Vláda včera schválila „velmi podstatné zvýšení v kapitole pro školství", které by podle úpravy mělo získat devět miliard navíc. Definitivní sumy však stanoveny nebyly. V této souvislosti vám přinášíme další rozhovor o našemu školství - tentokrát z pohledu Jaroslava Rősslera, předsedy Českomoravského odborového svazu pracovníků školství. Po dvou měsících prázdnin je tu nový školní rok a s ním i boj o státní rozpočet. Vláda včera schválila „velmi podstatné zvýšení v kapitole pro školství", které by podle úpravy mělo získat devět miliard navíc. To by znamenalo, že každému učiteli příští rok stoupne tarifní mzda o patnáct procent. Definitivní sumy však stanoveny nebyly a další jednání o rozpočtu proběhne 18. 9. 2000. Tedy uvidíme.
V této souvislosti vám přinášíme další rozhovor k současném vývoji v našem školství - tentokrát z pohledu Jaroslava Rősslera, předsedy Českomoravského odborového svazu pracovníků školství.
Státní rozpočet je na spadnutí. Jaká je podle Vás dolní únosná hranice pro školství, kterou jste ochotni akceptovat? První návrh byl 17 miliard…poprvé…17 miliard …podruhé…Co vy na to?
Já bych nešel na dolní hranici. Mohu se držet pouze toho, že co vláda naslibovala, to by také měla splnit. Nejnižší možná hranice je tedy kolem již zmíněných dvanácti miliard korun, protože těch sedmnáct miliard korun, které jsme dříve zveřejnili, znamená vyrovnat se s tím, co tato vláda řeší za předchozí vlády, kdy ze školství bylo odejmuto přes sedm miliard korun pověstnými „balíčky“.
Před nedávnem jste řekl v souvislosti se státním rozpočtem: „Už nechceme čekat“. Do kdy vlastně chcete čekat?
My už nechceme čekat vůbec!
Školství se letos prioritou nestalo a objem prostředků na mzdy pracovníků školství zůstal nezměněn. Jaká je podle Vás situace ve školství?
Situace podle mne není růžová, my jsme nemohli vyslovit žádnou radost z toho, že objem prostředků na platy pro letošní rok zůstávají ve stejné výši jako v loňském roce. Domnívám se, že vláda nám tady zůstala něco dlužná a že nenaplnila svoje Programové prohlášení. V něm se totiž zavázala, že každoročně bude zvyšován objem finančních prostředků jako celku o 0,5 % z HDP, a tím pádem i část z nich jako objem prostředků určených na platy. Musím konstatovat, že tak jak to bylo prezentováno z úrovně ministerstva školství, k poklesu dochází, ale dochází k němu zejména proto, že živíme takřka o 4500 pedagogických pracovníků navíc. S určitou trpkostí snáším argumenty, že dochází k poklesu reálných mezd, což je pravda.
Připomeňme si ale podmínky, za kterých vláda snížila míru vyučovací povinnosti. Bylo ponecháno na rozhodnutí jednotlivých ředitelů školských úřadů a ředitelů škol, aby sami zvážili, zda situace týkající se míry vyučovací povinnosti bude řešena tím - a o to jsme my také usilovali – aby z nenárokových složek mezd se přesčasová práce stala nárokovou složkou. Všude tam, kde si přijali pracovníky navíc, je třeba konstatovat, že jejich nominální platy a tím i reálné platy klesly. Dneska už máme k dispozici výsledky za první pololetí a tento pokles znamená v průměru u jednotlivých kategorií pracovníků řádově desítky korun, výjimečně u některých vybraných profesí, jako jsou vychovatelé v domovech mládeže, řádově kolem stokoruny. Nedělá nám to ovšem žádnou radost, ale snížení míry vyučovací povinnosti je bezesporu velmi významným a prospěšným posunem pro učitelský sbor a pro vychovatele ve všech typech zařízení.
