Exkluzivní rozhovor s ústřední školní inspektorkou Marií Kalábovou je třetím z řady pohledů na naše školství, které vám od začátku září přinášíme. Řeč bude jak o samotné České školní inspekci, tak i o stavu a změnách školského systému.
Jaká je dnešní Česká školní inspekce? Je především zrcadlem, které odráží takový obraz, jaký na její plochu školství vrhá. A vlastně již skutečnost, že v čele této instituce poprvé stojí žena, signalizuje jistou změnu, přestože v dnešní Evropě jde o samozřejmost.
Uplyne rok, co jste ve funkci ústřední školní inspektorky. V čem se naplnily vaše představy, předtuchy, naděje či obavy?
Určité představy o školní inspekci jsem již měla, když jsem se hlásila do konkurzu na funkci ústřední školní inspektorky, protože ve školství pracuji vlastně celý život. Dala jsem si předsevzetí, že v inspekci některé věci musím změnit, protože jsem už jako ředitelka školy cítila, že její podoba není podle mých představ a že bych měla k tomu co říci. To, co jsem si dala jako základ, bylo, že by se inspektoři měli především vzdělávat ve věcech, které sami nemohli na školách zažít. Jestliže jsou inspektoři ve funkci deset nebo osm let, měli by se intenzivně seznamovat s věcmi a problémy, kterými v současné době žije dnešní česká škola. Zdálo se mi, že to někdy neumějí, že o těch věcech nemají vždy správnou představu. Po svém nástupu jsem zjistila, že nemají možnost se dostatečně vzdělávat, že nebyl zaveden ani vstupní výcvik, ani systém profesního vzdělávání. Vytvořit systém vzdělávání a přípravy školního inspektora na práci, to byl můj velký cíl, který se začíná postupně naplňovat, protože řadu vzdělávacích akcí tohoto druhu jsme již zahájili. Myslím si ale, že je to úkol velice dlouhodobý. Současně se mi zdá, že školní inspekce v současné době nepokrývá všechny oblasti školství, jak jí to ukládá školský zákon a zákon o školských zařízeních. Zcela určitě není dobře pokryto odborné školství a školní inspekce ve speciálních školách. To je totiž velmi významná oblast školství, kterému je věnována podstatně menší pozornost. Avšak s celkovým počtem 300 školních inspektorů na všechny druhy škol a školských zařízení v republice je těžké mít odborníky na všechno.
Co chystá Česká školní inspekce pěkného pro školy v tomto školním roce?
Neříkala bych, co pěkného chystáme pro školy. Myslím si, že Česká školní inspekce by měla chystat něco pěkného pro děti a pro občany. Protože škola je služba občanům, tak i Česká školní inspekce je služba. Co chystáme? Daleko více jsme se zaměřili na odhalování některých negativních jevů ve škole, například na diagnostiku šikany. Inspektoři by mohli být jedni z prvních, kteří upozorní učitele, že je možné diagnostikovat šikanu a že se nemusí stydět za to, že šikana v jejich škole objevuje. Už jenom to, že k tomuto problému postavíme čelem, uděláme hodně, abychom s tímto problémem začali pracovat a začali ho řešit. Pro žáky tedy chystáme to, že dnešní škola bude pro žáky daleko více bezpečnější a to je to pěkné.
Chystáte kromě běžných orientačních a komplexních inspekcí také nějaké tematické inspekce?
V tomto školním roce nechystáme tematické inspekce, protože většinu oblastí, které nám ministerstvo školství uložilo metodickým pokynem sledovat, zařazujeme do běžných inspekcí. To je právě například problematika šikanování, která je obsahem připravovaného metodického pokynu. Také nám byl dán pokyn ke sledování rovnosti příležitosti žen a mužů a řada dalších úkolů. Všechny tyto otázky jsou vlastně součástí běžných inspekcí na školách. Na druhé straně se ale myslím, že tematické inspekce jsou velmi důležité, protože jdou po určitých jevech. Ale v letošním školním roce přijímáme 220 nových kontrolních pracovníků. Celkově se tedy začínáme naplňovat jeden ze tří velkých úkolů, kterým je kontrola efektivního využívání finančních prostředků ve školách. To bude tak veliký úkol, že nechceme tříštit zbytečně síly a veškeré síly vrháme na tento úkol. Je podle mne zvláště v dalších letech velmi zásadní.
