskovou zprávu MŠMT a ÚIV o mezinárodním výzkumu funkční gramotnosti dospělých IALS/SIALS, o které zde už ČŠ stručně informovala.. Doufejme, že to skutečně udělají a že lejstra nezaložili nebo o prázdninách nehodili do koše. V ministerské praxi je zatím neobvyklé, aby mluvčí ministerstva školství rozeslala vlastní tiskový materiál otevřeně polemizující s médii přímo školským manažerům.
Příznačné je, jak se s informačním servisem ministerstva školství vypořádal až v srpnu jeden z nejčtenějších a nejvlivnějších levicových deníků, který si zakládá na svojí nezávislosti, serióznosti a informovanosti. Ve zprávě redaktora pro školství text tiskové zprávy sice reprodukuje, ale současně znovu všechna sdělovaná fakta zpochybňuje a opět vykresluje i dobré výsledky šetření v černých barvách. Předpokládejme, že jde jen o prostičký, ale poťouchlý trik mladého redaktora deníku. Argumenty proti ministerskému materiálu si bere z jiného a neporovnatelně finančně nákladnějšího, mnohomluvnějšího vládního elaborátu - ze studie České vzdělání a Evropa. Paní mluvčí MŠMT nyní asi nezbude, aby po vyslovení „ bé“, řekla kriticky „ á“. Přiznala, že právě tato studie se tendenčností a ne-objektivitou pokusila zavést reformu českého školství do ideologicky mělkých vod.
Prosazování programu transformace školství bylo zatím spojováno se jmény jiných než sociálně demokratických politiků: Z nich vydržel nejdéle, přežil všechny ministry a má se ve funkcích stále k dílu Jan Koucký. Zhruba před rokem předložil víc jak 200 stránkovou „ Strategii rozvoje lidských zdrojů pro školství v ČR při vstupu do EU“ (viz také Učitelské noviny 7-8, 1999). Na českém školství v ní nezůstal niť suchá. Přesto byla přijata některými novináři zcela nekriticky. Je otázka, kdo z nich ji opravdu důkladně četl. Faktem také je, že jejím slabinám a kladům média pozornost vůbec nevěnovala. Také vlivný levicový deník z ní o prázdninách znovu obsáhle negativně citoval. I na jiných místech studie ale převládají hlavně záporná hodnocení minulosti i přítomnosti českého školství, sporné hypotézy a postoje, místy i radikálně utopistické vize. Důvody pro změny ve školství jsou v ní zdůvodňovány hlavně ekonomicky, kvantitativně a účelově. Filosofický, historický a kulturní rozměr ve studii (až na jednu výjimku) chybí. Systematicky je zpochybněna celá středoevropská (německo-rakouská) vzdělávací školská tradice. Tento refrén najdeme i u jiných autorů.
Tým Kouckého nerespektoval ducha tolerance objektivních srovnávacích studií EU, OECD a UNESCO a nesjednotil je ve stručnou, jasnou, přehlednou a čtivou myšlenkovou syntézu. Autorům české studie chybí nadhled a odstup: začátek, střed a závěr textu si obsahově místy protiřečí, jsou zde tvrzení jednostranná, ideologicky tendenční a místy zavánějící až servilitou. Studie není vědecky konzistentní, ani argumentačně vyvážená.
Nezralá podoba Kouckého materiálu se stala bohužel zavádějícím vodítkem pro ministerskou „Výzvu pro 10 milionů“ (rovněž Učitelské noviny od 26.10. 1999 do 18.1. 2000). Také v ní není respektován fakt, že podklady Unie mají důsledně ráz doporučení a jsou zcela zdrženlivé v hodnocení národních školských systémů. I ministerská výzva místy ale zbytečně snaživě a nápadně nadbíhá budoucím „vrchnostem“ .
V takovém širším kontextu vnímání funkční gramotnosti v médiích a její účelová, zkreslující interpretace se jeví v jiném světle. Je pouze dílčím, ale mediálně vděčným komponentem do celkové mozaiky výkladů. Snadno se pak dá požívat i ke skrytým nebo zjevným politicky účelovým cílům a k manipulaci s veřejným míněním. Bylo by to ještě patrnější z rozboru některých dalších už zveřejněných statí i mediálně známých sociologů úzce spjatých s opozičními politickými stranami. Objektivita vědy snadno dostává na frak a stává se služkou politiky. Máme to zapotřebí?
Významné personální změny na ministerstvu školství (včetně převedení J. Kouckého a P. Roupce do funkcí poradců) v takovém zorném úhlu mohou být vnímány i jako pozitivní posuny v poznání i jako vůle korigovat dosavadní oficiální názory. Brzy v praxi uvidíme, slibují-li do budoucna nadějnější vyhlídky na uvážlivé reformní změny v českém školství.
Ivo Fencl
0 komentářů:
Okomentovat