Abych se vrátil k původní myšlence, že vláda nenaplnila ani to, co přijala v koncepci, kterou schválila vloni v dubnu, že se totiž platy pedagogických pracovníků do roku 2002 dostanou na úroveň 130 %. Právě proto jsme se v letošním roce soustředili při všech návrzích rozpočtu na příští rok především na naplnění tohoto základního cíle. Jednali jsme na všech úrovních včetně toho, že jsem měl jednání i s předsedou vlády, který mi 14.července potvrdil, že vláda své Programové prohlášení splní. Počty jsou potom velmi jednoduché. Jestliže byl rozpočet kapitoly školství posílen v letošním roce pouze o 2 miliardy korun, které především šly do oblasti vysokého školství a zejména k posílení vědeckých a výzkumných ústavů, tak to v nominální hodnotě znamená, že vláda resortu školství v letošním roce dluží 5 miliard korun. V příštím roce by tedy rozpočet kapitoly školství měl být posílen o 7 miliard korun. Celkem tedy sedm a pět je dvanáct, tedy dvanáct miliard korun. Pokud vláda posílí rozpočet o dvanáct miliard korun, bude to signálem, že naplňuje svoje Programové prohlášení.
Skutečně si myslíte, že školský zákon by měl platit od 1. ledna 2001? Teď to spíš vypadá na jaro, léto, podzim, zimu roku 2001.
Já se nedomnívám, že tento termín by za každou cenu měl být splněn. Školský zákon je ta nejdůležitější právní norma. Mnohem důležitější bude, aby tento zákon byl natolik kvalitní, že v dalších letech bude vyžadovat co nejméně novelizací. Bude-li tedy přijat v průběhu příštího roku, nemyslím si, že dojde k nějaké velké tragédii.
Tedy školský zákon vstoupí v platnost později, ale reforma veřejné správy již bude v plném proudu. Je vůbec možné tyto dva reformní procesy skloubit?
Už mnohokrát jsem se vyjadřoval, že stavíme barák od střechy a že bylo zapotřebí nejdříve si vyjasnit vůbec koncepci celého školství. To znamená, kam školství v nejbližších letech, případně v nejbližším desetiletí bude nasměrováno. Tady měl vzniknout konsensus nejenom mezi politickými stranami, ale i mezi širokou veřejností a především mezi učitelstvem a potom mezi zástupci rodičů a žáků. Nejdříve tedy měla být zpracována a schválena Bílá kniha. Teprve potom bychom měli na základě tohoto dokumentu vytvořit a zakotvit tyto principy legislativně. A teprve až následně se měla provést reforma veřejné správy. My jsme udělali reformu veřejné správy a už víme, jak to budeme řídit, ale nevíme, co budeme řídit. Tady si myslím, že došlo k vážnému pochybení. Nepřičítal bych to jenom této vládě. Byla to záležitost celého předchozího desetiletí a tady je prostě třeba vzít na vědomí to, že naši zákonodárci rozhodli, jak rozhodli. Pořád se ale domnívám, že rozhodli špatně.
Připomínkové řízení ke školskému zákonu proběhlo o prázdninách. To byli učitelé většinou na dovolené na francouzské Riviéře anebo na Sázavě. Stihl alespoň ČMOS PŠ zpracovat připomínky k návrhu školského zákona?
Pro pracovníky ČMOSu prázdniny neexistují. Celá řada lidí, kterých se to týkalo, samozřejmě prázdniny neměla a zasedaly všechny naše výbory profesních sekcí. Já se domnívám, že jsme ke školskému zákonu dali celou řadu velmi konkrétních a věcných připomínek. Zpracovali jsme je do materiálu, který má 25 stran. Tomuto zákonu jsme věnovali skutečně maximální pozornost, protože jsme si byli vědomi toho, že to je právní norma, která bude mít i pracovněprávní dopady v budoucnu pro všechny pracovníky školství.
Školský zákon měl korigovat řadu nedostatků v zákonech přijatých v prvé polovině roku 2000. Podařilo se mu to?
Vzhledem k poměrně značnému množství připomínek se nedomnívám, že se to podařilo v plném rozsahu,. Ale na druhou stranu musím zase konstatovat, že vstřícnost zpracovatelů tohoto zákona byla ve vztahu k našim připomínkám velmi vysoká. Jedná se skutečně o dokument, který má samozřejmě obrovský politický význam. Budeme pochopitelně velmi pečlivě sledovat, jak bude za prvé projednán ve vládě, jak bude zpracováno celé připomínkové řízení a pak zejména jak bude přijat Poslaneckou sněmovnou a následně i Senátem. Tady pořád hrozí nebezpečí, že zákon v „poslanecké mlejnici“ projde takovými změnami, které mohou jeho podobu postavit úplně naruby.
Co říkáte přípravě uskutečňování reformy veřejné správy?
Jsem členem pracovní skupiny v rámci Rady pro dialog se sociálními partnery, kterou vede paní náměstkyně ministra vnitra Strecková. Z činnosti této komise i z úrovně ministerstva školství lze konstatovat, že navenek mediálně tomu není dáván velký prostor, že tato příprava skutečně probíhá. Nejen my, ale i ministerstvo školství tady sleduje, jak bude naloženo s lidmi, jejichž pracovněprávní poměr přechází někam úplně jinam. Tato oblast je skutečně výsostná parketa odborů a zde sledujeme, zda tento proces probíhá v souladu s přijatými pravidly a především se Zákoníkem práce. Zatím mohu konstatovat, že ministerstvo školství k tomu přistoupilo velmi zodpovědně. Veškerá tíha ovšem leží na školských úřadech a na jejich pracovnících. Zdá se mi, že tito lidé k tomu přistupují velmi zodpovědně, i když s nimi bylo naloženo dost nekřesťansky. Pořád se totiž domnívám, že likvidace školských úřadů byla špatným krokem a že jsme se dostatečně nepoučili. Máme dobré informace ze Slovenska. Tam totéž udělali v roce 1997 a dnes současná vláda hledá řešení, jak tento stav napravit tím, že to vrátí zpátky.
Na podzim proběhnou volby do krajských zastupitelstev. Ta si zvolí radu a hejtmana, ten zas jmenuje ředitele okresního úřadu. Kdo vlastně bude pro vás partnerem na regionální úrovni? Například při výběru ředitelů škol, ale i při dalších jednáních.
Na okresní úrovni by to měly být školské referáty a na krajské úrovni pak odbory školství. Vzhledem k tomu, že víme, že okresní úřady mají zaniknout během dvou následujících let, je to jeden z důvodů, proč apriori nemáme tak velkou důvěru k tomu, že to bude všechno perfektně fungovat. Teprve teď přednostové okresních úřadů začínají vnímat, kolik práce odvedly školské úřady s tak malým počtem lidí. Ale nechci neustále vystupovat jako nepříznivec reformy veřejné správy, i když nejsem o nutnosti změn vůbec přesvědčen, protože byla provedena od zeleného stolu na základě pouze určitých představ politiků, aniž by bylo analyticky potvrzeno anebo vůbec zbilancováno, co školské úřady vlastně v tak malém rozsahu byli schopny dělat.
V pátečním vydání LN 1.9.2000 vyšel článek s takovým sugestivním názvem „Náměstkem je odborář“. Chvilku jsem byl na pochybách a říkal si: „Je to informace nebo nadávka?“ Jak to vnímáte vy?
Já jsem od tohoto média nečekal snad ani nic jiného. Lidové noviny nikdy nebyly nakloněny odborářům a také na mne zavanul takový dech, jako by odboráři byli lidé, kteří snad neprospívají nebo přímo škodí této společnosti a zejména vzdělávání a školství. Na jednu stranu mne to nepřekvapilo, ale na druhou stranu je mi to skutečně líto, protože se domnívám, a právě dnešní realita tomu nasvědčuje, že v našem svazu máme lidi, kteří mohou zastávat i ty nejvyšší funkce jako státní úředníci.
Odbory říkají, že hájí zájmy nejen svých členů, ale celého školství. Pracovníků působících ve školství je 250 000, kolik je z nich odborářů?
Za prvé, odbory neříkají, ale spíše naplňují zákonná ustanovení, že odbory jednají za všechny zaměstnance. To bych chtěl zdůraznit. Náš svaz má k současnému dni 103 000 členů a tady je zapotřebí připomenout, že zastupujeme především regionální školství. To znamená od předškolní výchovy až po vyšší odborné školy.
Začíná nový školní rok. Co myslíte, bude dobrý nebo bude stejný jako ty předcházející?
Já si myslím, že už musí nastat doba, kdy tento školní rok bude dobrý. Počkejme si však.
Antonín Mezera
0 komentářů:
Okomentovat