Jak je Česká školní inspekce zapojena do přípravy “Bílé knihy”?
K tvorbě Bílé knihy jsme byli přizváni teprve letos zjara, i když vlastně ani nevím proč nebyla tak velká oblast, jakou je školní inspekce, vůbec do Bílé knihy zařazena. Problematiku celkové evaluace ve školství jsme zpracovávali s profesorem Kotáskem vlastně až na poslední chvíli.
A jaká je účast Česká školní inspekce na přípravě nového školského zákona?
Tvorba nového školského zákona mne velice zajímá jednak osobně, protože jsem kdysi pracovala na školském zákoně na ministerstvu školství a je to můj osobní koníček, a jednak z pohledu ústřední školní inspektorky vím, že jestliže bude dobře koncipován nový školský zákon, tak se nám bude dobře kontrolovat činnost všech typů škol a školských zařízení. Nový školský zákon musí dobře vymezit “pravidla hry”, tj. aby všichni účastníci výchovy a vzdělávání z něj jasně vyčetli svá práva a povinnosti.
V návrhu školského zákona je také uvedena možnost sankčního postihu škol ve formě pořádkové pokuty až do výše 10 000 Kč, a to i opětovně, jestliže nebudou odstraněny nedostatky zjištěné předchozí inspekční činností nebo nebudou vytvořeny podmínky pro výkon inspekční činnosti. Jak bylo toto ustanovení využíváno v předchozích letech?
Musím vás opravit, protože v posledním znění návrhu školského zákona byla, na moje upozornění, stanovena částka pořádkové pokuty ve výši 50 000 korun. Ne proto, že bych pro školství chtěla získávat hodně peněz - to je příjem státního rozpočtu, ale protože výše této pokuty je uvedena v zákonu o kontrole, podle kterého my kontrolujeme činnost škol a školských zařízení. Z tohoto důvodu by tato částka měla být sjednocena. Protože se tato pokuta velmi špatně vymáhá, náklady v předchozích letech vysoce převyšovaly výši vymáhané částky 1000 Kč a my jsme na tyto pokuty vlastně dopláceli, což byla paradoxní situace. Jestliže tedy v budoucnu uložíme pořádkovou pokutu, potom jedině za velice vážný přestupek, například jestliže ředitel nepustí inspekci do školy. V takovém případě to musí osobní pokuta, aby se ředitel výši pořádkové pokuty nevysmíval.
Typologie osobnosti dnešního inspektora je vždycky trochu zavádějící, ale pokusme se o ní uvažovat. Jaký je dnešní školní inspektor?
Touto problematikou jsem se vlastně v poslední době hodně prokousávala, kdy jsem se věnovala srovnání činnosti inspektorů za doby komunismu a dnešních inspektorů. Je zcela zřejmé, že dnešní školní inspektor je na rozdíl od komunistického inspektora oproštěn od ideologických pohledů a není zařazen do řídících struktur. Česká školní inspekce je nezávislý orgán. To je nesporný klad této doby. Lidé si na to však ještě zcela nezvykli a požadují, abychom ve školách zakročili, něco nařídili a změnili. To však není naším úkolem. Zákon nám velí nezávisle věci posoudit a objektivně informovat kompetentní orgány např. ministerstvo školství nebo školské úřady, ty pak mají rozhodnout a věc řešit. Dnešní inspektor je osvobozen od toho držet se určité škatulky nebo přesné inspekční metodiky, chcete-li. Česká školní inspekce dnes nemá inspekční metodiku tak závaznou, aby inspektor byl nucen jednotně postupovat. Na druhé straně zase pracuje podle doporučené obecné metodiky, která ne vždy postihuje všechny jevy ve školství tak, jak by měla. Mnozí inspektoři, kteří jsou tvůrčí, se metodikou cítí svázáni a ti kteří tvůrčí nejsou, vyžadují zase přesnější instrukce. Tvorba metodických materiálů pro práci inspektora je však nepřetržitý proces tak, jak se vyvíjí celé školství a objevují nové jevy. Současný školní inspektor je spíše zaměřen na všeobecné než na odborné vzdělávání žáků. Musí ovšem posuzovat i činnost škol a školských zařízení, která mu nejsou blízká, například střediska praktického vyučování nebo pedagogicko-psychologické poradny či speciálně pedagogická centra. Tady ovšem nevím, zda inspekci na těchto zařízeních vždy kvalifikovaně zvládá, proto naši metodickou pomoc chceme zaměřit zejména sem. Myslím si, že inspektory hodně svazuje, že výstupy z inspekční činnosti jsou veřejně přístupné až deset let. Klade to na ně neúměrné nároky, protože vědí, že jestliže by napsali něco špatně, tak je to obviňuje. Proto raději volí obecnější formulace.
Reforma veřejné správy je v první fázi svého rozvoje. Jak tato reforma změní tvář České školní inspekce?
Reforma veřejné správy mění tvář České školní inspekce už v současné době přijetím nových 220 nových pracovníků, kteří se budou věnovat kontrole využívání efektivity finančních prostředků ve školách. Vlastně i dalších letech se bude postupně měnit její postavení. Budeme jediným orgánem, který bude mít celorepublikovou působnost a bude schopen zjistit úroveň ve všech školách daleko nezávisleji než kdokoliv jiný, nikoli jen z pohledu regionů. Tady naše úloha a význam bezpochyby vzroste. Budeme muset více dbát právě na partnerství s regiony. Doposud byly naším partnerem spíše školské úřady a ministerstvo školství. Od současné doby a budeme muset více pozornosti věnovat spolupráci s orgány samosprávy, a to nejen jak je to v jejich školách, ale jak je to v jejich školách v porovnání s jinými regiony.
Ústřední myšlenkou reformy veřejné správy je vlastně decentralizace. Bude se týkat tento princip i České školní inspekce?
České školní inspekce se týkat nebude a myslím si, že by se jí tento princip ani týkat neměl. Kolegové, kteří tvoří Bílou knihu a zabývají se úlohou České školní inspekce v nových podmínkách, měli dokonce požadavek, aby se inspekce rozvrstvila podle úrovní samosprávy, ale já si myslím, že by to nebylo dobře. Vlastně už dnes máme na úrovni krajů oblastní pracoviště, která jsou připravena komunikovat s krajskými odbory školství, ale to je jen vnitřní organizační členění naší organizace.
Návrh na zrušení víceletých gymnázií a zvláštních škol je jedno z velkých témat tohoto roku. Jaké jsou poznatky České školní inspekce pro a proti těmto návrhům?
Samozřejmě, že zavedený systém vykazuje určité výsledky, které potvrzují jak existenci víceletých gymnázií, tak i zvláštních škol. Já sama si osobně myslím, že problém neměl být postaven tak, jak byl prezentován, ale že měl být řešen zcela opačně. Hlavním problémem nejsou víceletá gymnázia ani zvláštní školy, ale problém je v dnešní základní škole. Jestliže občanům ukládáme, že musí chodit do školy devět let, musíme jim nabídnout a zabezpečit takové vzdělání, které by bylo přijatelné pro všechny děti, aby rozvíjelo všechny složky osobnosti, do níž patří i složka socializační. To znamená, že by všechny děti měly chodit do školy se svými vrstevníky v celé její pestrosti. Zajištění tohoto práva ovšem není věcí školského zákona, ale je dlouhodobým procesem. Myslím si, že kdyby se podle zpracované koncepce velmi dobře finančně posílil druhý stupeň základní školy, věnovala se péče přípravě a vzdělávání učitelů, potom bychom nemuseli problém se zrušením těchto typů škol vůbec řešit, protože by víceletá gymnázia a zvláštní školy postupem času samy zanikly.
Předseda školského výboru Poslanecké sněmovny Petr Mareš říká, že posun v kvalitě základní školy vlastně nenastal. Zmiňuje se o tomto problému výroční zpráva České školní inspekce?
Ne sice tak přímo, jak to říká předseda školského výboru, a tímto způsobem, ale z výroční zprávy České školní inspekce vyplynulo, že školy opouštějí progresivní metody a vrací se k frontálnímu vyučování. To vede k tomu, že ubývající kvalita a pestrost pedagogických metod postihuje vlastně všechny žáky.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat